S Natašou Novotnou o Rain Dogs, gaga a práci nejen v Ostravě: „Kvalita tanečníků je na prvním místě.“

S Natašou Novotnou o Rain Dogs, gaga a práci nejen v Ostravě: „Kvalita tanečníků je na prvním místě.“

S Natašou Novotnou o Rain Dogs, gaga a práci nejen v Ostravě: „Kvalita tanečníků je na prvním místě.“

Nataša Novotná působila jako jedna z asistentek poslední premiéry ostravského baletu při nastudování choreografie Johana Ingera Rain Dogs v rámci představení All that Jazz, Rock, Blues. V předvečer první reprízy jsme se sešly, abychom si popovídaly nejen o její poslední práci.  

Jak vznikla spolupráce s Johanem Ingerem a jak probíhala?
Tato spolupráce vznikla už před dvaceti lety, kdy jsem nastoupila k Jiřímu Kyliánovi do NDT a kde byl Johan Inger uznávanou taneční osobností. Inger byl opravdu specifický nejen svou fyzickou konstrukcí, ale i svým přístupem k práci. Zpočátku to tedy byl můj kolega, který vzešel z choreografické líhně Jiřího Kyliána. Potom se naše cesty asi na 15 let rozešly. K inscenaci Rain Dogs mě přivedla i dlouhodobější spolupráce s Lenkou Dřímalovou, současnou šéfkou ostravského baletu. Lenka je osvícený šéf. V národních divadlech, což jsou velké molochy, není jednoduché měnit zavedené systémy a přinášet nové věci. Ona se o to velmi snaží. Další důležitý moment je schopnost zdejšího baletního souboru, který tvoří hlavně mladí lidé v tom nejproduktivnějším tanečním věku. Jsou opravdu velmi šikovní. Proto si může ostravské divadlo troufnout pozvat světová jména současné choreografie. Vše se odvíjí od toho, co tanečníci dokážou. Přijeli Johanovi asistenti a zažili jsme hezkou práci. Johan si mne vybral, protože znám jeho jazyk a mohu ho tanečníkům zprostředkovat. Na castingu si vybral 9 tanečníků, 5 mužů a 4 ženy. Připravili jsme dvě obsazení. Část souboru jsem už znala, protože jsem v Ostravě stavěla Škrtiče od Bohuslava Martinů. Se souborem pravidelně pracuji i jako pedagog.

Rain Dogs, to znamená „zmoklí psi“, což je metafora lidských vztahů. Co vás na této choreografii baví, čím je téma pro vás zajímavé?
Celek vede unikátní muzika Toma Waitse. Skladby samotné navozují určitou náladu. Neděláme konkrétní příběh, míra abstrakce je velká. Jedná se o ztrácení se člověka v přehršli informací, ztrácení se v životě. Mě na tom baví, jak se v tom tanečníci hledají a také jak Johan dokázal v detailu a bez patosu podchytit momenty, kdy se nějak míjíme nebo jen snažíme pochopit konkrétní vztah.

Byla původní choreografie nějak upravená nebo přizpůsobená pro místní podmínky?
Pokaždé když se choreografie někam přenáší, tančí ji jiní lidé. Každý jsme individuální bytost, a proto dochází k jemným úpravám, aby choreografický text tanečníkům lépe sedl. Johanovu práci přenášeli dva asistenti. Čtyři týdny se souborem pracovala Patricia Iruretagoyena, a Johanův bratr Carl Inger přijel poslední týden k finalizaci a také změnil spoustu věcí.
  A co ostatní složky ostravského divadla? Tradičně se ráda setkávám s mistry všemožných dílen, zodpovědných za ten či onen úsek představení. Velmi oceňuji snahu udržovat technické vybavení divadla na světové úrovni, stojí to ohromné investice. Je však potřeba, aby i technický tým měl dostatek motivace a větší zájem o společné dílo. Když jen zprostředkovávám názory light designérů, kteří do ostravského divadla přijíždějí, zjišťuji, že postavení této umělecké profese u nás ještě není dost ceněno. Technický postup je pak příliš pomalý.

Před začátkem zkoušek jste seznámila tanečníky s pohybovým jazykem gaga Ohada Naharina. Jste jedinou certifikovanou lektorkou tohoto stylu v naší republice, zkuste nám ho přiblížit.
Gaga je v základu trénink instinktivního pohybu a posiluje vaši vazbu mezi vědomím a nevědomím. Mluvíme o něm jako o pohybovém jazyku, kterým se mohou obohatit jak profesionálové, tak laici. Lekce trvá hodinu a vstupní instrukce pro každého účastníka zní, aby se celou hodinu nepřestal hýbat. Lektor pak postupně klade úkoly jeden za druhým, trénujeme multitasking a poslouchání sebe sama. Každá lekce by vás měla protáhnout, posílit a zanechat bdělé. Všichni máme nějaké zlozvyky a gaga vás vede k tomu je rozpoznat a vyměnit za správnější pohybový návyk. Je to taková pohybová „jízda“. Ohad je přesvědčen, že gaga léčí, že lidé mají schopnost autoreparace. Lekce jsou vedeny většinou s hudbou pro doplnění dynamiky.

Jaký je váš názor na současné taneční dění v České republice?
V kamenných divadlech se u nás najímají z devadesáti procent cizinci, protože jsou lepší. Je správné, že kvalita je kladena na první místo. Domácí tanečníci potřebují více zabrat. Školství u nás bohužel nereflektuje vývoj oboru, praktické změny ani nové směry, jistě z mnoha různých důvodů. Těžko pak hledám motivaci dívat se na představení, kde se hraje s jakoby nenaladěnými instrumenty. Škola by také měla vést lidi k dalšímu samostatnému vzdělávání.
 

Jaké máte plány do budoucna jako interpretka, choreografka, pedagožka a propagátorka tance?
Právě chystám pro poslední ročník ostravské konzervatoře krátkou choreografii. Na leden 2019 plánuji premiéru, nejspíše svého sóla spolu s raperem Ondřejem Anděrou. V současné době jsem založila Kyliánův nadační fond, který zastřešuje již existující knihovnu a videotéku. Navíc teď podporujeme vznik tanečních filmů. Za prací budu dále vyjíždět i do zahraničí, učit gaga, asistovat.

Co byste přála ostravskému baletnímu souboru do budoucna?
Aby mu vydržela podpora a nadále měl akčního šéfa a podporujícího ředitele.


  Nataša Novotná

Po absolutoriu na Janáčkově konzervatoři v Ostravě získala v roce 1997 angažmá v nizozemském souboru Nederlands Dans Theater 2 pod vedením Jiřího Kyliána. V letech 2000–2002 působila v souboru GöteborgsOperan Danskompani ve Švédsku. V létě 2002 se vrátila do Nizozemska a stala se členkou Nederlands Dans Theater 1. Nizozemskými kritiky byla dvakrát nominována na „nejlepšího tanečníka roku“ za interpretaci děl Duo (W. Forsythe) a Pneuma (J. Inger). Od roku 2006 pracuje nezávisle, hostuje především jako tanečnice v souborech a inscenacích po celém světě. Spolupracuje s předními tanečními scénami a jejich tvůrci (Tero Saarinen Company ve Finsku, Copenhagen International Ballet v Dánsku, Korzo Theater v Nizozemsku, sólistou italské La Scaly Robertem Bollem nebo s londýnským Sadler’s Wells Theater v produkci 6000 miles away se Sylvií Guillem). V roce 2007 založila v Praze soubor současného tance 420PEOPLE, kde jednu dekádu zastávala funkci výkonné ředitelky. V první produkci souboru získala ocenění kritiků tanečního magazínu Dance Europe za nejlepší taneční výkon v choreografii Small Hour, za tutéž roli obdržela i prestižní Cenu Thálie. Z výběru její choreografické práce: Sacrebleu (cena za světelný design); Pták Ohnivák (pro Národní divadlo Brno); Rezonance na pěší vzdálenost (s Orchestrem Berg); Škrtič (pro NDM, Cena TSČR za vynalézavé zpracování). Od roku 2010 se věnuje také aktivitám v profesní organizaci Vize tance. V roce 2017 založila Kyliánův nadační fond v Praze.  Jako pedagožka vyučuje na tanečních konzervatořích, na AMU v Praze a v souborech v České republice. V zahraničí pořádá workshopy jako doplňující aktivitu při hostování. Vede lekce klasického a současného tance a je garantem týmu pedagogů Studia NS při Nové scéně Národního divadla v Praze. Od léta 2017 je lektorkou pohybového jazyka gaga.

(zdroj http://www.ndm.cz/cz/osoba/2313-novotna-natasa.html).

Témata článku

Nataša Novotná

Tanec

Re: paní či slečna Nataša Novotná

vložil Nataša Novotná

IP: 88.103.135.91
Reaguje na: paní či slečna Nataša Novotná
S paní či slečnou Novotnou mám dlouhodobý problém!
Paní či slečno Vildungová,
... po dlouhé době!
Můj právník vám vzkazuje, že paragraf na pomluvu, aj., stále existují. Prosím vás, buďte opatrná.
S Bohem. nn
+1 0 ! Odpovědět

Re: Milá Natašo!

vložil Nataša Novotná

IP: 88.103.135.91
Reaguje na: Milá Natašo!
Milá Natašo!
Se zájmem jsem si přečetl Váš rozhovor připravený Ivanou Kloubkovou a uveřejněný na TA v únoru. Četl jsem ho až nedávno a tak i má reakce je trochu opožděná. Vážím si Vaší práce a vysoké profesionality, těší mě, že se nám podařilo již několikrát realizovat ve škole Vámi vedené semináře pořádané Kyliánovou nadací, věnované jeho choreografiím a stylu gaga, jehož jste certifikovaný školitel. Bohužel letos to nevyšlo, nemohli jsme najít termín, ve kterém byste mohla seminář vést a to z důvodu inscenace Rain Dogs, kterou jste připravovala jako asistentka v NDMS a následné inscenaci Ohada Naharina Hora, kterou uvedlo v minulých dnech také NDMS. Dozvěděl jsem se celou řadu zajímavých informací jak o Rain Dogs, tak o přípravě choreografie O. Naharina, v němž je gaga systém využíván. Musím napsat, že mě velmi překvapil Váš výrok o českém tanečním školství. Vždyť Vy sama jste jeho „produktem“/!/, podobně jako další absolventi Janáčkovy konzervatoře v Ostravě- např. Richard Kročil, Markéta Pospíšilová, Jonáš Dolník a mnoho dalších. „Produktem“ toho špatného českého školství je také Váš dlouholetý kolega, spolupracovník a taneční partner Václav Kuneš /toho jsem dokonce 4 roky učil/, a mohl bych jmenovat mnoho dalších- jen namátkou- od nejstarších -Pavel Šmok, Jíří Kylián, Zdeněk Prokeš, Libor Vaculík, z dam se výrazně v současnosti uplatňují Alena Pešková, Sylva Šafková-Nečasová, Hana Litterová, Markéta Habalová, Lenka Vágnerová, české taneční školství nezničilo ani úspěšnou a během studia tolik trpící Miřenku Čechovou, z mužů pak mohu jmenovat již výše zmiňovaného Václava Kuneše, Štěpána Pechara, Tomáše Rychetského, Viktora Konvalinku, Ondřeje Vinkláta, Marka Svobodníka, Davida Stránského, Jarka Cemerka a další /určitě jsem na někoho zapomněl, a už se omlouvám/, kteří v současnosti posouvají vývoj českého tanečního umění. Všechno jsou to „produkty“ českého tanečního školství a to neuvádím plejádu skvělých interpretů, baletních mistrů a pedagogů působících na domácích i zahraničních scénách, nebo v manažerských pozicích jako šéfové baletních souborů. Všichni výše jmenovaní a mnoho dalších vděčí za své uplatnění českému tanečnímu školství. To, že dovedli dále rozvíjet čemu se ve škole naučili, jim slouží ke cti a je jen dalším důkazem o správném vedení. Proč je takovou módou se neustále „navážet“ do českého tanečního školství, znevažovat práci odborníků, majících za sebou výraznou i významnou uměleckou činnost, kteří se věnují s plnou odpovědností výchově tanečních umělců. Proč neustále „kálíme“ do vlastního hnízda a nevidíme si do „úst“? Fakta, výsledky, hovoří o něčem jiném. Velmi to škodí celému oboru, protože jsou lidé, kteří to z různých důvodu rádi slyší /oni by to pochopitelně dělali lépe/, jiné to může / a to je horší/ odradit se oboru věnovat. Nevím, Natašo, jestli jste někdy skutečně učila, myslím tím dlouhodobě pedagogicky vedla a vychovávala skupinu studentů. Je velký rozdíl pracovat s profesionálními tanečníky, nebo provést týdenní seminář ve škole /byť na vysoké úrovni/ a nebo vést žáky po dobu 8 letého studia k potřebným výsledkům. Již mnohokrát jsem napsal, že škola nemůže naučit všemu, musí dát především potřebný řemeslný základ a pokusit se rozkrýt a podpořit umělecké schopnosti žáka. Škola je systém. Nejdříve musíme naučit základy a postupně implementovat další pohybové formy a techniky, o což se také snažíme- viz Vaše semináře, působení dalších hostujících pedagogů /jen v tomto školním roce- Paul Julius, Andrea Opavská, Patrik Čermák, Vladislav Benito Šoltýs, Filip Staněk, Antonella Mandanici, Cyril Atanassoff/ To, že jsou studenti vedeni k celoživotnímu vzdělávání potvrzují výše uvedení absolventi českých tanečních konzervatoří a pochopitelně stovky dalších. Ano, ne vždy se to povede! Výběr z domácích zájemců je omezený / a takové veřejné prohlášení ho jistě nezvýší/, zájem cizinců je velký, ale studovat v ČJ? A ještě bez stipendijní podpory? Ale i tací „blázni“ se najdou! Je pravda, že je stále více ambiciózních studentů a ještě ambicioznějších rodičů, ale stále méně těch, kteří jsou ochotni /schopni?/ věnovat studiu potřebné úsilí, bez kterého to nejde. Pedagog sám nic nezmůže a pokud žák dostatečně nespolupracuje, výsledek nebude na potřebné úrovni. Ale to je myslím problém všech škol, i těch u nás tak obdivovaných. Všude je „chleba o dvou kůrkách“, „nikde nelétají pečení holubi do huby“! Myslím, že obdobné problémy mají v Londýně, Paříži, Hamburku, Berlíně aj. Určitě tam nejsou jen úžasní studenti, jen je to méně vidět. To, že se o českém tanečním školství pejorativně vyjadřují lidé, kteří ani nevědí, kde ty školy stojí, nikdy tam nebyli a výuku neznají a jen, možná z nenaplněných vlastních ambicí, se hanlivě vyjadřují, mě neudivuje. Ale že to napíše člověk, který díky tomu „špatnému“ školství dosáhl toho, čeho dosáhl, mě překvapuje a mrzí. Jak jsem si přečetl v medailonku, po absolutoriu v roce 1997 jste byla přijata na NDT 2 k Jiřímu Kyliánovi. Z toho usuzuji, že jste se ve škole asi něčemu naučila, když to stačilo k přijetí do takového souboru /podobně jako Václav Kuneš v roce 1993/ Nevím, co myslíte nereflektováním vývoje oboru, praktickými změnami a novými směry, jak to v rozhovoru uvádíte. Máme přestat vyučovat contemporary, Limona, Graham, release a další základy současných technik? Rád si s Vámi o tom promluvím. Opět Vaše poznámka neodpovídá skutečnosti. Otevřel jsem si archiv ND a našel inscenaci „decadance“ Ohada Naharina z roku 2015, jejíž uvedení bylo v té době obdobnou „bombou“ jako současná inscenace Hora v NDMS. Z obsazení vyplývá, že na premiéře 4.6.2015 bylo ze 7 sólistů 6 českých absolventů TK a ve sboru /24/ pak dalších 10 českých tanečníků. Obdobné situace zažívám i při dalších představeních na různých scénách v ČR. V Ostravě tomu tak není, protože tam je angažována pouze jedna česká tanečnice- Anička Knollová, velmi šikovná /moc rád vzpomínám na dobu, když byla ve škole a jezdili jsme po Evropě a ona s Jakubem Raškem vystupovali na různých koncertech/. Jen bych chtěl podotknout, že v době, kdy Anička na TKHMP absolvovala, bylo v jejím ročníku několik šikovných děvčat, které však neodešly, možná bohužel, do Ostravy. Nevím, jaké představy mají šéfové a baletní mistři v profesionálních souborech. Že přijdou dokonale připraveni absolventi, kteří okamžitě zvládnou různé taneční techniky od klasiky až po styly jednotlivých choreografů /Kylián, Neumeier, Naharin, Clug, Inger, Bigonzetti aj/? Zapomíná se, že jsme všichni nějak začínali a že právě v souborech by mělo docházet k práci a formování mladých tanečníků. Pracovat s nimi na konkrétních úkolech a rozvíjet jejich umělecké a interpretační možnosti. Tak tomu bývalo!! Chápu, že při ročních smlouvách a při několikanásobné vyšší nabídce před poptávkou se styl takové práce vytrácí. Přeji Vám, milá Natašo, mnoho dalších uměleckých a tvůrčích úspěchů, doufám, že se nám podaří v příštím školním roce najít termín na seminář s Vámi. Chci jen ještě podotknout, že nepíši toto sdělení jako obhajobu. Není třeba nic obhajovat, skutečnosti hovoří samy za sebe. Moje nabídka na osobní setkání platí. S přátelským pozdravem Jaroslav Slavický



