3x3 otázky pro... autory choreografií premiéry Baletu Národního divadla Slovanský temperament

14. 6. 2018 Tanec

Autor Marie Niček

Tři mladí tanečníci a nadějní choreografové Ondřej Vinklát, Katarzyna Kozielska a Andrej Kajdanovskij dostali od uměleckého šéfa Baletu Národního divadla Filipa Barankiewicze jedno jediné zadání: ,,slovanský temperament“ a pak měli volnou ruku. Výsledkem je stejnojmenné moderní dílo složené ze tří částí, které v sobě snoubí českou, polskou a ruskou povahu autorů, a pokládá si otázku, zda existuje slovanský temperament a jak jej popsat. Svou odpověď představí na premiéře Národního divadla již tento čtvrtek 14. června na Nové scéně v Praze.

Ondřej Vinklát

Co si představíte pod pojmem ,,slovanský temperament“?
To není vůbec jednoduché… Slovanské národy sice pocházejí z jednoho etnického kmene, ale postupem času se tento kmen vyprofiloval do nám dnes známého tvaru. Čítá na třináct národů odlišného jazyka a náboženského vyznání. Jak jim přisoudit jeden celistvý temperament? Vidím to spíše jako barevnou mozaiku ojedinělých lidských životů a potřeb.

Proč jste si pro své dílo Dumka vybral skladbu Antonína Dvořáka?
Nese v sobě nostalgii, radost ze života, lásku a smíření s tím, že tu již s námi není někdo, koho jsme znali a měli rádi. Jediné, co zbyde, jsou vzpomínky. A o tom je i má Dumka.

Letos jste jako první sólista Baletu Národního divadla získal Cenu Thálie, ve Slovanském temperamentu působíte jako choreograf. Jaká role je vám nejbližší?
Vážím si obojího. Ovšem čeho je moc, toho je příliš, a nejde sedět na dvou židlích, pokud to či ono chce člověk dělat pořádně a naplno. Když tvořím choreografii, soustředím se jenom na ni a od tancování si musím vždycky dát pauzu, a naopak.

Katarzyna Kozielska

Co si představíte pod pojmem ,,slovanský temperament“?
Jsem přesvědčená, že ,,slovanský temperament“ existuje. Jednotlivé národy se od sebe sice liší, ale mentalitu máme podobnou. Spojuje nás jistá vůle, odhodlání. Ať jste kdekoli na světě, poznáte, když se střetnete se slovanským temperamentem.

Jak se projevuje ve vašem díle Aspects?
Odráží se v něm můj vlastní temperament. Pocházím z Katowic, z polského Slezska, což je oblast dolů a horníků. I hudbu jsem zvolila od skladatele, který odtamtud pochází. Aspects je v podstatě můj osobní příběh o tom, čím právě teď v životě procházím, putujíc z jednoho životního bodu do dalšího.

Kde hledáte inspiraci? Ovlivňuje vaši tvorbu například mateřství?
Velmi. V každém mém díle naleznete alespoň jeden pohyb, který jsem se naučila od své dcery. Děti jsou velice inspirující, neustále tvoří. A ona navíc moc ráda tancuje. Fascinuje mě ta svoboda pohybu, kterou u ní vidím, a snažím se ji dostat i do své práce.

Andrej Kajdanovskij

Co si představíte pod pojmem ,,slovanský temperament“?
Když jsem dostal toto zadání, hodně jsem nad tím přemýšlel a musím říct, že mi to chvíli trvalo. Pak jsem se ale zaměřil na jazyk, protože ten je podle mě to, co nás spojuje. Slovanské jazyky jsou si velice podobné, to znamená, že se podobá i způsob myšlení lidí, kteří jimi mluví.

Jaké téma jste si vybral pro své dílo Perfect Example?
Jakmile mou choreografii uvidíte, hned to pochopíte. Začal jsem u otázky jazyka a pak si také uvědomil, že to další, co nás spojuje, je politická situace. Jako bychom byli oběťmi nějakého politického experimentu – a podobný experiment uvidíte na jevišti. Je to o snaze najít ideální systém pro všechny, což ale není možné.

Z tanečníka jste se stal choreografem. Jak vytváříte své choreografie?
Jako kdybych maloval obraz. Mám vizi, jak by měl vypadat, jaké hlavní barvy chci použít. První část je jasná, pak se vydávám do neznáma. Pomalu se mi odhalují nové odstíny a zkouším, jestli spolu ladí. Je v tom i hodně risku a náhody.

