Jsou kritici blbci?

Vážený pane Slavický,
použiji tedy jiný příměr, pokud nesouhlasíte s předchozím navrženým. Vezměme si jako příklad šéfredaktora týdeníku Respekt Erika Taberyho – byl snad někdy politikem? Pokud vím, tak nikoliv, přesto však komentuje veškeré politické dění a na české scéně je velmi váženým, oborově uznávaným publicistou.
Stejně tak se domnívám, že dvouletá „praktická“ podmínka k přijetí na katedru tance je nesmysl. Ano, autorům nepochybně velmi pomůže, zda zná prostředí konzervatoře i divadla, ale jak uvádí trefně Jana Bohutínská ve svém komentáři níže: „Praxe kritika je přeci psaní a myšlení, nikoliv tanec samotný, kritika je literární žánr.“ S tím se velice ztotožňuji. Zároveň ještě jednou zdůrazňuji, že zkušenost s tancem i jeho prostředím je pisateli nepochybně více než ku prospěchu.
K Vašemu návrhu, že by naše profese byla více prospěšná, kdyby spíše propagovala a medializovala. Představme si, kdyby se Respekt zřekl všech svých politických komentářů, všech kritických výpadů proti různým nekalým praktikám či zastavil prošetřování některých kauz. To vše pak nahradil rozhovory a nemastnými, často nic neříkajícími tiskovými zprávami politických stran. Kdybychom i my k takovému kroku přistoupili, vymizela by kompletně názorová žurnalistika, reflexe oboru, svědectví účastníka doby (pro další generace), svědectví „ne-tvůrce“ a zároveň zrcadlo, které umělcům pisatel nastavuje. Naopak by je nahradily zprávy o tom, jak každá premiéra je „přelomová“, „dech beroucí“, „unikátní“ či přináší to, co „u nás nemá obdoby“, to vše doplněné PR rozhovory s umělci… Taková představa mě děsí a upřímně doufám, že k ničemu takovému nikdy nedojde. Mluvit o oboru a rozvíjet ho znamená více, než dělat „slepé“ PR.
A k Vaší poslední poznámce ohledně toho, abychom dostali tanec do médií s větším dosahem – přesně z tohoto důvodu jsme navázali spolupráci s Artzónou České televize a s pořadem Mozaika na Českém rozhlasu Vltava, Lucie Hayashi dokonce již byla několikrát přizvána do televizního pořadu České televize. Ledy se prolamují, i když pomalu. Bohužel je nás málo a snažíme se, seč se dá, to mi věřte.
V úctě,
Josef Bartoš

Pana prof.Pirka,který cely život pracuje se srdcem, v rukách jich drzel a studoval nespočet..desítky let......
A kdo z vás dokáže vytočit na jevišti piruetu kromě toho že o umění posuzujete. Srdečně zdraví A.

Myslím, že tohle je skutečně kruciální nepochopení a dost se divím, jak se to do omrzení opakuje: Praxe kritika je přeci psaní a myšlení, nikoliv tanec samotný, kritika je literární žánr. Jestli něco pohled na tanec uzavírá, nikoliv otevírá, je to dojem, že o tanci nemá právo mluvit netanečník. Kritika není žádný servis pro tvůrce, je to samostatná tvorba.

V textu pro P. Dotlačilovou píši, že každý má právo na svůj názor, že ne vše se mu musí líbit, ale že je třeba najít způsob, jak to sdělit. Určitě si nemyslím, že jsou kritici blbci. Nejedná se mnohdy ani tak o obsah, jako o formu sdělení. Píši také, že jsou slůvka/nebudu je tady opakovat/, která mají schopnost hrot negace zmírnit a přinutí k zamyšlení. Proto také uvádím jako dobrý příklad Vaše dvě recenze - Kytice a premiéry v Brně, v kterých je cítit, přes kritické připomínky, úcta k práci interpretů a tvůrců. Je to asi tím, že máte střední odborné vzdělání, praxi v oboru a vysokoškolská studia. Tedy tak, jak to má být! Přeji Vám mnoho zdaru v práci pro tanec, který máme všichni rádi! S přátelským pozdravem Jaroslav Slavický

Možná, že by bylo lepší, kdyby tito "psavci" /používám Vaše označení, které je velmi výstižné/, kteří jsou ochotni "psát za minimální honoráře" /já píši tuto reakci - i ty ostatní, bez jakéhokoliv nároku na finanční odměnu/ a "z lásky k tanci" - což mnohdy tak nevypadá, spíše bych řekl, že jde o "čechrání ega"- prospěli tanci mnohem více jeho propagací a popularizací, např. uveřejňováním rozhovorů a portrétů významných interpretů, choreografů, baletních mistrů a pedagogů, informací o tanečních akcích /nemyslím tím pouze na stránkách TA, ale v celostátním tisku/, jednáním s dramaturgií ČTArt /když je to kanál "umělecký"/ o vytvoření pravidelného vysílacího času, věnovanému tanečnímu umění, nebo s redakcí Divadelních novin /když to jsou DIVADLENÍ noviny!/ o vymezení minimálně jedné stránky / v každém vydání/ věnované tanci a ne pouze občasnému zveřejnění nějaké zprávy či recenze. Nebo není balet divadelním uměním? Možná i proto je balet považován mezi divadelníky za okrajový obor.

Vážený pane Bartoši! Cítím povinnost reagovat na Váš sloupek, neboť se domnívám, že k jeho napsání přispěla i moje reakce na recenzi P. Dotlačilové o představení Bohemia Baletu, kterou jsem Vám poslal s žádostí o zveřejnění na TA. Protože se tak nestalo, zveřejnili jsme článek na webových stránkách a facebooku Bohemia Baletu. Ve svém sloupku jste použil příměr s prof. Pirkem. Nezlobte se, ale ten příměr poněkud "pokulhává". Je to tak, jakoby při operaci stál za prof. Pirkem MUDr. Cvach /v ČT opakují seriál Nemocnice na kraji města/ a radil mu, jak má skalpel držet, kudy má vést řez, protože on by to tak dělal, kdyby to uměl. Upřímně, kolik z těchto "psavců" by splnilo základní podmínku k přijetí ke studiu na TK HAMU, kterou byla, ale bohužel už není, MINIMÁLNĚ DVOULETÁ PROFESIONÁLNÍ PRAXE v oboru? A nemusela to být činnost v Akram Khan Company či New York City Ballet. Prostě profesionální činnost, tedy účast na tvůrčím procesu, jako interpret či choreograf.