Sloučení IDU a NIPOS: Je rozhodnuto. Potřebovali bychom nezávislou analýzu, na to teď ale není čas, říká Petrová z IDU
Od poloviny ledna hýbe českou kulturní scénou zpráva, která znenadání přišla z Ministerstva kultury České republiky. Vedoucí tohoto resortu Martin Baxa (ODS) totiž oznámil, že dojde ke sloučení organizací Institut umění – Divadelní ústav (IDU) a Národní informační a poradenské středisko pro kulturu (NIPOS). Ačkoliv nápad sloučení těchto subjektů se neobjevuje poprvé, odbornou veřejnost zarazila překotnost celého plánu – ke sloučení má dojít k 30. červnu 2025. Nástupnickou organizací se měl stát nejdříve NIPOS, pozdější zprávy však mluví o IDU. I měsíc po oznámení tohoto záměru jsou informace stále spíše sporé, a proto jsem oslovil současnou ředitelku IDU Pavlu Petrovou, aby se k celé situaci vyjádřila.
Pavla Petrová. Foto: Krištof Kalina.
Kdy, od koho a jakým způsobem jste se poprvé dozvěděla o záměru sloučit IDU a NIPOS?
Neřeknu vám přesný den, ale bylo to v průběhu ledna letošního roku. Definitivní potvrzení o sloučení přišlo se svoláním první pracovní skupiny k transformaci, kde bylo výslovně napsáno, že se bude rušit jedna z institucí a vznikne nová. Tou dobou konkrétní informace ale k dispozici nebyly.
A jakým způsobem se to k vám dostalo? Skutečně až s informací o vzniku pracovní skupiny?
Mně to řekl osobně pan ministr pár dní před svoláním pracovní skupiny.
Takže jste se dostala k hotovému rozhodnutí?
Ano.
Zaráží mě, že ministr kultury Martin Baxa řekl, že transformace je výsledkem dvouletých úvah na toto téma.
Jestli probíhaly nějaké debaty a promýšlení tohoto kroku, tak to bylo bez naší účasti.
Viděla jste nějaké analýzy, na nichž se celá akce zakládá? Předpokládám totiž, že za dva roky si Ministerstvo kultury nechalo nějaké vypracovat.
Ne, nic jsem neviděla. Diskuze jsem zažila za předchozích ministrů, protože idea sloučení se tu opakovala periodicky, a není tedy žádnou novinkou. Za ministra Jehličky vznikla pracovní skupina, která měla za úkol vyřešit koncepci případného sloučení. Tenkrát došli k závěru, že jednotlivé činnosti IDU a NIPOS jsou natolik odlišné, že jsou v podstatě neslučitelné.
Ani teď měsíc po oznámení nemáte k dispozici žádné podklady?
Nemám. Ministerstvo kultury nám poskytlo pouze ujištění, které je zároveň ve vydané tiskové zprávě, že důvodem není úspora, ale posílení obou institucí.
Jaká byla vaše první reakce?
Pociťovala jsem nepochopení ze strany našeho zřizovatele vůči aktivitám, které IDU a speciálně Institut umění pro sektor zajišťuje. Ale to vnímám dlouhodobě u různých ministrů kultury. Překvapením spíš pro mě bylo, že k tomu skutečně má dojít a jak rychle se to má stát. Myslím, že je to aspekt, po kterém se hodně ptá i odborná veřejnost. Cítíme to podobně a ptáme se na stejné otázky. Pořád ale věřím, že příležitost k jejich zodpovězení během režimu slučování se ještě naskytne.
Obecně si nemyslím, že slučování organizací nebo posílení jejich pozice by bylo něco špatného. Pokud jsou ale takové organizace na hraně mezi servisní, výzkumnou a sbírkotvornou činností, pak by takovým krokům měla předcházet důkladná, detailní, a hlavně i nezávislá analýza. Na to teď ale není čas, takže doufám v budoucnost.
Jaká je podle vás skutečná motivace ke sloučení těchto organizací? Jak jste sama říkala, už jednou jiná pracovní skupina došla k závěru, že organizace nejsou slučitelné.
To mi nepřísluší komentovat. Pevně věřím, že se skutečně jedná o posílení obou institucí, jak to komunikuje i Ministerstvo kultury.
Myslíte si, že v tom celém plánu hrají svou roli podzimní volby?
To nemohu komentovat.
Říkáte totiž, že sice vás ministerstvo ujistilo, že se nejedná o ušetření, ale zároveň takové sloučení musí být finančně velmi náročné. Přitom Ministerstvo kultury dlouhodobě nemá dostatek finančních prostředků, takže si umím představit, že otázka po motivaci je více než relevantní.
S těmi finančními dopady se určitě budeme potýkat. Napadá mě už jenom hledání identity nové organizace. Je to něco, na čem jsme v posledních letech intenzivně pracovali, protože IDU je už jednou spojenou institucí a stálo nás mnoho finančních prostředků i energie vše zkonsolidovat takzvaně pod jednu střechu. A nejedná se pouze o reprezentaci v rámci České republiky. Máme i mnoho zahraničních kontaktů, protože IDU působí v různých světových kontextech.
Velký finanční náklad bude znamenat přesídlení do nových prostor, které by byly k dlouhodobému využití. Obě instituce sídlí v pronajatých budovách a stát nemá k dispozici žádný volný objekt, který by vyhovoval našim požadavkům. A když vezmeme v potaz velikost našich fondů, stěhování bude nepochybně velmi nákladná záležitost. Bude nám trvat dlouho, než všechno připravíme. Reálně si myslím, že se začneme stěhovat v lednu 2026, což je v souladu s tím, co jsme plánovali v rámci IDU již delší dobu. Naše nájemní smlouva s Magistrátem hl. m. Prahy končí v červnu 2027.
