Rozhovor s Karol Martincovou, ředitelkou Festivalu flamenka: „Chceme přitáhnout nové publikum.“

Rozhovor s Karol Martincovou, ředitelkou Festivalu flamenka: „Chceme přitáhnout nové publikum.“

Rozhovor s Karol Martincovou, ředitelkou Festivalu flamenka: „Chceme přitáhnout nové publikum.“

I letos se Praha připojila k oslavám mezinárodního Dne flamenca – Día del Flamenco, který oficiálně připadá na 16. listopadu, kdy v roce 2010 byl vášnivý tanec zapsán na seznam nehmotného dědictví UNESCO. Organizátorkou čtyřdenní akce, jež v české metropoli začala ve čtvrtek 10. listopadu, je Karol Martincová, kterou si flamenco, jak sama říká, „plíživě omotalo okolo prstu“.   Jste výkonnou ředitelkou flamencového festivalu Día del Flamenco – Den flamenka, který se koná již podruhé, ale kdo přišel na nápad jej uspořádat? Už dlouho spolupracujete s Janou Drdáckou a ostatními tanečními studii, kde se flamenco řadu let vyučuje?
Nápad uspořádat festival se mi převaloval hlavou už několik let (jsem profesí produkční), ale nemohla jsem najít žádné vnitřní zdůvodnění, kdy a proč ho vlastně uspořádat. To přišlo až se zjištěním, že flamenco má svůj mezinárodní den. V ten moment to secvaklo. Loňský rok byl takový všeobecně testovací. Letošek v určitém smyslu také, protože to je sice už druhý ročník, ale poprvé ve festivalovém formátu.
Flamencu se věnuji již dlouho a od roku 2012 funguji v českém flamencovém světě pod značkou své umělecké agentury Fiesta Flamenca. Organizujeme jak hostování zahraničních flamencových umělců v ČR, tak spolupracuji s tanečními studii a soubory v Čechách. Vždy, když realizuji nějaký projekt (flamencový flash mob v rámci sevillského bienále nebo právě mezinárodního Dne flamenca), oslovuji ke spolupráci celou flamencovou obec. Flamenco je komplikovaný žánr, naše komunita není tak široká a flamenco si zaslouží, abychom se mu věnovali v co největším počtu, napříč republikou.
Program se zdá velmi bohatý. Kdo vytváří dramaturgii festivalu? Má být jistě také propagací pro jednotlivá pražská studia? Určitě je o dílčí akce zájem?
Jsem ráda, že to tak působí. Byl to záměr – nabídnout flamenco v mnoha podobách, formách. Kdo netančí, může hrát na kytaru, kdo nehraje na kytaru, může zpívat, kdo nezpívá, může fotit, kdo nefotí, má rád filmy… Chceme k flamencu oklikou, prostřednictvím doprovodných programů, přitáhnout nové publikum. O dramaturgii festivalu se zatím starám já a slovenský kytarista Stanislav Kohútek a Morenito de Triana. Propagace tanečních studií je pro nás jedním z velmi důležitých bodů. Právě tam se vychovávají noví a noví nadšenci. V tomto směru je dramaturgie velmi otevřená a kdo má zájem se prezentovat, dostane prostor. Během festivalu fungují dny otevřených dveří flamencových akademií nebo například exhibiční vystoupení akademií v rámci závěrečného večera.  Nejlepší událostí bude určitě představení v sobotu 12. listopadu s identitou španělského hrdého i vášnivého tance v interpretaci Adely a Rafaela Campallových a skupiny Indialucía? Ano, Adela a Rafael jsou hlavními hvězdami. Vedle tanečníků s nimi vystoupí i jejich další bratr, kytarista Juan Campallo. Diváci tak uvidí španělskou flamencovou rodinu v akci. Flamenco se ve Španělsku v mnoha případech dědí z generace na generaci, a to je to „něco“, co ho činí tak hlubokým a fascinujícím, dodává mu nenapodobitelnou energii, esenci jedinečnosti a pouto krve.
Kvůli tomu je pro nás velmi obtížné snažit se dosáhnout ve flamencu stejného uměleckého výsledku. I když budete mít dokonalou techniku, nádhernou choreografii, doprovod skvělých muzikantů, to „něco“ tam vždycky bude trochu chybět. Proto velmi fandím různým žánrovým fúzím, kde tento problém zmizí a je naopak nahrazen novým hudebním tvarem. Z toho důvodu nám právě Indialucía přišla jako úžasná tečka na závěr festivalu. Polská kapela hrající španělské flamenco s indickou hudbou na festivalu v Čechách. Větší směsici jsme si snad ani vymyslet nemohli.
Jak vy sama jste se dostala k flamencu a jak dalece jste jím zasažena?
Flamenco mě zasáhlo už v útlém dětství, kdy jsem díky rodičům viděla Saurovu Krvavou svatbu a pak i další filmy – Čarodějnou lásku a Carmen. A bylo zaděláno na problém! Dá se říct, že si mne plíživě omotalo okolo prstu. Do Španělska jezdím pravidelně na festivaly do města Jerez de la Frontera a sevillské bienále. Jsou to dvě největší a nejslavnější flamencové přehlídky, na kterých máte možnost vidět všechny nové premiéry, setkat se s umělci, absolvovat workshopy, navázat kontakty. Teď mám díky mateřské trochu cestovatelskou pauzu, ale závistivě sleduji dění alespoň přes facebook svých španělských přátel.     Karol Martincová je absolventkou katedry divadelního managementu na JAMU a pražské DAMU na katedře divadelní produkce. Je koordinátorkou departementu mezinárodních filmových studií, zároveň se věnuje i výuce mluvní techniky, pořádá herecké a hlasové kurzy jako asistentka Václava Martince. Od roku 2013 je pořadatelkou mnoha akcí spojených s flamencem.

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: