Ivan Dunovský a Pavel Šmok. Foto: soukromý archiv ID
Myslím, že celou veřejnost především zajímá, zda byl v podzimním konkurzu nalezen nějaký Šmokův nástupce, tedy umělecký šéf PKB. Všichni jsme napjatí... Podařilo se takovou osobnost najít? Můžete alespoň naznačit, zda lov dopadl úspěšně? A kdy jej odhalíte?
Ano, výběrové řízení na „uměleckého šéfa“ Pražského komorního baletu skutečně proběhlo. Přihlásilo se celkem 10 uchazečů. Konkurz jsme ale ukončili bez vyhlášení vítěze, neboť žádný z uchazečů nás bohužel na sto procent nepřesvědčil! Není tajemstvím, že jsme donedávna jednali s Petrem Zuskou, který nasadil mezi adepty vysokou laťku. Petr se ale nakonec rozhodl jinak, což nás velmi mrzí. Jsme ale rádi, že jsme se s ním domluvili na jiné formě umělecké spolupráce.
Aktuálně řešíme dilema, zda vybrat šéfa, který má choreografické ambice, nebo zda hledat osobnost s přirozenou autoritou, která má řídící manažerské schopnosti. Je pro PKB vhodnější, aby byl autorským souborem, nebo má naopak zůstat otevřený novým talentovaným choreografům? Minulé tři sezóny jsme si myslím celkem úspěšně ověřili ten druhý model. Oslovili jsme „česko-slovenské“ choreografy Hanku Polanskou Turečkovou, Mária Radačovského, Hanu Litterovou, Ondřeje Vinkláta, Marka Svobodníka, Martinu Hajdylu Lacovou a Tomáše Rychetského. Osvědčili se. Vznikl nový repertoár PKB, a zejména Tři české kvartety, Mysterium času a Rekviem za nekonečno jsou divácky úspěšné tituly.
Na jaro 2018 chystáme novou premiéru s Lukášem Timulákem a Jiřím Pokorným z Haagu. Na podzim 2018 jsme domluveni na celovečerní inscenaci s Petrem Zuskou. PKB také vrací na svůj repertoár díla ze zlatého fondu Pavla Šmoka. Nejen v souvislosti s výročím jeho nedožitých devadesátin jsme nastudovali nadčasové choreografie – Z mého života, Holoubek, Po zarostlém chodníčku a Musicu Slovacu.
Grantové komise již brzy zasednou, rozpočet na kulturu je ale stále nejistý. Existenční problémy jsou u vašeho souboru velmi palčivé, daří se fungovat bez stálého zřizovatele? Loni jste se nechal slyšet, že bojovat s ostatními subjekty o drobečky z grantových dotací není pro PKB smysluplné vzhledem k částkám rozpočtu apod. Za jakých podmínek by tedy soubor mohl existovat i nadále a vidíte takové možnosti i v současném systému ČR?
Grantové systémy na Ministerstvu kultury ČR a Magistrátu hl. m. Prahy nejsou pro PKB optimální. PKB je souborem, který působí kontinuálně, a nikoliv pouze projektově. Jsme profesionálním souborem s organizační strukturou obvyklou u kamenných divadel. Tanečníci absolvují každodenní povinné tréninky a zkoušky a samozřejmě představení v Praze, regionech a v zahraničí. PKB poskytuje veřejnou kulturní službu pro cca 22 tisíc diváků ročně, přičemž z veřejných grantových zdrojů ale získává pouze 17 % finančních prostředků. Soubor nikdy neměl „na růžích ustláno“, ale současná finanční situace je naprosto neudržitelná. V rámci grantového systému Ministerstva kultury je PKB od letošního roku na základě výjimky přeřazen do Programu státní podpory profesionálních divadel a profesionálních symfonických orchestrů a pěveckých sborů. Schválená finanční podpora je ale tak nízká, že soubor se stále pohybuje na hranici bankrotu. Není možné plánovat premiéry, pokud neznáte předem ani základní výši finančních prostředků na provoz a stálé umělecké honoráře.
V mnoha repertoárových baletních souborech je stále vyšší podíl zahraničních tanečníků. Nebráníte se těmto tendencím, nebo chcete za každou cenu udržet soubor s převahou českých tanečníků? A jaké je současné personální složení souboru?
To máte pravdu. Do konkurzů se hlásí vždy poměrně hodně cizinců. Například do letošního jarního konkurzu do PKB se přihlásilo více jak 150 zahraničních tanečníků, a to nepočítám tanečníky ze Slovenska. Postupně nám však odcházeli po jedné sezóně do zahraničí, kde obvykle získali lepší honoráře. V každém případě ale upřednostňujeme české a slovenské tanečníky. V současné době nám v PKB zůstává z cizinců pouze Aurora Fradela z Itálie.
