Je to několik dní, co jste se vrátil z Turecka, kde jste vedl hodiny jako hostující pedagog klasického tance. Začněme tedy tím… Jaké máte čerstvé zážitky a jak je vůbec taková akce organizována?
Jedná se o program výměny pedagogů, který probíhá v rámci Erasmu (Teachers Mobility Programme). Byl jsem v Ankaře na univerzitě, jejíž součástí jsou nejvyšší ročníky taneční konzervatoře. Mají specifický systém školství. A musím říci, že to byl neuvěřitelně krásný zážitek. Studenti byli úžasně vděční, nadšení, naprosto upřímní. Stále od nich dostávám zprávy a e-maily a je to nádherná odezva. Je znát, že to je přece jenom jiná mentalita, řekněme jižansko-orientální, zvláštní typ lidí, kteří si nedělají hlavu s časem a striktní disciplínou. Samotní pedagogové byli nesmírně překvapeni tím, jak se chovali. Nevadilo jim ani, když jsme třeba o půl hodiny přetahovali výuku, a co mne nejvíc dojalo, bylo, že se tyhle děti na konci skládaly, aby mi mohly dát na rozloučenou dárek. Něco takového se mi ještě nestalo a já si každého takového projevu hrozně vážím. To je pro mě vždycky ten nejkrásnější dárek.
S Václavem Janečkem o pedagogické práci a šťastném životě
Václava Janečka znají aktivní milovníci tance jako pedagoga, jehož hodiny jsou plné odlehčení a humoru a probouzejí dojem, že bez klasického tance není možné žít. Také jako dramaturga baletního souboru Národního divadla a autora naučných seminářů pro veřejnost, ve kterých odkrývá tajemství historie baletů a jejich tvůrců. Václav Janeček také byl, je a bude spojen natrvalo s historií souboru Laterny magiky, jako interpret, dramaturg i pedagog. Dva roky už také vede katedru tance na pražské HAMU. Připočteme-li k tomu další pedagogické aktivity na několika vysokých školách, vychází z toho náplň na možná několik životů. Blížící se životní jubileum je vítanou záminkou podívat se alespoň na několik kousků této skládačky, i když na nějaké velké bilancování není čas – znáte to, úkoly nečekají. A projít všechna témata a zájmy by vydalo spíš na knihu: proto jsme se zastavili především u pedagogické práce, protože na ní stojí budoucnost (nejen) tanečního oboru.
