24. ročník Divadelní Flory nabídne v příštích dnech dvě zahraniční taneční představení
Divadelní Flora uvede na závěr festivalu dvě taneční díla. Prvním bude 11. prosince 2021 maďarsko-finská sonda do naprosto odlišných, a přesto si blízkých kulturních identit, nazvaná Long time no see! autorek Beatrix Simkó a Jenna Jalonen. Mezinárodní platforma Aerowaves ji v roce 2018 zařadila mezi dvacet nejlepších tanečně‑performativních počinů. V pondělí 13. prosince pak bude na programu sólová performace TANK průkopnice tzv. nahého tance Doris Uhlich.
TANK (Doris Uhlich). Foto Katja Ilner.
Inzerce
Long time no see! je výzkumný projekt o společných kořenech a izolaci, sociálních podobnostech a rozdílech, významu slov a metakomunikaci, o zákonitostech akcí a reakcí, porozumění a nepochopení, blízkosti a vzdálenosti, sesterství a příbuzenství. Obě umělkyně přitom dalece překračují hranice vlastního kulturního kontextu a neustále balancují mezi polaritami ryze národní a současné celoevropské identity. Ve spolupráci se spisovateli, vizuálními a zvukovými designéry přesazují autorky prostřednictvím gest a kulturních pohybových vzorců gramatická pravidla do jazyka tance a vyvolávají otázky, které nás současně spojují i rozdělují.
Hravá, důmyslná a tak trochu ztřeštěná performance v Hamburku žijící Maďarky a v Bruselu působící Finky prozkoumává kuriózní a ambivalentní aspekty odlišných kultur a identit.
V představení v rámci Divadelní Flory alternuje Beatrix Simkó její krajanka Réka Rácz.
TANK je laboratorní zkumavka, skleněná oválná tuba, v níž jsou ve speciálním roztoku k vědeckému pozorování a nejrůznějším experimentům konzervovány živočišné preparáty. Stejně tak je TANK stěžejním a zároveň jediným objektem pozorování a experimentálním místem hybridních tělesných transformací ve stejnojmenné taneční performanci, v níž nás Doris Uhlich zve „zpátky do budoucnosti“.
Inspirovaná motivem známým ze sci-fi filmů – od Avatara přes Tvář vody až po Vetřelce: Vzkříšení – vytváří Doris Uhlich ve spolupráci s DJem a hudebníkem Borisem Kopeinigem pomocí této zkumavky scénické aranžmá tělesných modifikací tematizujících vztah lidského těla a nových technologií. Na rozdíl od explicitně citovaných filmů se zde však izolovanou, potenciálně nebezpečnou formou života stává samotné lidské tělo coby hybridní forma organické a mechanické substance. Proč ale člověk vlastně chce stvořit nějaké své nové „optimalizované“ já coby vylepšenou verzi homo sapiens?
Inteligentně, humorně i děsivě zároveň vrhá v TANKu Doris Uhlich své tělo v hrací plochu společenských diskurzů a existenciálních otázek lidského bytí ve stále digitalizovanějším a technologizovanějším světě. TANK je výsostně aktuální dílo se závěrečnou – pro Doris Uhlich typickou – metareflexivní pointou.
Zdroj: Divadelní Flora