Choreograf a tanečník Karel Vaněk po delší době opět v Praze
Inzerce
Karel Vaněk a Eva Černá coby Černá & Vaněk Dance vytvářeli od roku 1991 vlastní představení. Prvních osm let vystupovali pouze jako duo. Hned první představení Malé modré nic (1991) získalo cenu československých tanečních kritiků jako nejlepší představení roku a oba interpreti byli oceněni jako tanečníci roku. Během evropského divadelního festivalu „Euro-scene-Leipzig 97“ byl jejich kus Applegames oslavován jako „nejpřesvědčivější festivalový zážitek“. Od roku 1999 spolupracovala umělecká dvojice také s hostujícími umělci a vytvářela jednu až dvě premiéry ročně. Představení Happy Hour bylo vybráno jako jedna z nejlepších produkcí v Německu na Tanzplattform Deutschland 2002 v Lipsku. Pravidelně hostovali se svými produkcemi v divadle Ponec. Produkce ’Adááhání – Desert Blues získala Cenu diváka na České taneční platformě v dubnu 2002. Oba umělci byli v srpnu 2003 pozváni, aby vedli mezinárodní taneční dílnu na Festivalu Junger Künstler při Wagnerfestspiele v Bayreuthu. Spolupracovali také pravidelně s divadlem mladých „JungeBühneBonn“.
Po smrti své ženy Evy Černé (2008) pokračoval Karel Vaněk v umělecké činnosti. Ve své nejnovější choreografii, která je určena pro 3 tanečníky a jednoho vypravěče, se věnuje tématu strachu, jakožto síle, která může pohyb buď evokovat, nebo zamezit jeho vzniku. „Proč jsme se vlastně naučili skrývat svůj strach? Protože se obáváme, že ztratíme sympatie a respekt, když se ti druzí dovědí, že máme strach? Proč máme často větší respekt před vítěznými pózami než před upřímně přiznaným strachem? Proč se účastníme tohoto opičího tance a ukazujeme svou neohroženost a sílu, ačkoliv se tak necítíme? Umíme zacházet se svým vlastním strachem a se strachem těch druhých?“ Mít strach se často hodnotí jako slabost, která podněcuje neefektivnost. Stach je červená nit, někdy se blýská, někdy je skrytý v kabátu lidského života. Strach nás především obklopuje komplexně. Podle toho jak je silný, zažíváme ho tělesně, myšlenkově nebo psychicky.
„Když někdo nemá strach, nemůže mít ani fantazii.“ (Erich Kästner)
Režie a choreografie: Karel Vaněk / Dramaturgie: Guido Preuß / Scéna: Frank Chamier / Světla: Markus Becker / Účinkují: Guido Preuß, Olaf Reinecke, Eric Trottier, Karel Vanek / Spolupráce: Theater in der Brotfabrik Bonn, Cerna Vanek Dance
Premiéra se konala 17. března 2011 v německém Bonnu.
Karel Vaněk pochází z Litvínova. Než započal svou taneční kariéru, ukončil studium matematiky na Karlově Univerzitě. Během studií začal navštěvovat taneční kurzy u paní Randové a později ve VUS UK. Moderní tanec studoval i na stážích v Londýně a New Yorku. Od roku 1983 byl členem Laterny magiky, v roce 1990 spoluzakládal soubor New Prague Dancers, v roce 1991 založil Černá & Vaněk Dance, v letech 1992–97 byl sólistou Choreografického divadla ve Freiburgu a v letech 1997–2002 sólistou Choreografického divadla Bonn. V roce 1993 byl pozván ITI (International Theatre Institut), aby vedl choreografický workshop během mnichovského světového kongresu ITI. V roce 1996 byl jmenován ředitelem skandinávského choreografického workshopu New Dance „Danse 96“ ve Stockholmu. Kromě inscenací pro Černá & Vaněk Dance vytvořil choreografie pro New Prague Dancers, Schweizer Kammerballett, celovečerní představení pro Choreografické divadlo Bonn (Intermundium, 1999; Es reut mich f…, 2000; a Hidden, 2002) a v poslední době pro skupinu Aura z Litvy (Interiors, 2008). V současné době pracuje i jako programový ředitel pro tanec v kulturním centru Brotfabrik Bonn a vyučuje taneční divadlo na Alanus Hochschule v Bonnu – Alfredu.