Barbora Truksová. Foto: Archiv B.T.
Uzavření divadel vyvolalo velice nezdařilou reakci Jana Hrušínského, samozvaného mluvčího umělecké veřejnosti a principála Divadla Na Jezerce, který bezpečnostní opatření považoval za politismus a snahu o likvidaci svého divadla. Divadla, které je soukromé a které politiky k ničemu nepotřebuje. Tedy pokud zrovna nedostává granty. Toto vystoupení mohlo svou teatrálností pamětníkům připomenout kauzu busty, kterou principál vedl před lety s uměleckým šéfem Činohry Národního divadla Danielem Špinarem.
Na Hrušínského nesouhlas s uzavřením divadel reagoval prezident Miloš Zeman. Jak jinak, přímo ve svém projevu. V něm přitom opomněl poděkovat lékařům, zdravotníkům, lidem v obchodech i ve službách, kteří se až za hranici svého vyčerpání snaží pomáhat, přestože se jim nedostává dostatečného materiálu k ochraně vlastního zdraví. Zato se poděkovalo Čínské lidové republice za pomoc s dodáním zdravotnického materiálu (nejsem vystudovanou ekonomkou, přesto se však domnívám, že pro prodej se obvykle používají jiné pojmy).
V celé kauze byla na obou stranách čitelná záliba v argumentačních faulech. Miloš Zeman sice podpořil vládu v nastavených opatřeních, nicméně hned nato doporučil hercům karanténu porušit a osobně navštívit, a tím tedy ohrozit, nejslabší v domovech pro seniory. Absurdní? Patrně.
Festival trapnosti byl naštěstí rázně ukončen. A to poměrně ostrým otevřeným dopisem pražské radní pro kulturu Hany Třeštíkové, který adresovala hlavě státu. Třeštíková se zastala divadel a umělců a upozornila na fakt, že právě divadla se v minulých dnech proměnila v šicí dílny, jež vyrábí tisíce roušek pro potřebné. Ani umělci nesedí s dlaněmi založenými v klíně. Zapojují se do řady dobrovolných aktivit a snaží se divákům zprostředkovat své umění alespoň online. To je nepochybně silnější odpovědí než žabomyší války v médiích.
Čeká nás nelehká doba. Současná pandemie v plné kráse obnažila všechna nebezpečí a nástrahy, které (nejen) uměleckou činnost doprovázejí. Odhalila existenční nejistotu těch, kteří pracují na volné noze, ale i propojení a nejednoduchou situaci v zázemí kulturních institucí, v administrativě, ale ano, i v politice. Všichni nyní musí hledat společnou cestu ven, ne jen budovat příkopy. Protože cesta ven musí být společná, solidární, jinak nebude žádná.
Další sloupky si můžete přečíst ZDE.
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?