S mladými choreografy o šancích, překážkách a důvěře


U příležitosti příprav nového premiérového večera Bohemia Baletu jsme se zeptali mladých tvůrců choreografií na jejich názor na možnosti a příležitosti uplatnění v českém tanečním prostředí.
Jak vnímáte současnou situaci v oboru české choreografie z pohledu začínajících tvůrců? Poskytuje naše taneční scéna dostatek příležitosti a možnosti realizace pro mladé choreografy? Co byste si přáli změnit? Štěpán Pechar: V současné době je podpora začínajících tvůrců na české taneční scéně dle mého názoru stále slabá. Příležitosti poskytují některé konzervatoře. V rámci vzdělání vedou studenty mimo jiné i k tvorbě a dávají tím začínajícím tvůrcům jakýsi experimentální prostor.
Bohužel ale situace na profesionálním poli je jiná. Instituce, které mají prostředky k vylepšení podmínek pro tvorbu, často nejsou dostatečně odvážné. Známosti dostávají přednost před snahou a odvahou oslovit slibné, i když třeba nepříliš známé tvůrce.
Pakliže mladí tvůrci příležitost dostanou, podmínky bývají natolik špatné, že jsou choreografové nuceni redukovat tvorbu k možnostem ekvivalentním podmínkám. Začínající tvůrci si zaslouží mnohem více prostoru a celkové podpory k realizaci svých projektů.  Šimon Kubáň: Například nově připravovaná premiéra Bohemia Baletu se skládá z různorodých a pestrých prací, kde každý tvůrce používá jiné choreografické výpovědi, jiného tanečního slovníku, vypráví jiný příběh. I to jistě může obohatit naši taneční scénu a přinést publiku zajímavou podívanou v podání mladých nadějných umělců. Pro mě osobně je velmi důležitý finální kontakt s divákem, přenesení atmosféry a energie díla.
Jako mladý choreograf jsem šťasten, že mohu tvořit a mám možnost se vyjádřit. To by nešlo bez patřičného zázemí, času na práci, dobrých podmínek a samozřejmě tanečníků, což je pro choreografa stavební materiál. Na každé práci se zdokonaluji, načerpávám zkušenosti a uceluji svou tvůrčí vizi.
Přál bych si, aby se s tanečníky všeobecně lépe zacházelo. Měli by to být plně vážení umělci, vždyť přispívají velkým dílem do světové kultury. Je to pot a krev, které však nejsou patřičně respektovány. Sylva Nečasová: Je to složité. Je tu samozřejmě obecný problém choreografie, bohužel patří mezi ty oblasti umělecké činnosti, které jsou poměrně nákladné. Abyste vytvořili dobré představení, potřebujete (kromě talentu a nápadu) prostory na zkoušení, tanečníky, hudbu, scénu, kostýmy a dostatek času, a to vše stojí nemalé peníze. Aby vám tyto peníze někdo svěřil, musíte pak většinou mít již něco za sebou, čímž se trochu dostáváme do začarovaného kruhu. Tento problém asi nelze zcela eliminovat. Zlepšení situace by ale, dle mého názoru, pomohl vstřícnější přístup velkých divadel, která určitými finančními prostředky a hlavně zázemím v podobě prostor, tanečníků a personálu disponují. Myslím si, že vzhledem k tomu, že tato divadla jsou z velké části financována z veřejných prostředků, je legitimním požadavkem, aby tato divadla dávala pravidelně určitý prostor mladým tvůrcům, a pomohla tak vytvořit novou českou choreografickou generaci. V tomto ohledu vidím velký prostor pro zlepšení. Pokud se například podívám na velká pražská divadla, která znám nejblíže, tak za posledních dvanáct sezon jsme v jejich repertoáru viděli, pokud se týká nové české choreografické tvorby, pouze tři kratší kusy mladších tvůrců v rámci složených večerů. Vždy se navíc jednalo o členy souboru Národního divadla, stejně jako při projektu Miniatury, kde tanečníci dostali prostor prezentovat se v rámci složeného večera choreografiemi v rozsahu zhruba deseti minut. Představení se ale hrálo jen jednou či dvakrát, a přestože to byla jistě dobrá zkušenost, vzhledem k nedostatku času, prostoru na zkoušení, prostředků na scénu i kostýmy a chybějícímu zapojení ostatních divadelních profesí, je nelze považovat za plnohodnotnou příležitost. I při mém studiu choreografie na Hudební a taneční fakultě AMU moc příležitostí na vyzkoušení si vlastní tvorby nebylo s výjimkou možnosti prezentovat se jednou za rok v divadlech Ponec nebo Disk. Výše uvedeným nechci tvrdit, že možnosti realizace pro mladé choreografy u nás vůbec nejsou, podmínky ale zdaleka nejsou ideální a většina příležitostí se omezuje na jednorázově financované projekty. Všem začínajícím tvůrcům každopádně držím palce.    Andreo Bérangère: Mohu odpovědět pouze pozitivně. Česká republika pro mě představuje opravdovou trampolínu… Nabízí možnost mladým choreografům prezentovat svá první díla ve výjimečných podmínkách, co se týče kvality tanečníků a technického zázemí (zkoušky, kostýmy, výprava, světla), které máme k dispozici.
Není lehké přijmout přítomnost choreografických nováčků v oboru, nechat jim velkou svobodu projevu a důvěřovat jim bez možnosti znát dopředu výsledek! To je krok, ze kterého by si mnoho jiných zemí mělo vzít příklad. Obdivuji kulturní otevřenost vaší země! Moci tvořit v profesionálních podmínkách je šancí a báječnou příležitostí, kterou je třeba umět využít beze zbytku. Musíme se snažit dosáhnout výsledku hodného důvěry, která v nás byla vložena. Máme velkou odpovědnost… dát tanečníkům, technickému týmu a publiku kvalitní představení, na nejvyšší úrovni fyzické, morální i myšlenkové investice všech, kteří nás obklopují a kteří s námi sdílí tento báječný kreativní proces.Tvorba začíná darem jednotlivce a respektem k druhým. Naučme se důvěřovat a budou se dít velké věci. Děkuji České republice!

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: