Vrátila jste se po patnácti letech do Prahy a opustila dlouholetou činnost v Itálii i vaši dceru, která tam ještě studuje. Proč? Jak náhlé bylo vaše rozhodnutí a kdo nebo co jej iniciovalo?
V Itálii jsem umělecky a produkčně vedla mezinárodní taneční soubor Déjà Donné, který jsme v roce 1997 založili spolu se Simonem Sandronim v Praze. Podařilo se nám v Itálii vybudovat stabilní strukturu pravidelně dotovanou ministerstvem kultury a regionem, která funguje na mezinárodní, národní a regionální úrovni. V roce 2011 jsem byla bývalým ředitelem Duncanu Michalem Záhorou vyzvána k navázání spolupráce na mezinárodním programu školy. Dva roky jsem do Duncanu přivážela pedagogy především současné taneční techniky a sama jsem učila kompozici a tvorbu v rámci intenzivních seminářů. V červnu 2013 mne Michal Záhora oslovil znovu a na výzvu magistrátu mi navrhl provizorní vedení školy, kterou on sám opouštěl – a to od září téhož roku! Rozhodnutí to tedy bylo dramatické, rychlé a zásadní. Nevěděla jsem, jestli se mám do Čech vůbec vracet, jakým způsobem se situace za uplynulých patnáct let změnila. Nevěděla jsem, zda budu schopná navázat tam, kde jsem svou činnost přerušila, a budu-li (o patnáct let starší) tolerantnější a schopná s větší trpělivostí přistupovat k problémům spjatým s vývojem současného tance v republice. Opustila jsem soubor a mnohaletou práci v regionu a vrhla se do zcela nejisté funkce provizorní ředitelky. Zároveň jsem v Itálii zanechala dceru v maturitním ročníku a nedokončené opravy domu v Umbrii.
Rozhovor s Lenkou Flory: Dočká se Konzervatoř Duncan Centre očekávaných změn?
Lenka Flory je choreografka, pedagožka, scénografka, ale i manažerka, a od září 2013 je prozatímní ředitelkou Konzervatoře Duncan Centre. Byla u zrodu školy a několik let se podílela na jejím rozvoji především v mezinárodních vztazích a zahraničním programu. V době jejího působení v Duncanu vznikl mezinárodní festival Konfrontace a soubor Déjà Donné. Její zkušenosti jsou skutečně všestranné jak v umělecké tvorbě, tak v pedagogické činnosti. Lenku Flory jsem zastihla během šestihodinového Tanečního maratonu pořádaného 7. června 2014 v tanečních sálech Duncan Centre v přímé spolupráci s německým choreografem Stefanem Dreherem. Byl to zajímavý a vzrušující zážitek. Studenti spolu s několika pedagogy vytvářeli struktury a podle určitých vzorců a modelů neustále přidávali nové, bezprostředně zkomponované, krokové a pohybové vazby. Napojovali se v malých skupinkách na sebe a zase se opouštěli. Dora Hoštová Sulženko, Lea Švejdová, Jan Malík a další známé tváře se nechávali strhnout do nekonečného proudu imaginace. Rozrušená byla i Lenka Flory, která zvenčí celý maraton spontánně komentovala: „…podívejte se, oni neustále komponují a komponují…“