Long time no see! je výzkumný projekt o společných kořenech a izolaci, sociálních podobnostech a rozdílech, významu slov a metakomunikaci, o zákonitostech akcí a reakcí, porozumění a nepochopení, blízkosti a vzdálenosti, sesterství a příbuzenství. Obě umělkyně přitom dalece překračují hranice vlastního kulturního kontextu a neustále balancují mezi polaritami ryze národní a současné celoevropské identity. Ve spolupráci se spisovateli, vizuálními a zvukovými designéry přesazují autorky prostřednictvím gest a kulturních pohybových vzorců gramatická pravidla do jazyka tance a vyvolávají otázky, které nás současně spojují i rozdělují.

Hravá, důmyslná a tak trochu ztřeštěná performance v Hamburku žijící Maďarky a v Bruselu působící Finky prozkoumává kuriózní a ambivalentní aspekty odlišných kultur a identit.

V představení v rámci Divadelní Flory alternuje Beatrix Simkó její krajanka Réka Rácz.

TANK je laboratorní zkumavka, skleněná oválná tuba, v níž jsou ve speciálním roztoku k vědeckému pozorování a nejrůznějším experimentům konzervovány živočišné preparáty. Stejně tak je TANK stěžejním a zároveň jediným objektem pozorování a experimentálním místem hybridních tělesných transformací ve stejnojmenné taneční performanci, v níž nás Doris Uhlich zve „zpátky do budoucnosti“.

Inspirovaná motivem známým ze sci-fi filmů – od Avatara přes Tvář vody až po Vetřelce: Vzkříšení – vytváří Doris Uhlich ve spolupráci s DJem a hudebníkem Borisem Kopeinigem pomocí této zkumavky scénické aranžmá tělesných modifikací tematizujících vztah lidského těla a nových technologií. Na rozdíl od explicitně citovaných filmů se zde však izolovanou, potenciálně nebezpečnou formou života stává samotné lidské tělo coby hybridní forma organické a mechanické substance. Proč ale člověk vlastně chce stvořit nějaké své nové „optimalizované“ já coby vylepšenou verzi homo sapiens?

Inteligentně, humorně i děsivě zároveň vrhá v TANKu Doris Uhlich své tělo v hrací plochu společenských diskurzů a existenciálních otázek lidského bytí ve stále digitalizovanějším a technologizovanějším světě. TANK je výsostně aktuální dílo se závěrečnou – pro Doris Uhlich typickou – metareflexivní pointou.

Zdroj: Divadelní Flora