Tři otázky pro Ondřeje Vinkláta o DekkaDancers a Liberci

Oslavy Mezinárodního dne tance, které pro Liberečany připravuje Divadlo F. X. Šaldy, vyvrcholily 29. dubna 2016 večer v historické budově divadla. Tam se v komponovaném večeru představil jak baletní soubor Šaldova divadla, tak přední soubor moderního tance DekkaDancers. V jeho čele stojí liberecký rodák, v současné době první sólista baletu Národního divadla Praha Ondřej Vinklát. Přinášíme vám rozhovor s tímto talentem českého baletu, který začínal tančit právě v libereckém divadle. DekkaDancers – to je volné uskupení aktivních tanečníků a choreografů kolem baletu Národního divadla. Vy jste se spolu se Štěpánem Pecharem postavili nově do jeho čela… DekkaDancers založili tanečníci Tom Rychetský a Viktor Konvalinka spolu s fotografem Pavlem Hejným. Chodil jsem na jejich představení, líbil se mi jejich smysl pro humor. Jenže v roce 2013 pozastavili činnost souboru a mně to přišlo líto – diváci chodili, smáli se… Tak jsme se Štěpánem Pecharem a Markem Svobodníkem převzali otěže. Když jsme se Toma a Viktora zeptali, jestli by jim to nevadilo, naopak z toho měli radost, takže my jsme takzvaná druhá generace Dekka. Jedna z choreografií DekkaDancers je parafráze Kyliánova legendárního díla Petite Mort – v podání Dekka ale Petit Cord… Co dalšího jste Liberečanům přivezli? (smích) Ano, je to karikatura na tohle geniální dílo, které se už dávno zařadilo do repertoáru moderní choreografie. Divadlo, které dostane od Jiřího Kyliána licenci na užívání jeho díla, je zárukou špičkových interpretů. My ale ve vší úctě ke Kyliánovi – mému obrovskému vzoru – si z Petite Mort trochu utahujeme. Myslím ale, že kdyby to pan Kylián viděl, že by se zasmál. Asi to natočíme a pošleme mu to. Další choreografií, kterou jsme vytvořili se Štěpánem Pecharem, je Křehký vrh. Inspirovali jsme se vztahem mezi dvojčaty – jedno je silnější, jedno slabší, a přesto jsou bratři. Také mě fascinovalo takové to jejich propojení na dálku, i když jsou na druhém konci města nebo světa, vědí, že se tomu druhému třeba něco stalo. Pak jsme vybrali choreografii Just Solo od Viktora Konvalinky. A nakonec jsme zatančili All Washed Out, kde se vedle mě a Mathiase Deneuxe představil i choreograf Gustav Skála, tentokrát ale v roli tanečníka. Jak vás napadlo oslovit právě jeho? Gustava Skálu jsem poznal jako dítě, když jsem v Liberci tančil dětské role v baletech Podzimní karneval, Salieri? Mozart! a Andersen. Jemu bylo tehdy tak pětatřicet, tanečník, choreograf v plné síle. A za těch patnáct let, co ho znám, člověk sleduje, jak stárne, vlasy mizí, objevují se vrásky, naroste pupek… A o tom vyrovnávání se s vlastním stárnutím je právě All Washed Out. Byl jsem moc rád, že Gustav na účinkování v choreografii přistoupil. Byl to on, kdo mi v deseti letech doporučil jít na konzervatoř. I když díky patří i tehdejší šéfce libereckého baletu Vlastě Vinduškové, kdyby tenkrát nepřišla na trénink malých gymnastů v ZŠ Lesní, že hledá pohybově nadaného kluka, asi bych nikdy tančit nezačal.

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: