Netvrdím, že toto on-line domácí tancování bylo lepší než tancování na sále s ostatními lidmi. Ale jistě to bylo lepší než vůbec nic. Vždy mě to nabilo energií, a navíc bylo nesmírně zajímavé sledovat rozdílné přístupy k technice, popisování určitých principů, pedagogický styl, použití hudby a taky vyzkoušet si nové styly, části známých děl atd.
Na jedné on-line konferenci o tanci v době pandemie jsem si vyslechla příspěvek kyperské tanečnice Dary Milovanovic, která mluvila přímo o demokratizaci tance díky on-line tanečním lekcím a přenosům zpřístupněným „díky“ této krizi. Upřesnila, že za normální situace jsou tanečníci a diváci žijící na geografických periferiích diskriminováni tím, že nemají přístup k množství odlišných pedagogů a uměleckých produkcí. Ale ve chvíli, kdy se všichni na celém světě ocitli ve stejné situaci, izolováni ve svých domovech, internet se stal jejich spojovatelem a demokratizačním nástrojem. Najednou mají všichni rovný přístup k lektorům nebo představením. Samozřejmě existují někdy limity časové i finanční, rozhodně ale nejsou takového rozsahu, jako kdyby kvůli těmto lekcím a představením museli zájemci pravidelně jezdit do New Yorku nebo do Londýna. Pro některé amatérské tanečníky jsou navíc on-line hodiny jediným formátem, jak si určité styly a pedagogy vyzkoušet. Za normální situace by se totiž do těch hodin buď vůbec nedostali, nebo by si na ně zkrátka netroufli. Stud z vlastního potenciálního selhání před ostatními by jim návštěvu tanečního sálu nedovolil.
Proto myslím, že je dobré přemýšlet o příležitostech, které nám pandemická situace s on-line tanečními kurzy nabídla. Osobně bych uvítala, kdybych i nadále mohla tančit s Tel Avivem a New Yorkem. Třeba bych si pak výhledově i troufla navštívit jejich taneční sály. Až se bude moct…
Další sloupky si můžete přečíst ZDE.
Kata Zagorski
Akému tancu Star Dance službu dělá či nedělá? Súčasnému? Tomu pravému? Umeleckému? No ja len, že tanec nie je nejaký……když kýč tančí