O nesmrtelnosti tanečníka
Odjakživa jsem byla alergická na taneční hrdinství. Známe to všichni – tanečník přece přežije všechno. Vyhodí si koleno a nejpozději za týden už hopká na sále. Nebo si zablokuje záda v den představení, a tak si holt večer dá místo vinného střiku obstřik zad. Co nás ale vede k tomu, že se snažíme být za všech okolností superhrdinové?