Proč musíme sedět?

Dobrý den,
děkuji za názor, vím, že lidé jsou různí. Ne, neberu se za etalon publika. Jsem divák. Tak jako vy. Jen jsem prostě asi z těch, kteří sice milovali školu, ale neradi seděli dlouho bez hnutí v lavicích. Viz má nedávná reportáž. Jde to přece i jinak!!!
Miluji umění, ale chci jej prožívat a vstřebávat svobodněji - a přišlo mi, že v dnešní době práce s publikem může být tato cesta inspirací k zamyšlení. Vám možná přijde jako cesta zpět mezi nevychovanou společnost. Rozumím. Můj názor možná vám přijde exotický, ale i když dle vás vyjadřuje pocity jen menšinové divácké obce, přišel mi zajímavým námětem k zamyšlení. Touha sebeprezentace zde opravdu není. Ani nedostatek příležitostí k tanci nebo hudbě, to se nebojte.
Prostě si myslím, že atmosféru "nevážných koncertů" si fanoušci navzájem nenarušují svým tancem nebo pobrukováním, tak jako "nevážných" tanečních performancí např. folklor, flamenco, break dance... při respektu k tomu, kdo něco sděluje, mohou nechat proudit energii a rytmus vlastním tělem, doplnit zvukem apod.
Pořád někdo vymýšlí, jak mládež přivést do divadla, jak jim přiblížit vysoké a vážné umění... možná by prostě stačilo nenutit je sedět více než hodinu přikován na židli bez hnutí a v naprosté tichosti - a našli by si k němu cestu snáze a sami.
Je to jen nápad. A přišlo mi, že jeho vyslovením se třeba něco pohne směrem vpřed.
Protože cenu za umění dokáží ocenit pouze spokojení diváci. Čím větší množství publika, i toho "nevytříbeného", k lásce k umění přivedeme, tím větší je šance, že v budoucnu někdo z politiků pochopí jeho hodnotu pro společnost a nutnost jej udržovat. A pak nebude nutné donekonečna lobovat za každou korunu na kulturu z veřejného rozpočtu.

Dobrý den, buď došlo k omylu při přiřazení úvahy a autorky nebo jste mne opravdu vyděsila, milá paní Lucie. Jak novátorsky se snaží článek vyznít, tak zpátečnický dle mého názoru je. Pokud to měla být úvaha o přiblížení se tanečnímu publiku, pak je tragikomické, že jako etalon publika berete sebe. S vašimi tituly a funkcemi se nemohu porovnávat, jsem z kategorie "věrný divák amatér". Nicméně obratem najdu workshopy, kde můžete švihnout nožkou a při představení si pak vychutnat ty, kteří chtějí něco sdělit a respektovat při tom ostatní diváky, kteří mají třeba jiné potřeby a vaše chroustání mrkve by je rušilo. Za naprosto neprofesionální pak považuji zmínku o Rudolfinu. Pokud byste si dala trochu práce a navštívila stránky Filharmonie, najdete spousty workshopů, kde můžete řádit. A koncerty samotné? Větší sílu a emoce (byť bez hluku a piva) málokdy najdete, jsem abonent a mohu srovnávat. Taneční komunita by naopak mohla pana Marečka požádat o konzultace, práce s publikem/národem je u současné ČF záviděníhodná. A co se ND týká? Balet ND má celou suitu na práci s publikem, ale neatraktivnost stuttgartského repertoáru to nepřekryje. Přeji vám vše dobré a tanečnímu umění u nás lidi, kteří veřejný prostor nevyužívají na sebeprezentaci své rádoby exotiky, ale na posun vpřed. Pokud mohu na závěr položit dotaz, reagoval někdo z aktivních členů Vize tance či Asociace tanečních umělců na nadhoz tématu odměňování umělců provozujících živé umění ze strany ministra kultury? Od TA bych očekávala rozkrývání a posun v tématech tohoto ražení, pokud vás moje zpětná vazba na práci s vaším čtenářským publikem zajímá.