Dobrý den pane Slavický,

hluboce si vás vážím, již dlouhodobě. Mnohé jsem o vás slyšela, z úst vašich skvělých studentů, se kterými jsem se potkávala a nadále setkávám doma i v zahraničí.
Také proto bych mohla říct, že mě mrzí, vkládáte-li mi do úst něco, co jsem neřekla, tedy "špatné české taneční školství".
V mé větě, z rozhovoru s Ivanou Kloubkovou, jasné zazní,
že ""domácí tanečníci potřebují více zabrat" ". A stojím si za tím.

Kontinuálně se teď již cca 8 let věnuji, jako pedagog a repetitor, tanečníkům baletu NDM, předtím jsem vedla 8 let tanečníky 420People, věřím že to v reálném výsledku potvrzuje mou odbornost a rozlišovací schopnost? Rozdíl mezi školou a souborem se opravdu snažím mapovat, též dlouhodobě v ČR i zahraničí, ... všude podobné situace, problémy a i příležitosti.
Velmi ráda se s vámi, jako vždy, setkám.
Jsem ráda, že máte zájem o můj úhel pohledu!
Snažím se jej komunikovat dlouhodobě, stejným směrem :)
(To mnoha lidem nevyhovuje. Např. takové Janě Vildungové. Je to osoba kterou osobně vůbec neznám, jen z jejího zastrašování a pomlouvání mé osoby. Ach jo.)

Zůstávám v kontaktu dále přes osobní mail, jako doposud.
Přeji krásné jaro.
nn

Milá Natašo!

