Například v Německu existuje nepsaná dohoda (která se ovšem poměrně důsledně respektuje), že šéfové i tanečníci si potvrzují zájem spolupracovat v další sezoně do konce října předcházejícího roku a že přetahování tanečníků uprostřed sezony je minimálně neetické. Ale je to i otázka odpovědnosti a určité loajality tanečníků jako zaměstnanců (abychom neřešili jen odpovědnost zaměstnavatelů). A další věc: není ta přelétavost a touha ochutnávat stále nové bez odpovědnosti vůči jiným trochu generační záležitostí?
Musím se přiznat, že jsem za svůj profesní život prošel obdobími od „nadějný mladý“ až po „nejstarší choreografická generace“. Za těch zhruba šedesát let u divadla jsem třicet čtyři let vedl nějaký soubor. A také si hodně pamatuji.