Globe Jiřího Bartovance zahájí novou divadelní sezónu a sérii podzimních premiér v Ponci
zprávy
„Celý život si kladu otázku, odkud opravdu jsem. Odpověď jsem dostal až ve svých 25 letech. Vždy jsem cítil, jak je důležité vědět o původu vlastní identity. Naše identita má základ v naší minulosti, která určuje naši jedinečnost. Bylo pro mě vždy důležité znát hlubší minulost přesahující tu vlastní, tu která se počítá od narození. Samotná odpověď, která pro mě nyní už neznamená tolik, mi dala svobodu. Uzavřela kruh, proud energie, proud života v mém vlastním nitru a stala se důležitým zlomem v uvažování o hranicích vnějších i vnitřních. Důkazem toho je u mě absence touhy patřit do ohraničené krajiny. Toto ohraničování společenství a kultur mě naopak provokuje a nutí vracet se k identitě samotné. Sám hledám odpovědi, ale svoboda, kterou cítím, když se snažím roztírat společenské stereotypy, mi dává pocit zachování mého vlastního já,“ vysvětluje Jiří Bartovanec, proč ho fenomén identity v dnešním globalizovaném světě tak zajímá.
Pro svůj nový projekt si Bartovanec přizval řadu zahraničních tanečníků, sešli se tak umělci ze Španělska, Brazílie, České republiky, Německa a Koreje. „Tvorbu choreografie tanečního divadla si představuji jako dialog. Neexistuje v ní žádná hierarchie. Přáním je vést vždy rovný dialog mezi všemi zúčastněnými. Choreograf, který se vydá na cestu ztvárnění svých vlastních tužeb a odhodlání, a chce při tom sdělit něco ostatním, by měl v prvé řadě určit úroveň komunikace mezi sebou a partnerem, který naslouchá,“ doplňuje Jiří Bartovanec, který má zkušenosti jako choreograf, ale i jako tanečník, především u světově proslulé Sashi Waltz.
Jiří Bartovanec se narodil roku 1983 v Mariánských lázních. V 7 letech se stal členem folklorní taneční skupiny STÁZKA v Teplé. V letech 1994-1997 studoval na baletní škole J. Dolečka v Karlových Varech a od roku 1998 na taneční konzervatoři Duncan Centre v Praze. Jeho choreografie A.M.F.-arbeit macht frei (2001) a She created beauty so scary (2002) měly premiéru v Praze. V Berlíně spolupracoval s Farhadem Payerem a Yasmine Kalifa na divadelním představení Jack and Harun a se skupinou Toula Limnaios na představení Irrsinn. V roce 2004 pracoval s Jochenem Rollerem na choreografii Mindgarden, tančil v duetu Mirelly Wiengarten Combattimento di Tancredi e Clorinda a v jejím tanečním filmu Circulatura. V roce 2007 se podílel na projektu Mayim Mayim ve Stadttheater Nurenberg/Furth. V roce 2010 spolupracoval s Williamem Forsythem na projektu Human rights a Jiřím Havelkou a Tiger Lillies na představení Here I am a human. Brzy po absolutoriu v roce 2003 se s úspěchem účastnil konkurzu Sasha Waltz & Guests a navázal s nimi první spolupráci. V roce 2007 se stal stálým členem skupiny a s tímto prestižním souborem spolupracuje dodnes. Tančí v choreografiích Sashy Waltz noBody, Insideout, Dido&Aeneas, Medea, Jagden und Formen, Continue, Matsukaze, Sacre, L’Après-midi d’un faune a spolupracoval na přípravě a realizacích mnoha dalších tanečních projektů (např.: Dialoge Neues Museum, Romeo a Julie, Dailoge Maxxi, Carmen, Dialoge Kalkota...) S Českou televizí a Nenadem Djapicem natočil dokumenty. Africké kořeny – české tančení (2010) a Kodjo (2012).
When my mind is rocking, I know it´s 7, jeho první sólo, mělo premiéru v dubnu 2008 v rámci projektu Choreographen der Zukunft / Choreografové budoucnosti skupiny Sasha Waltz&Guests. / Následovalo sólo Aneho (Berlín, 2010), Man from Togo (Praha, 2010) a improvizace Reserved (Praha, 2011), N.N. (Praha, 2011), Door of No Return (Lome, 2011) a Improvisation Duett (Berlin, 2012). V Soulu tento rok pořádal workshopy pro dvě taneční skupiny moderního tance: cia Mamajeang Kim Seoul a Daegu City Dance Company.
Zdroj: divadlo Ponec
Diskuze
Přidat komentářNEJČTENĚJŠÍ
-
Zemřel Milan Sládek, průkopník slovenské pantomimy
zprávy -
Scales - Taneční performance, která zkoumá propojení člověka a technologií
zprávy -
Šeherezáda se na prkna Národního divadla vrací po padesáti letech, tentokrát v podání Maura Bigonzettiho
zprávy -
Pátá kapitola Emergency Dances trvala pět hodin. Dlouhé přestávky utlumily zájem, otevřenost i pozornost diváků
recenze -
Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
recenze
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
včera
pierrot_le_fou
Romane, moc díky za tu první reakci. Cením si na ní zejména toho, že se pokouší otevřít prostor k rozmluvě o věci jako…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
před 7 dny
Roman Zotov-Mikshin
Znova si nerozumíme. Já jsem odpovídal na poslední větu z Vaší předchozí odpovědi. “Není to celé naprosto zbytečná…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
před 7 dny
Petr K.
To je dost trapný pokus otočit co jsem napsal přesně naruby. Realita je, že svět je přeplněn zajímavým obsahem a kdo se…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
před 7 dny
Roman Zotov-Mikshin
Jojo… znáte ten vtip?Starý včelař umírá a všichni blízcí jsou kolem něho a ptají se: ty jsi tak starý a moudrý, řekni…
Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
před 7 dny
Petr K.
On tenhle pohled na kritiku občas bývá prezentován jako konec umělecké kritiky, protože krom jiného znamená, že recenze…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
před 8 dny
Roman Zotov-Mikshin
Preference, vkus recenzenta tím pádem přináší obrovské omezení samotné kritice - dekódování umění probíhá jen skrze…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
Hana Polanská
Je škoda, že v článku není uvedeno, kdo za tím štěstím, že máme Hamiltona (a nejen jeho, ale i další dědice a ikony…Jakákoli jedinečnost. Julyen Hamilton zase v Praze