Jaké to je být taneční manažer?

Lucie Hayashi. Foto: Michal Hančovský.

Autor Lucie Hayashi

Manažerem můžete být v jakékoli oblasti. Můžete se stát manažerem úklidu, manažerem obchodu, sekce zeleniny, manažerem komunikace, manažerem slučování, manažerem narozeninové oslavy. Proč ne tanečního projektu?

To slovo samo zní téměř magicky, francouzsky, anglicky i česky zároveň. Připomíná aranžéra i trenažér. Jeho význam však tkví ve schopnosti vést a řídit. Manažer ale neřídí stroj (to by byl strojvedoucí), nemá na bedrech chod budovy (jako vrátný nebo školník), neřídí průběh představení (od toho máme inspicienty) ani nepočítá pokladnu organizace (k tomu potřebujeme účetního). Není to kupodivu ani ten, kdo to celé vymyslel (autor, choreograf, tvůrce či umělec) nebo založil (tedy zakladatel). Manažer neřídí věci, domy nebo virtuální strategie. Řídí lidi. Je tu proto, aby skupina těch, kteří se společně rozhodnou pro nějaký cíl, mohla fungovat efektivněji, než kdyby to každý dělal po svém. Aby se byli schopni domluvit, mluvili stejnou řečí, rozuměli si a společně dosáhli lepších výsledků. 

Vede. Nese transparent a stojí nebojácně v čele, pojmenovává překážky, vyjednává s „protivníky“ a motivuje další členy. 
Zjišťuje, zda mají společný cíl i hodnoty, jazyk i ochotu spolupracovat. Ptá se a odpovídá.
Rozhoduje. Určuje směr i tempo, na křižovatkách pomáhá týmu rozhodovat, kterou cestou se vydat a proč by to naokolo mohlo být nakonec blíž. 
Adaptuje své záměry na nové podmínky a prostředí, vyhledává nové příležitosti, nabízí nová řešení. 
Staví mosty i vory, učí se plavat a hledá nové mapy.
Vysvětluje týmu svá rozhodnutí, argumentuje jejich správnost, prezentuje kolemjdoucím směr a poslání svého projektu.
Zodpovídá za to, že skupina drží pohromadě, aby i ti nejpomalejší stíhali a ti nejrychlejší nezmizeli z dohledu. Aby silní podpírali slabší, aby zvědové byli zvědaví, bystrozrací bystří, přemýšlivci mohli hloubat a společné dílo rostlo a vzkvétalo ke spokojenosti jich i kolemjdoucích. 
Šíří nadšení z povedeného díla. Poplácává po ramenou, povzbuzuje jiné k podobné odvaze, podporuje další, kteří se chtějí pokusit o totéž.
Sdílí své znalosti a zkušenosti s těmi, kdo by jej mohli v silnějším větru vystřídat. Ani hejno hus nevede stále stejný pták. 
Deleguje povinnosti, předává odpovědnost. 
Buduje důvěru, posiluje přesvědčení, naslouchá druhým. Bez důvěry totiž daleko nedojde. Pochopí proč, až si uvědomí, že jde sám.

Taneční umění není z těch prostředí, kde by se to dobrými manažery hemžilo. Není to ale tak úplně jeho vina, spíše historicky daná společenská tradice v naší zemi. Vždyť pod MKČR nespadá jediná taneční příspěvková organizace! Baletní soubory jsou pouze součástí větších institucí, které ve svém názvu hrdě nesou slovo „divadlo“. V oblasti tanečního umění evidujeme jako samostatná tělesa pouze několik neziskovek, které živoří z grantů. Dobrý manažer v tanečním umění je tedy buď dobrý diplomat, který pro svůj baletní soubor dokáže vyhádat ucházející podmínky, nebo jedinec, který se naučil dobře psát granty. 

V tanci je tedy dnes dobrým manažerem ten, kdo ovládá zásady komunikace směrem k mocenským strukturám a donátorům, umění argumentace, lobby, kdo je ochotný veřejně chodit s kůží na trh i hlavou na pranýř. Za tuto aktivitu je po zásluze potrestán tím, že jej v jeho údělu mnohdy umělci alibisticky ponechávají osamoceného. Je to role, o které se traduje, že je nevděčná, o kterou se nikdo nepere, výběrová řízení vedoucích pozic v tanečních institucích zejí prázdnotou. Ten, kdo to břemeno nese, má brzy pocit černého Petra, obětního beránka, ale i zachránce a mecenáše, když mu všichni opakují, jak by to bez něj spadlo. 

A ten tlak je obrovský. Proti nejistotě a pochybám se manažer obrní neprostupným brněním, na samotu v rozhodování a neochotu nést spoluodpovědnost si brzy zvykne. Potlačí emoce a o správnosti svých rozhodnutí sám po nocích pochybuje a zpětně si je argumentuje. Může se stát, že udělá nějakou fatální chybu. Že přestane vést, motivovat, adaptovat se, rozhodovat, delegovat nebo komunikovat. Nebo že si v tom kolotoči ani nevšimne, že už nezvládá balanc profesního, administrativního, kreativního a osobního života. Může se stát, že vyhoří z přemíry odpovědnosti, kterou neumí předat. Může se také stát, že zkrátka zapomene, že vede lidi. Že když se otočí, už za ním nikdo nestojí. 

Dobrý manažer totiž není ten, kdo nikdy neklopýtne. Dobrý manažer se pozná tak, že se ze svého nezdaru poučí a na své další pouti se stane ještě lepším. Bude křehké vztahy pečlivěji budovat a posilovat každý den. Zabojuje, aby získal zpět ztracenou důvěru těch, kteří do jeho dlaní kdysi vložili své sny.