vložil Jaroslav Slavický

IP: 185.160.20.253
Reaguje na:
Milá Natašo!
Se zájmem jsem si přečetl Váš rozhovor připravený Ivanou Kloubkovou a uveřejněný na TA v únoru. Četl jsem ho až nedávno a tak i má reakce je trochu opožděná. Vážím si Vaší práce a vysoké profesionality, těší mě, že se nám podařilo již několikrát realizovat ve škole Vámi vedené semináře pořádané Kyliánovou nadací, věnované jeho choreografiím a stylu gaga, jehož jste certifikovaný školitel. Bohužel letos to nevyšlo, nemohli jsme najít termín, ve kterém byste mohla seminář vést a to z důvodu inscenace Rain Dogs, kterou jste připravovala jako asistentka v NDMS a následné inscenaci Ohada Naharina Hora, kterou uvedlo v minulých dnech také NDMS. Dozvěděl jsem se celou řadu zajímavých informací jak o Rain Dogs, tak o přípravě choreografie O. Naharina, v němž je gaga systém využíván. Musím napsat, že mě velmi překvapil Váš výrok o českém tanečním školství. Vždyť Vy sama jste jeho „produktem“/!/, podobně jako další absolventi Janáčkovy konzervatoře v Ostravě- např. Richard Kročil, Markéta Pospíšilová, Jonáš Dolník a mnoho dalších. „Produktem“ toho špatného českého školství je také Váš dlouholetý kolega, spolupracovník a taneční partner Václav Kuneš /toho jsem dokonce 4 roky učil/, a mohl bych jmenovat mnoho dalších- jen namátkou- od nejstarších -Pavel Šmok, Jíří Kylián, Zdeněk Prokeš, Libor Vaculík, z dam se výrazně v současnosti uplatňují Alena Pešková, Sylva Šafková-Nečasová, Hana Litterová, Markéta Habalová, Lenka Vágnerová, české taneční školství nezničilo ani úspěšnou a během studia tolik trpící Miřenku Čechovou, z mužů pak mohu jmenovat již výše zmiňovaného Václava Kuneše, Štěpána Pechara, Tomáše Rychetského, Viktora Konvalinku, Ondřeje Vinkláta, Marka Svobodníka, Davida Stránského, Jarka Cemerka a další /určitě jsem na někoho zapomněl, a už se omlouvám/, kteří v současnosti posouvají vývoj českého tanečního umění. Všechno jsou to „produkty“ českého tanečního školství a to neuvádím plejádu skvělých interpretů, baletních mistrů a pedagogů působících na domácích i zahraničních scénách, nebo v manažerských pozicích jako šéfové baletních souborů. Všichni výše jmenovaní a mnoho dalších vděčí za své uplatnění českému tanečnímu školství. To, že dovedli dále rozvíjet čemu se ve škole naučili, jim slouží ke cti a je jen dalším důkazem o správném vedení. Proč je takovou módou se neustále „navážet“ do českého tanečního školství, znevažovat práci odborníků, majících za sebou výraznou i významnou uměleckou činnost, kteří se věnují s plnou odpovědností výchově tanečních umělců. Proč neustále „kálíme“ do vlastního hnízda a nevidíme si do „úst“? Fakta, výsledky, hovoří o něčem jiném. Velmi to škodí celému oboru, protože jsou lidé, kteří to z různých důvodu rádi slyší /oni by to pochopitelně dělali lépe/, jiné to může / a to je horší/ odradit se oboru věnovat. Nevím, Natašo, jestli jste někdy skutečně učila, myslím tím dlouhodobě pedagogicky vedla a vychovávala skupinu studentů. Je velký rozdíl pracovat s profesionálními tanečníky, nebo provést týdenní seminář ve škole /byť na vysoké úrovni/ a nebo vést žáky po dobu 8 letého studia k potřebným výsledkům. Již mnohokrát jsem napsal, že škola nemůže naučit všemu, musí dát především potřebný řemeslný základ a pokusit se rozkrýt a podpořit umělecké schopnosti žáka. Škola je systém. Nejdříve musíme naučit základy a postupně implementovat další pohybové formy a techniky, o což se také snažíme- viz Vaše semináře, působení dalších hostujících pedagogů /jen v tomto školním roce- Paul Julius, Andrea Opavská, Patrik Čermák, Vladislav Benito Šoltýs, Filip Staněk, Antonella Mandanici, Cyril Atanassoff/ To, že jsou studenti vedeni k celoživotnímu vzdělávání potvrzují výše uvedení absolventi českých tanečních konzervatoří a pochopitelně stovky dalších. Ano, ne vždy se to povede! Výběr z domácích zájemců je omezený / a takové veřejné prohlášení ho jistě nezvýší/, zájem cizinců je velký, ale studovat v ČJ? A ještě bez stipendijní podpory? Ale i tací „blázni“ se najdou! Je pravda, že je stále více ambiciózních studentů a ještě ambicioznějších rodičů, ale stále méně těch, kteří jsou ochotni /schopni?