Přehlídku vyhlašuje Asociace tanečních umělců ČR a středem pozornosti jsou inscenace samé, potažmo se udělují ceny a čestná uznání za choreografii, kolektivní výkon, výkony individuální i za součásti inscenací, jakými mohou být výtvarné řešení nebo původní hudba. Cílem je především poukázat na původní tvorbu, uvést práci tanečních souborů do republikového kontextu. To kvalitní propagovat a ukázat, kde mají odvahu riskovat a nepřenášejí jen starší inscenace, jak se v některých souborech stává osvědčeným modelem.
Posledního – jubilejního desátého – ročníku se zúčastnilo osm subjektů s rekordními jednatřiceti inscenacemi. Byl to pestrý vzorek – menší i středně velké baletní soubory, jeden etablovaný soubor nezávislý, dvě tělesa spjatá s konzervatořemi. Kvalita různorodá, avšak v souhrnu poměrně dost dobrých zpráv. O několika talentech, kteří opouštějí brány konzervatoří. O tom, že i pro malé regionální scény vznikají mimořádné hudební kompozice (ocenění pro Ivana Achera a Aleše Březinu), že některé soubory kvalitativně výrazně sílí (ocenění pro olomoucký balet). A hlavně o tom, že se v posledních třech letech urodily dvě inscenace českých tvůrců, které se výrazně vymykají standardu: českobudějovický Mechanický pomeranč dua Ondřej Vinklát – Tom Rychetský (cena za choreografii) a ostravská Carmen ve velmi osobitém výkladu Jiřího Pokorného (hlavní cena za inscenaci).
Přehlídka ale ukázala také na ty, kteří se v rámci českého baletního prostoru porovnávat nechtějí. Severočeské divadlo Ústí nad Labem svou vizí a dramaturgií ulpělo v minulosti a už delší dobu se nepouští do podobných republikových konfrontací – ani v baletu, ani v opeře (festivalu Opera se neúčastní už několik ročníků). Také opavský balet zřejmě realisticky vyhodnotil, že nemá co nabídnout. Neúčastnily se ale ani dva největší baletní soubory Národních divadel v Praze a Brně. Možná míří výš a nechtějí se srovnávat s menšími regionálními scénami. Ale dost možná jde o zástěrku, jak si nepřiznat, že ani ony nemají moc co nabídnout, čím by obstály. Pokud jde totiž o kvalitní původní tvorbu, tu aby zejména v pražském Baletu Národního divadla pohledal.
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?