Co vše jste chtěli vědět o Petru Zuskovi a báli jste se na to zeptat
I tak by se dalo nazvat odpolední setkání na Nové scéně, které se odehrálo těsně před premiérou Louskáčka a Myšáka Plyšáka v choreografii Petra Zusky. Šéf baletu Národního divadla Praha se tu potkal u skleničky vína s hercem Viktorem Preissem, který, jak vyplynulo během povídání, již před lety se Zuskou dělal v rozhlase rozhovor, jenž je součástí knižního vydání vybraných diskusí.
Petr Zuska a Viktor Preiss. Foto: Hana Smejkalová.
Inzerce
Ti, kdo čekali, že se dozvědí něco zásadního k novému nastudování klasického baletu, byli asi zklamáni. Po úvodní ukázce jednoho z duetů z čerstvé baletní vánoční novinky se oba umělci posadili do křesel a pohodová atmosféra předvánočního usebraní se mohla nerušeně odvíjet.
Očekávané premiéry se oba dotkli spíše letmo. Viktor Preiss řekl, že k baletu jako takovému má „decentní, milenecký vztah“, a vyplynulo, že Zuskovy tvorby si cení. Hovor byl veden v přátelském duchu, bez názorových konfrontací. Viktor Preiss kladl otázky z pohledu své činoherní profese i nezasvěceného diváka.
Přes Zuskovo dětství jsme se dostali k jeho tanečním začátkům, angažmá (Zuska vzpomínal na roli Josého v Carmen) a v neposlední řadě se vyjadřoval ke svému nynějšímu působení. Dostalo se také na Zuskovy názory na balet. Louskáčka Jurije Grigoroviče považuje za nevkusného, nesnáší pantomimická baletní gesta a byl také pozván Borisem Eifmanem do Petrohradu na setkání baletních šéfů, kde se bude rokovat, do jaké míry se držet klasických daností. Dozvěděli jsme se, jak se pracuje s talentovaným tanečníkem, jak se tanečník orientuje na scéně, co je pro taneční profesi důležité (dispozice, intelekt, herectví při studiu tance), jak se Zuska smiřuje s odchody svých svěřenců – o tom všem se rozprávělo hodinu a půl a Zuska se ukázal jako zdatný debatér, který umí mnohé přítomné přesvědčit o svých názorech se šarmem a úsměvem. Je prý srdcař, jak ho Viktor Preiss také vidí, a proto některé odchody tanečníků ze souboru se ho osobně dotýkaly (mluvil o Viktoru Konvalinkovi, Kristýně Němečkové).
Z debaty vyplynulo, že tvoří s velkým zaujetím, je utvrzen ve svých počinech a nepochybuje o zdatnosti baletního souboru ND Praha (považuje ho za jeden z nejlepších v Evropě). Cítí se však také unavený a tvrdil, že si rád od šéfování odpočine (ale na nové vedení si musíme počkat do roku 2017, protože nový šéf Filip Barankiewicz z neznámých důvodů nemohl nastoupit hned po svém jmenování… Chtěla jsem se zeptat, proč nebyl vybrán druhý z adeptů, Jiří Bubeníček, ale nesebrala jsem kuráž, neb jsem nabyla dojmu, že v nastoleném debatním duchu by to působilo naprosto nepatřičné…).
Zuska dostal i nabídky ze zahraničí, ale nic bližšího nesdělil, jen že vzhledem k rodině dá asi přednost práci doma.
V závěru pozdního odpoledne mohli přítomní vznést otázky. Zjistili jsme tedy, odkud se odvinul název nového baletu Louskáček a Myšák Plyšák. Je parafrází na původní předlohu E. T. A. Hoffmanna Louskáček a Myší král. Zuska chtěl tradiční předlohu obohatit o současný pohled, nic konkrétního však k inscenaci neprozradil, nechť si úsudek udělá každý sám. Louskáček má v jeho verzi představovat zlo a Myšáka Plyšáka vidí jako dobrého utěšovatele, kterého v chlupatých hračkách děti hledají, když se k nim tisknou. Zuska se svěřil, že hledal ve svém novém díle symboly, podobenství, nabídl svůj autorský pohled, humor, lásku a kouzlo. A jen tak na okraj podotkl, že si je jistý, že „podobný Louskáček nikde nebyl“. (Po jeho zhlédnutí si dovoluji dodat: a doufejme, že nebude.)
Psáno ze setkání 1. prosince 2015, Národní divadlo Praha, Nová scéna.
Hovory s… Petrem Zuskou 1. prosince 2015, Nová scéna ND