Chodí, na tanec se chodí!

Roman Černík. Foto: Český Rozhlas.

Autor: Roman Černík

Je jímavé sledovat, jak se utváří naše publikum. Kdo jím vlastně je? Postupně se u nás seskupuje jakési tvrdé jádro diváků. Jde o vnímavé lidi, kteří už se vyznají, umí viděné kvalifikovaně pojmenovat, chtějí vidět dokonce už nějaké své favority. Aby se dařilo tuto skupinu uspokojit a přispívat k jejímu vyššímu zaujetí, je součástí naší práce také otevírání možností vidět vrcholné tanečníky, tanečnice a choreografky tváří v tvář po představení. Proto pravidelně nabízíme setkání se soubory, diskuse s tvůrci. Takový rozhovor tváří v tvář je pak radostným dozněním uměleckého zážitku, umožňuje divákům porozumět, jak umělci pracují.

Jádro příznivců současného tance v Plzni postupně nabývá na síle. Ptají se, kdy a co bude, jsou ochotni koupit lístky na tanec v předprodeji, berou na představení své přátele. Pokaždé se objeví někdo, pro koho je aktuální představení prvním setkání se současným tancem. Snažíme se sledovat, jestli se vrací.

Teď, v tom divném čase postupného rozjezdu po lockdownu, se nám to ukazuje obzvlášť silně. Komplikovaná situace, testy, roušky, nejistota, jestli se představení uskuteční. Paradoxně se naše publikum zjevně už na tanec těšilo. Věrní diváci a věrné divačky přicházejí a ptají se. Samozřejmě ještě není plný sál, nekupují se lístky v předprodeji a do poslední chvíle nevíme, jestli se představení uskuteční. Ale ona se uskutečňují! Je to důkaz, že soustavná práce, pravidelný kontakt a rozmluva přináší šanci. Šanci, že nepadneme, že budeme pokračovat. Prostě ještě tančíme, dokud můžeme!

Další sloupky si můžete přečíst ZDE.