
Ačkoliv o sobě oba soubory věděly již delší dobu, až náhodné setkání vedlo k opravdové spolupráci. K té Orchestr BERG přizval ještě mladého českého skladatele Jana Trojana. Taneční a hudební světy mají spoustu specifických zákonitostí a jejich spojení s sebou nese mnohé výzvy. Ty mohli tvůrci řešit také v klidu rezidenčního pobytu v Budapešti, který navíc tvůrčí tým stmelil. Choreografka Nataša Novotná k tomu poznamenává: „Museli jsme se ponořit do něčeho neznámého, objevovat jiné – s humorem a bez zbytečné bázně.“ Výsledkem je zvukově-pohybový projekt Rezonance na pěší vzdálenost. „Tentokrát nejen hudebníci nebo tanečníci, ale i elektronika bude hrát, zpívat, rezonovat – rozhýbe tabuli plechu, rozvibruje dřevo nebo rozpohybuje malé objekty…,“ prozrazuje autor zvukové kompozice Jan Trojan. Téma vnímání jinakosti se prolíná všemi rovinami – Nataša Novotná rozpohybuje vedle tanečníků i hudebníky a jejich nástroje, všechny pak v závislosti na jednom měnícím se prostoru. Inspirací byl tvůrcům mimo jiné verš Vladimíra Holana: „Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné.“ V inscenaci účinkují Nataša Novotná, Václav Kuneš, Zuzana Herényiová a Milan Odstrčil.
Inscenace Rezonance na pěší vzdálenost předchází vydatné sousto pro filmové i hudební fanoušky. K filmu Petera Greenawaye M is for Man, Music, Mozart (M = Člověk, Hudba, Mozart) zahraje Orchestr BERG živě originální, jazzem i Mozartem inspirovanou hudbu Louise Andriessena, nejvýznamnějšího současného nizozemského skladatele. Film vznikl v roce 1991, k dvoustému výročí Mozartova úmrtí, na objednávku BBC pod příznačným názvem NOT MOZART. Záměrem bylo vytvořit kontrast k obvykle uctivým patetickým poctám. Velkou roli ve filmu hraje i tanec, často se ale mluví také o „abecedním“ filmu. Ústřední roli v něm hraje dokonale symetrické písmeno M, které stojí přesně uprostřed abecedy: „U písmene M se Bůh zastavil a stvořil člověka (Man), dal mu pohyb (Movement), a proto potřeboval hudbu (Music). A ne ledajakou hudbu – dokonalou hudbu. A tak stvořil Mozarta...“ Jak je Greenawayovým zvykem, film je plný asociací, metafor a skrytých významů. A vzhledem k tomu, že jde o „výrobu“ člověka, která se odehrává v jakémsi „theatrum anatomicum“ ze 17. století, také nahoty a tělesnosti. To, že se česká premiéra koná právě v prosinci, souvisí mimo jiné s tím, že Mozart zemřel právě 5. prosince (1791). Zdroj: NS ND