Tři otázky pro Petru Fornayovou
rozhovory
Na Tři otázky… jsme se jí zeptali u příležitosti účinkování na tanečním festivalu Natřikrát 2013 v Brně, kde uvedla své představení Všetko, čo mám rada. Co vás vedlo k realizaci tohoto projektu?
Představení je opravdu o tom, co mám ráda. Před určitým obdobím jsem se čím dál častěji setkávala s tím, že si lidé okolo mě na vše neustále stěžovali. Spektrum jejich problémů bylo přibližně stejné jako v prvním monologu (text jsme společně vytvořili s mým manželem Petrem Šulajem) – od „zastraného“ dvora, přes chybějící vztahy až po nefunkční grantový systém, nedostatek financí, korupci či neschopnost komunikace a spolupráce. Tak jsem si řekla, že je možná čas soustředit se naopak na to, proč v této zemi žijeme, co tady vlastně máme rádi. Naše malé i velké problémy dávám do kontrastu s – podle mě – reálnými problémy. Nezkrotná touha po moci a nekonečném blahobytu zhmotněná v nehumánním přezbrojování bez jakéhokoli zájmu o následné dopady všech konfliktů – a to vše bez vize nějaké změny k lepšímu. O tom hovoří Zpráva z Železné hory, kterou vypracovala skupina specialistů na příkaz prezidenta Kennedyho. Doporučení odborníků znějí: přechod na pacifistickou ekonomiku je dnes nemožný bez dalekosáhlých následků ve všech oblastech života člověka. Tento odkaz je pro mne v příkrém kontrastu s proklamovanými strategiemi trvale udržitelného rozvoje, které vyznívají jako sci-fi. Pokud si vlastní problémy zrelativizujeme absolutní nelidskostí, vyjde nám z toho – jak zpívá Tomáš Sloboda –, že se máme velmi dobře… Proč jste použili v kontrastu právě domácí videa?
Videa jsou součástí střední části představení, která je věnována opravdu tomu, co mám ráda. Je v nich zachycena banální každodennost, jež nás ale (paradoxně) drží nad vodou – alespoň mne. Záchytné body. V dotáčkách účinkují moje kamarádky s jejich (a mými) dětmi, všechny pracujeme v uměleckých oblastech: režisérka, tanečnice, choreografka, grafička. Poslední video je náš obývací pokoj, ve kterém tančím. Tam se náhle vše mění do opačného gardu – doteď jsme viděli jen tanečnici na jevišti a ženy v domácnosti věnující se klasicky dětem a všem těm vtipným domácím činnostem, role prostoru a nastavení nás samotných byly přesně rozděleny. Nyní se ale domácí prostor stává možným jevištěm, kde se na chvíli propojuje vše, co mám ráda. Co je inspirací jednotlivých tanečních etud mezi videoprojekcemi?
Je to souhra toho, co na jevišti (v tanci) dělám ráda, a výrok nebo situace z videa. Kromě toho jsem se v tanečních vstupech snažila přemostit (obsahově či pohybem) předcházející a následující video. Jako by realita ve videu a na jevišti byla jednou linií – jen se mění prostředí a aktéři. Jmenovatel – to, co mám ráda – zůstává.
V prvním vstupu je to kombinace práce se scénou a věta, kde Alena Lelková mluví o tom, že se velmi těší na křeslo, kde si bude moci v klidu natáhnout nohy a odpočinout si. Umývání rukou se vzápětí stane v další dotáčce. Druhý vstup souvisí se zmiňovaným žehlením ve videích před a po. Všechny vstupy mají však pro mne více rovin – žehlička není jen žehlička, je to obraz na pomezí krásy a kýče, vtipem a patosem atd. Třetí vstup se odvíjí od „passé“, které v jistém momentě vidíme při vysávání na videu. Ale je to jen první impulz k „čistému“ tanci… Taneční vstupy jsem programově stavěla, aby směřovaly od konkrétního propojení k větší abstraktnosti. Čtvrtý výstup se týká věty malého Egona – já chci jít za tátou. Vycházím s ním po stejné diagonále a můj pohyb je aluzí na Kontakthof Piny Bausch. Asi všichni někdy potřebujeme „jít za tátou“.
Diskuze
Přidat komentářNEJČTENĚJŠÍ
-
Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?
úhel pohledu -
Spitfire Company, Temporary Collective a tYhle: Proč odcházíme z divadla PONEC?
rozhovory -
Patří těhotenství na jeviště? Martina Hajdyla Lacová přináší časově limitovanou taneční performanci Bodies in Progress
zprávy -
PADEnáct – Když teenageři válí
recenze -
In memoriam Zdenky Kratochvílové
osobnosti
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
před 40 dny
Kata Zagorski
Akému tancu Star Dance službu dělá či nedělá? Súčasnému? Tomu pravému? Umeleckému? No ja len, že tanec nie je nejaký……když kýč tančí
před 42 dny
Filip Staněk
Ahoj Klári,také děkuji za reakci. Reagoval jsem jen na tvrzení, že pořad prokazuje tanci dobrou službu, myslím si…
…když kýč tančí
před 43 dny
Klára Huvarová
Filipe, děkuji Ti za reakci! Jsem ráda, že tě můj příspěvek dovedl k zamyšlení a že o roli StarDance můžeme dál……když kýč tančí
před 44 dny
Bohuslav Tržil
Dovolte mi prosím vyslovit obdiv všem realizátorům v ND Brno.Měl jsem možnost vidět nastudování BAJADÉRY.
VELKÉ DÍKY…
Bajadéra – Krize baletu v roce 2019
před 58 dny
Monika Diatta Rebcová
děkuji panu Prokešovi za doplnění významných údajů.MONIKA
Alvin Ailey – „Snažím se oslavovat úspěchy člověka – krásu hudby, tvarů, formy, barvy, světla, textury.“
před 60 dny
Marketa
Taneční drama ŽELARY se jeví jako jedno z úspěšných představení,které nastudovalo Moravské divadlo Olomouc, aspirantem…Želary jako taneční drama
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?