Máte nějakou informaci o tom, co se s budovou v Celetné stane, až ji opustíte?
Stát budovu prohrál v soudním sporu s magistrátem, který je nyní jejím vlastníkem. IDU není jediným nájemcem, kromě nás tu je i Divadlo v Celetné a další instituce. Pokud je mi dobře známo, tak magistrát chce budovu rekonstruovat, ale co bude dále, to je spíš otázka na majitele objektu.
Zmiňovala jste zahraniční sítě partnerů. Říkám si, že podobná transformace může zapůsobit spíše destabilizačním dojmem, když najednou s nimi začne komunikovat jiná organizace s novými zástupci. Nemůže to IDU u zahraničních kontaktů spíše uškodit?
Ze zahraničí cítíme obrovskou podporu, ozývá se velké množství spolupracujících subjektů. Zároveň jsme rozkročeni mezi soudobou hudbou a performing arts a za 20 let působení se značka IDU velmi osvědčila, především podznačky jako SoundCzech, PerformCzech, CzechMobility.Info, Culturenet a další. Panem ministrem byla přislíbena jistá nezávislost programů, to znamená, že by měly být zachovány.
Je pro nás také podstatné, že nástupnickou institucí bude IDU. Jsme totiž součástí řady evropských projektů a změna názvu instituce je lépe vysvětlitelná než kompletní změna subjektu. Taková změna by nemusela být dobrá pro projektovou historii.
V první tiskové zprávě o sloučení tomu ale bylo naopak. Rušit se mělo IDU a nástupnickou organizací měl být NIPOS, na což upozorňoval i otevřený dopis zaměstnanců druhé zmíněné organizace.
Pan ministr své rozhodnutí přehodnotil právě proto, abychom mohli pokračovat dále v evropských projektech, což byl jeden z nejpádnějších argumentů. Zrušení IČO by pro nás byla velmi komplikovaná záležitost, čímž neříkám, že pro NIPOS to bude jednoduché.
Zmínila jste různé programy. Uskuteční se ještě letos?
Momentálně jednáme s Ministerstvem kultury o rozpočtu na letošní rok. Žádný příspěvek na rok 2025 schválený ještě není. Nacházíme se totiž v situaci, kdy skončilo financování pomocí Národního plánu obnovy, které do značné míry financovalo naše programy. Nový rozpočet by ho měl reflektovat, ale určitě nebude schopen ho zcela nahradit. Proto se nyní debatuje o letošní finanční alokaci, z čehož pak vyplyne, v jaké výši a v jaké formě se uskuteční i zmíněné programy.
Sloučení je plánované k 30. červnu letošního roku. Myslíte, že je to reálné?
Reálné to určitě je, ale hned od 1. července bude navazovat období, kdy budeme řešit všechno, co se sloučením organizací a založením nové bude souviset. A nebude toho málo.
Máte k dispozici nějaký konkrétní časový harmonogram od Ministerstva kultury?
Ano. Čeká nás řada úkonů, které je potřeba vykonat: od inventarizace majetku až po revizi smluv se spolupracovníky. To všechno máme naplánováno a už se tomu plně věnujeme.
Jaká bude vaše pozice v nově vzniklé organizaci Národní kulturní institut?
To bych prozatím nechala bez komentáře.
Budete se hlásit do výběrového řízení na vedoucí pozici této organizace?
Nebudu, neplánuji to.
Co se aktuálně děje? Prý se stále jedná, ale přitom na veřejnost šla informace, kterou potvrzujete i vy, že už je vše dojednáno.
Jedná se o organizační struktuře, tak aby byly zachovány všechny činnosti, například aby Pražské Quadriennale mělo v nové organizaci jasnou pozici. Jsou to velmi praktická jednání, ve kterých se snažíme představit si budoucí fungování.
Takže je to o podobě a struktuře, nikoliv o samotném rozhodnutí, to už je jasné.
Ano, přesně tak.
Vzniká poměrně velká organizace se složitou strukturou. Do jaké míry bude schopna reagovat na potřeby oboru, který zastupuje? Aktuálně totiž vnímám, že oborová blízkost IDU a jeho aktivit je jednou z jeho hlavních výhod.
Snažíme se, aby organizace nebyla několikastupňově řízená. Pan ministr na schůzkách dával za příklad strukturu Národního muzea, které zastřešuje muzea s různými zaměřeními, ale jednotlivé části pak mají svou samostatnost. A pokud skutečně bude zachována samostatnost jednotlivých složek IDU, jak bylo přislíbeno, tak si myslím, že to může poměrně dobře fungovat.
Jak sama říkáte, bude hodně záležet na míře autonomie jednotlivých aktivit.
Ano, skutečně se snažíme, aby tomu tak do budoucna bylo. Ale v takové situaci nikdy nemáte 100% záruky, že se to v budoucnu nezmění. Myslím, že právě na to také reaguje odborná veřejnost, ale i pracovníci IDU, kteří své obavy vyjádřili v otevřeném dopise.
Pavla Petrová
Kulturní manažerka s dlouholetou praxí v kulturních institucích a projektech. Od roku 2008 je ředitelkou IDU a generální ředitelkou největší světové výstavy scénografie Pražské Quadriennale. Působila a působí jako členka expertních orgánů, sítí a platforem v ČR i v zahraničí. Je autorkou národního profilu České republiky v Kompendiích kulturních politik a trendů v Evropě.
Výsledky výzkumné práce pravidelně publikuje jak v časopisech, tak na mezinárodních konferencích v oblasti managementu umění, kultury a kulturní politiky. Kromě působení na Katedře arts managementu Vysoké školy ekonomické v Praze přednáší i na Akademii múzických umění v Praze, především pak na DAMU a FAMU.
Zdroj: IDU