/ věnovat studiu potřebné úsilí, bez kterého to nejde. Pedagog sám nic nezmůže a pokud žák dostatečně nespolupracuje, výsledek nebude na potřebné úrovni. Ale to je myslím problém všech škol, i těch u nás tak obdivovaných. Všude je „chleba o dvou kůrkách“, „nikde nelétají pečení holubi do huby“! Myslím, že obdobné problémy mají v Londýně, Paříži, Hamburku, Berlíně aj. Určitě tam nejsou jen úžasní studenti, jen je to méně vidět. To, že se o českém tanečním školství pejorativně vyjadřují lidé, kteří ani nevědí, kde ty školy stojí, nikdy tam nebyli a výuku neznají a jen, možná z nenaplněných vlastních ambicí, se hanlivě vyjadřují, mě neudivuje. Ale že to napíše člověk, který díky tomu „špatnému“ školství dosáhl toho, čeho dosáhl, mě překvapuje a mrzí. Jak jsem si přečetl v medailonku, po absolutoriu v roce 1997 jste byla přijata na NDT 2 k Jiřímu Kyliánovi. Z toho usuzuji, že jste se ve škole asi něčemu naučila, když to stačilo k přijetí do takového souboru /podobně jako Václav Kuneš v roce 1993/ Nevím, co myslíte nereflektováním vývoje oboru, praktickými změnami a novými směry, jak to v rozhovoru uvádíte. Máme přestat vyučovat contemporary, Limona, Graham, release a další základy současných technik? Rád si s Vámi o tom promluvím. Opět Vaše poznámka neodpovídá skutečnosti. Otevřel jsem si archiv ND a našel inscenaci „decadance“ Ohada Naharina z roku 2015, jejíž uvedení bylo v té době obdobnou „bombou“ jako současná inscenace Hora v NDMS. Z obsazení vyplývá, že na premiéře 4.6.2015 bylo ze 7 sólistů 6 českých absolventů TK a ve sboru /24/ pak dalších 10 českých tanečníků. Obdobné situace zažívám i při dalších představeních na různých scénách v ČR. V Ostravě tomu tak není, protože tam je angažována pouze jedna česká tanečnice- Anička Knollová, velmi šikovná /moc rád vzpomínám na dobu, když byla ve škole a jezdili jsme po Evropě a ona s Jakubem Raškem vystupovali na různých koncertech/. Jen bych chtěl podotknout, že v době, kdy Anička na TKHMP absolvovala, bylo v jejím ročníku několik šikovných děvčat, které však neodešly, možná bohužel, do Ostravy. Nevím, jaké představy mají šéfové a baletní mistři v profesionálních souborech. Že přijdou dokonale připraveni absolventi, kteří okamžitě zvládnou různé taneční techniky od klasiky až po styly jednotlivých choreografů /Kylián, Neumeier, Naharin, Clug, Inger, Bigonzetti aj/? Zapomíná se, že jsme všichni nějak začínali a že právě v souborech by mělo docházet k práci a formování mladých tanečníků. Pracovat s nimi na konkrétních úkolech a rozvíjet jejich umělecké a interpretační možnosti. Tak tomu bývalo!! Chápu, že při ročních smlouvách a při několikanásobné vyšší nabídce před poptávkou se styl takové práce vytrácí. Přeji Vám, milá Natašo, mnoho dalších uměleckých a tvůrčích úspěchů, doufám, že se nám podaří v příštím školním roce najít termín na seminář s Vámi. Chci jen ještě podotknout, že nepíši toto sdělení jako obhajobu. Není třeba nic obhajovat, skutečnosti hovoří samy za sebe. Moje nabídka na osobní setkání platí. S přátelským pozdravem Jaroslav Slavický



+6 -2 ! Odpovědět

paní či slečna Nataša Novotná

vložil Jana Vildungová

IP: 88.100.39.65
Reaguje na:
S paní či slečnou Novotnou mám dlouhodobý problém!
0 -8 ! Odpovědět

Zobrazit další komentáře 4

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: