Vezmu si na pomoc příklad z jiné branže. Profesor Jan Pirk je přednostou známého centra IKEM a zároveň celosvětově uznávaným kardiologem. Pod jeho skalpel uléhají s důvěrou stovky pacientů ročně, aby prodělali transplantaci jednoho z nejdůležitějších lidských orgánů. A hádejte co – pan Pirk si žádnou transplantaci neprodělal, má své vlastní srdce a dokonce i na pravém místě. Přesto se denně pouští do zachraňování lidských životů a (představte si to) publikuje v odborném i popularizačním tisku! Proč si to může dovolit? Protože má bohaté zkušenosti s pacienty, pozoruje je před operací, během i po ní, zná perfektně každý detail fungování nejen srdečního svalu a i o půlnoci by dokázal vyjmenovat latinské názvy žil a tepen, které zásobují sval krví. A pochybuje někdo o jeho odbornosti a práci? Možná jen pár zavilých...
Teď si zkusme tuto analogii aplikovat na taneční kritiku – proč bychom měli chtít po psavcích (mimochodem po osobách ochotných psát za minimální honoráře mnohdy jen z lásky k tanci), aby měli bohaté interpretační zkušenosti, a to ideálně v nějakém světovém souboru typu Akram Khan Company nebo New York City Ballet? Chtějte po nás, abychom byli vzdělaní ve všech ohledech, abychom znali rozdíl mezi jednotlivými technikami a jejich krokovými vazbami, abychom se orientovali v historii i současném kontextu, sledovali české i zahraniční dění v různých uměleckých i neuměleckých oborech a mnoho dalšího... ale nechtějte po nás nesmysly. K ničemu to nevede. Opravujeme snad my tanečníkům gramatiku, stylistiku a terminologii či znalosti z historie?
Nedávno jsem se také dozvěděl, že konzervatoř, jíž jsem absolventem, se vlastně tanci nevěnuje (tudíž ani já nemám taneční vzdělání?) a že mé jevištní zkušenosti (působil jsem v choreografiích Lenky Vagnerové, Michala Záhory, Karla Vaňka, Felixe Landerera ad.) nejsou dostatečné. Ačkoliv si nemyslím, že by mé zkušenosti byly nějak závratné, tak moc dobře vím, co znamená postavit se na jeviště před diváky. Tato konfrontace mě přesvědčila o tom, že nejde o zkušenosti, ale o něco jiného. O neschopnost a neochotu unést byť sebemenší kritiku. Vivat ego!
Další sloupky si můžete přečíst ZDE.
Eliška Brtnická
Děkujeme, to nás moc těší!Thin Skin – Křehkost kovových prutů