Katarzyna Kozielska

Základy tanečního vzdělání získala na Státní baletní škole v Bytomi a dále studovala na John Cranko Schule ve Stuttgartu. Poté nastoupila do Stuttgartského baletu jako členka souboru, v roce 2006 byla jmenována demisólistkou. Ztvárnila řadu rolí v klasických, neoklasických a současných choreografiích včetně děl George Balanchina, Johna Ranka, Glena Tetleyho, Johna Neumeiera, Maura Bigonzettiho a Marka Goeckeho. Kozielska vytvořila choreografie pro program Noverre Society Mladí choreografové. Mezi její díla patří prvotina pro čtyři tanečníky Stuttgartského baletu nazvaná Der richtige Ort, dále Blender, Finger, Child of Tree, Symph, Palpitation, A. Memory a další. Katarzyna Kozielska získala v roce 2012 titul Mladý choreograf časopisu Ballett-Tanz.

Ondřej Vinklát

Absolvoval v roce 2011 Taneční konzervatoř hl. m. Prahy a ještě během studií se stal členem tanečního souboru TKP Bohemia Balet, kde na sebe výrazně upozornil v sólovém partu v Boleru a Růži, dále v Sinfoniettě, Le Papillon, Indigo Rose, Un Ballo, Deka pod de

kou.V roce 2012 nastoupil do angažmá do Baletu Národního divadla, kde byl v roce 2013 jmenován sólistou a od roku 2016 prvním sólistou. K jeho rolím patří např. Basil v Donu Quijotovi, Krabat v Čarodějově učni, Romeo v baletu Romeo a Julie, Rytíř Danceny ve Valmontovi, Zlatý Buddha, Čert, Táta v Louskáčkovi a Myšákovi Plyšákovi, Káj ve Sněhové královně, Princ v Malé mořské víle. Svůj talent a charisma projevil také v moderních choreografiích Petra Zusky Sólo pro nás dva, Chvění, Ohada Naharina decadance, Polní mši Jiřího Kyliána, In The Middle Somewhat Elevated Williama Forsytha, Fancy Free Jeroma Robbinse, Cacti Alexandra Ekmana, GURU Viktora Konvalinky. V sezoně 2017/2018 pak tančil v premiéře Timeless ve Svěcení jara Glena Tetleyho. Právě za roli Vyvoleného v tomto představení získal Cenu Thálie 2017. První Cenu Thálie dostal v roce 2013 za roli Romea v baletu Romeo a Julie v choreografii Petra Zusky. Již od dob studií tíhl k choreografické tvorbě. Společně s Markem Svobodníkem a Štěpánem Pecharem převzali v roce 2015 vedení skupiny DekkaDancers a vytvořili choreografie Červenej čudlik, Přesně včas, Vnuknutí, Křehký vrh, Proměna, Poslední večeře, Car chce spát. K jeho dalším choreogr

afickým počinům patří Jakoby, All Washed Out, Bit Of Soul, Teď na druhou.

Andrej Kajdanovskij

Po absolvování Baletní akademie Bolšovo Teatra (Bolschoi Ballet Academy) následovaly další školy – Ballettkonservatorium v St. Pölten, John Cranko Schule ve Stuttgartu a Ballettschule der Wiener Staatsoper ve Vídni. V roce 2007 nastoupil do angažmá do Vídeňské státní opery, kde byl v roce 2015 jmenován demisólistou. Tančil sólové role v klasických baletech La Sylphide, Labutí jezero, Don Quijote, Giselle, Marná opatrnost, Manon, ale i v moderních opusech současných tvůrců, jako jsou Jorma Elo, Paul Lightfoot, Alexander Ekman, Jean-Christophe Maillot, Patrick de Banana, Thierry Malandain ad.Zároveň se etabloval i na poli choreografickém. Vytvořil moderní opusy Zeitverschwendung (2013) a Das hässliche Entlein (2017) pro Vídeňský státní balet, pro Stanislavsky Theatre v Moskvě představení Tea or Coffee (2016), Reversal pro Bundesjugendballett v Hamburku (2017), nebo Discovery pro Bavorský státní balet (2017). V roce 2015 získal Speciální cenu pro nejlepšího tanečníka a choreografa na Mezinárodním tanečním festivalu TANZOLYMP. O rok později obdržel jako choreograf německou taneční cenu ZUKUNFT a v roce 2017 byl nominován na prestižní ruskou cenu Golden Mask za choreografii Tea or Coffee. V roce 2017 představil balet Pták Ohnivák na hudbu I. Stravinského pro Vídeňský státní balet a též vytvořil sólovou variaci pro Sergeje Polunina v rámci festivalu Origen Festival Cultural ve Švýcarsku.