Festival tanečních filmů

4. 9. 2011 zprávy

Od 8. do 11. září 2011 proběhne v kinech Aero a Světozor druhý Festival tanečních filmů. Festival tanečních filmů se poprvé konal v Praze v kině Světozor v listopadu 2009. První ročník se zaměřil na žánr dance for camera/ tanec pro kameru, který byl v České republice prezentován v širší kolekci prakticky poprvé a představil vizuálně působivé obrazové kompozice formulované neobvyklým filmovým jazykem.
II. ročník uvede českou premiéru film PINA 3D, který natočil slavný německý režisér Wim Wenders ve spolupráci s Tanztheatrem Wuppertal. Toto dílo lze pokládat za přelomové jak za hlediska obrazového, technologického tak i estetického. Je skutečným průlomem mezi světem tance, divadla a filmu. Dále dramaturgie festivalu představí kolekci snímků z oblasti dance for camera i záznamu tanečního díla, jež je díky filmovým prostředkům převedeno na plátno v nové vizuální i dramatické kvalitě. Další linií dramaturgie je žánr uměleckého dokumentu, který zprostředkovává nejen informaci o zákulisí tanečních produkci, zachycuje umělecké „statementy“ choreografů a tanečníků, ale nabízí i hlubší pohled do inspirací a společenských souvislostí tanečního světa. V tomto ročníku spolupracuje FTF s partnery v Nizozemsku (Cinedans) a Německu (Nachtaktivfilm).
Součástí obou ročníků se stal praktický workshop pro kameramany, režiséry a choreografy. Letos v říjnu povede workshop slavný britský režisér David Hinton, autor filmu Strange Fish natočený se souborem DV8. Workshop pořádá FTF ve spolupráci s FAMU a Institutem umění-Divadelním ústavem.
Co je dance for camera? „Tímto termínem se označuje taneční dílo vytvořené tak, aby jej diváci mohli sledovat jako filmové dílo,“ píše o fenoménu tanečních filmů teatroložka Jana Návratová, která je jednou z iniciátorek festivalu. „Mezinárodní terminologie připouští užití i dalších pojmů jako: videodance, screendance, dance film, cinedance. Vzhledem k tomu, že pohyb je základním elementem vizuálních mediálních forem od počátku jejich vzniku, je dance for camera odlišný od ostatních druhů tím, že klade důraz na uměleckou kompozici pohybu v rámci díla. Tanec, jako stylizovaný pohyb lidského těla, může v experimentálních a animovaných videodance nahradit každodenní a nestylizovaný pohyb, nebo dokonce může jít o pohyb zvířat a animovaných objektů.
V žánru dance for camera je pohyb primárním výrazovým elementem díla a nositelem komunikace (na rozdíl od běžného narativního filmu, kde je jím dialog a herecká akce). Často se mylně za videodance označují dokumentární filmy, nebo záznamy živých představení či publicistické formáty jako profily umělců nebo tanečních skupin, etnických či urbánních komunit. Dance for camera však není v žádném případě dokument. Existuje pouze jako stylizovaná fikce určená pro filmové plátno.
Historie přinesla řadu oborových subžánrů a subkategorií, včetně experimentu, narativních filmů, reklamy, videoher a webových klipů či instalací. Dance for camera lze sledovat na jakékoli médiu od iPodu s projekční aplikací, přes reklamy až po televizní programy. V současnosti je ve světě více než 150 filmových festivalů zaměřených na tento druh tanečně-filmové tvorby. V Čechách se lze pravidelně o novinkách v tomto žánru informovat na festivalu Zlatá Praha, který dance for camera zařazuje jako zvláštní soutěžní kategorii.
Celá historie kinematografie je od svého počátku spjatá s pohybem jako základním výrazovým prostředkem. V době němého filmu byla pohybová akce základním hybatelem komunikace, rozvinutá do mistrovské kvality dobovými komiky jako byl Charlie Chaplin či Buster Keaton. Zásadní vliv na rozvoj žánru měla později filmová experimentátorka a tanečnice Maya Deren, která obohatila filmovou řeč užitím zvláštních úhlů kamery a inovací techniky filmového střihu. Dosáhla tím změny dosavadního vnímání i koncipování pohybu ve filmu. Rozvojem technologie videa a jeho běžným rozšířením coby média, se zrodil videodance. První inovátoři jako Merce Cunningham, Nam Juke Paik a Alwin Nikolaje položili základy, na nichž dodnes žánr staví, a dokonce rozvinuli metody videodance jako výukového a choreografického nástroje.
Dnes v digitálním věku s rozvojem a dostupností digitálních technologií tvoří na tomto poli velké celá řada známých choreografů a režisérů. K nejznámějším patří Lloyd Newson z DV8 Theatre, australská dvojice režisérů a choreografů Richard James Allen a Karen Pearlman z The Physical TV Company, americký režisér Mitchell Rose, Belgičan Thierry de Mey, novozélandský režisér a choreograf Shona McCoullagh, francouzský choreograf Phillipe Decouflé. Velcí světoví choreografové sahají poměrně často k filmovému zpracování svých děl ve formátu dance for camera. Důvody nejsou zdaleka konzervační a dokumentaristické. Přepracováním pro objektiv kamery vznikne prakticky nová choreografie, s přidanou hodnotou navazující na původní kvality a „sílu“ jevištního díla.“

Program:
Kino Atlas 8. 9. / 20:00, 9. 9. / 20:00, 10. 9. / 15:00, 11. 9. / 20:00 PINA 3D – Tančeme, tančeme, jinak jsme ztraceni / režie: Wim Wenders

Kino Světozor
8. 9. / 18:30 Passion – Last Stop Kinshasa / choreografie: Alain Platel, režie: Brigitte Kamer
8. 9. / 20:30 Ma mère l´Oye / režie: Thierry de Mey, Sny uprostřed Babylonu – dokument o Sidi Larbim Cherkaouim / režie: Don Kent
9. 9. / 16:30 Sasha Waltz / Dido a Aeneas/ choreografie Sasha Waltz, režie: Attilio Cremonesi
9. 9. / 18:30 Dialog 09 - Neues Museum / choreografie a režie: Sasha Waltz
9. 9. / 20:30 Strange Fish / choreografie: Lloyd Newson (DV8), režie: David Hinton
10. 9. / 15:00 Home made – Česká filmová taneční tvorba
10. 9. / 16:30 Point Taken / dance for camera zblízka, kolekce krátkých tanečních filmů
10. 9. / 18:30 Cinedans Moving Media Festival / výběr tanečních filmů - dance for kamera
10. 9. / 20:30 Ma mère l´Oye / režie: Thierry de Mey, Sny uprostřed Babylonu – dokument o Sidi Larbim Cherkaouim / režie: Don Kent Zdroj: tanecnifilmy.cz