Soubor prošel generační obměnou a je v dobré kondici. Základní kádr tvoří absolventi českých konzervatoří, se kterými úzce spolupracujeme již při výběru talentovaných studentů. PKB je v Praze po Baletu ND druhým největším stálým zaměstnavatelem absolventů tanečních oborů. Máme 9 stálých sólistů a 4 externí tanečníky. Jako stálí baletní mistři a pedagogové působí skvělí Kateřina Dedková, Igor Vejsada a Linda Svidró, která je jmenována hlavním baletním mistrem a díky velmi dobrým organizačním schopnostem bude pověřena uměleckým vedením PKB. Tréninky vedou i vynikající externí a hostující pedagogové, např. Michaela Černá, Zuzana Susová, Václav Janeček a další. Nedílnou součástí týmu tvoří i tři technici, garderobiérka a vedoucí umělecko-technického provozu Monika Petrušková. Provoz a uměleckou činnost Pražského komorního baletu / BALETU PRAHA, o.p.s. zabezpečuje celkem 23 lidí.
Pražský komorní balet má své počátky v 60. letech 20. století. Soubor Studio Balet Praha (později jen Balet Praha) byl založen roku 1964. U jeho zrodu stáli Luboš Ogoun, Pavel Šmok a Vladimír Vašut. Vznik tohoto souboru znamenal velký zlom ve vývoji tehdy ještě československého baletu. Jeho posláním bylo experimentovat a vyzkoušet, co ve velkých divadelních domech nebylo možné, dokonce ani myslitelné. Přes veškeré úspěchy a ocenění nezískal soubor stálou podporu a zázemí. Domácí činnost byla omezena na minimum, převážně se hrálo v zahraničí.
Nakonec přijala většina členů souboru spolu s Pavlem Šmokem angažmá v Basler Theater ve Švýcarsku (1970–1973). Po této krátké, ale úspěšné pauze následoval krok zpět. V komunistických poměrech o výborného choreografa, který se vrátil ze zahraničí, nikdo nestál. Trvalo dva roky, než se Pavlu Šmokovi povedlo oživit základní ideu Baletu Praha a 19. listopadu 1975 soubor vystoupil v divadle Rokoko pod názvem Pražský komorní balet. Jako baletní soubor divadla Rokoko byl zařazen pod Městská divadla pražská, v letech 1980–1982 přešel soubor na „volnou nohu“ a o zprostředkování se staralo Středočeské kulturní středisko (Jiří Opěla). PKB pak fungoval pod Českým hudebním fondem a nakonec i Pragokoncertem. Po převratu v roce 1989 byl součástí Českého uměleckého studia, jeden jediný rok 1994 se těšil z přímé podpory Ministerstva kultury ČR a od roku 1995 se osamostatnil.
Na malou chvíli (1998–2001) vystřídal Pavla Šmoka v uměleckém vedení souboru Libor Vaculík. Na pozici manažera souboru se v letech 1999–2001 objevil místo Jiřího Opěly Antonín Schneider. Soubor si tehdy pod názvem Balet Praha prošel velkou existenční krizí. V roce 2003 byl přičleněn ke Státní opeře Praha s nadějí, že konečně nalezne stálou „střechu nad hlavou“. Nový umělecký šéf baletu SOP Pavel Ďumbala však nepokračoval v dalším budování moderního tanečního souboru, čímž došlo k nečekaným změnám při formování souboru. V důsledku těchto nechtěných událostí všichni původní tanečníci PKB odešli a soubor se v roce 2007 stal opět samostatným. Uměleckého vedení se na sklonku roku 2007 ujala bývalá Šmokova sólistka, mladá choreografka Lucie Holánková, která na pozici umělecké vedoucí setrvala do roku 2011. Na pozici manažera souboru nastoupila v roce 2007 Ladislava Jandová a ředitelem nově založené společnosti BALET PRAHA, o.p.s. se stal v roce 2010 Ivan Dunovský.
Od sezony 2012/2013 měl Pražský komorní balet ustavenou uměleckou radu z předních osobností české taneční scény (prof. Ivanka Kubicová, Markéta Perroud, Hana Turečková), která byla pověřena přípravou dramaturgie a umělecké vize souboru. Na jaře 2016 byl uměleckým vedením souboru pověřen Igor Vejsada z titulu baletního mistra. V roce 2017 PKB vyhlásilo konkurz na uměleckého šéfa.
Na repertoáru Pražského komorního baletu se za více jak 35 let vedle choreografií Pavla Šmoka, jejichž odborným garantem je dlouholetá sólistka PKB, choreografka a pedagožka Kateřina Dedková – Franková, zařadila díla hostujících choreografů (R. North, Ch. Bruce, P. Delacroix, P. de Ruiter, J. Hackman, J. Kylián, L. Vaculík, P. Zuska, P. Tyc, J. Kodet, J. Przybylowicz, L. Holánková a další). Oslovována je také současná generace talentovaných českých a slovenských choreografů: Hana Polanská Turečková, Mário Radačovský, Marek Svobodník, Ondřej Vinklát, Tomáš Rychetský, Jiří Pokorný, Lukáš Timulák, Petr Zuska, Martina Haydyla Lacová a další.
Jaroslav Slavický
Děkuji za vzpomínku na pana prof. Karla Lukšíka. Patřil jsem mezi jeho první žáky na tanečním oddělení Pražské…Karel Lukšík – Noblesa v životě i na jevišti