Distanční modus vivendi

Minulý týden byla zavedena distanční výuka na vysokých a středních školách a tento týden omezeny veškeré kulturní akce. Restrikce na kulturu dopadly opět těžce. Korunu celému covidovému maléru pak dala hlava státu konejšící postižené, dle vlastních slov drsným bonmotem, že „umělci vytvořili svá nejkrásnější díla tehdy, když byli hladoví.“ 

Lucie Dercsényiová. Foto: Barbora Škrobáková.

Lucie Dercsényiová. Foto: Barbora Škrobáková.

Sytý hladovému nevěří, což dokladují i tvrzení vládních činitelů, že půjde o omezení volnočasových aktivit a tím pádem se nedotkne ekonomiky. Vždyť v kultuře pracují statisíce lidí (a stejně tak i ve volnočasových aktivitách), kteří se nyní ocitli v existenčním ohrožení. Kultura je zasažena, ne proto, že by byla nevýznamná, ale proto, že funguje na živém kontaktu – tak vysvětluje situaci ministr kultury Lubomír Zaorálek, který se snaží zachránit, co se dá. Na jak dlouho se striktní, aktuálně čtrnáctidenní omezení protáhnou, si nikdo netroufne odhadnout. V Metropolitní opeře například odpískali celou letošní sezonu.

Na jaře umělci na uzavření kulturních stánků rychle zareagovali a veškeré své úsilí vložili do zviditelnění produkcí prostřednictvím internetových sítí. Zda zvládnou nynější opakující se stav nehybnosti se stejnou vervou a přitom nevyhladoví, je otázkou ekonomických faktorů. Kdyby došlo i na psychické rezervy, možná by jim pomohla z vyšších míst seslaná další cenná rada: „Meditujte, meditujte, meditujte a držte půst, jak činí jogíni.“ Každý bohém jistě zaplesá nad možnostmi, jež mu úředníci doporučují.

Náhradou za prezenční výuku na školách je výuka distanční, náhradou za zavřená divadla zavedení domácího „klecového chovu“. Už jenom fakt, že vzdělávací programy nabízené nejrůznějšími institucemi a priori online jsou levnější nežli ty, v nichž jste přítomni v učebně, na sále, v aule, vypovídá o nenahraditelné hodnotě živého kontaktu.  

Ani umělecké zážitky nemají při sledování skrze obrazovku stejnou intenzitu. Nehledě na finanční ztráty ze vstupného, které tvoří součást rozpočtu každého divadla a dalších subjektů působících na kulturním poli. Pandemií vynucený distanční modus vivendi bere energii, síly a uvedení kultury do stavu hibernace představuje průšvih, který nebude snadné ustát, když světlo na konci tunelu této kalvárie svítí velmi matně. Jedno však víme jistě: že na Pražském hradě při nášupu několika milionů na zažehnání tamější krize určitě žádný umělecký veleskvost nevznikne.

 

Další sloupky si můžete přečíst ZDE.

Témata článku

COVID-19

MultižánrovéNonverbální divadloNový cirkusTanec

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: