Registrace

Hosté v brněnském Národním divadle

Inzerce
Do moravské metropole zavítají od dubna do června tři pražské soubory. Diváci se mohou těšit na baletní soubor pražského Národního divadla, soubor Bohemia Balet, Pražský komorní balet a na uvedení baletu Bajadéra v rámci festivalu Ruská kultura v České republice.
Jako první se představí 19. dubna Bohemia Balet, soubor studentů a absolventů Taneční konzervatoře hl. m. Prahy v Mahelově divadle s inscenací Petr Pan. Taneční fantazii na motivy světoznámého příběhu Peter Pan skotského novináře, dramatika a spisovatele Jamese Mathew Barrieho má na repertoáru již dva roky, od ledna 2013. Petr Pan je pohádka o chlapci, který nechtěl vyrůst, malé holčičce Vandě, která se bojí usnout a jejich společné dobrodružné cestě do Říše snů, do Země Nezemě, o bojích s piráty i s krokodýlem – lidojedem. Pro Bohemia Balet vytvořila taneční verzi této pohádky Francouzska Bérangère Andreo.
Do Janáčkova divadla zavítá 28. dubna Balet Národního divadla s inscenací Brel – Vysockou – Kryl / Sólo pro tři. Baletní soubor naší první scény se do Brna vrací po delší přestávce a přiváží oblíbený titul, který na repertoáru ND bude v květnu už osm let. Choreografii vytvořil Petr Zuska na písně trojice evropských rebelů – písničkářů. A přestože se všichni tři vyslovovali k vážným problémům doby a společnosti, najdeme tu jak nadčasové pojetí smrti, lásky a zrady, tak i nečekaný humor a nový pohled na situace vyjádřený úspornými prostředky. Petr Zuska k inscenaci před několika lety řekl: „Tři zpívající básníci, tři velcí umělci, tři lidé. Tři různé kultury, osobnosti, osudy. Ač rozdílní v rámci jazyka, hudebního projevu i poezie textů, přesto existuje daleko více toho, co je naopak spojuje. Dnes již klasici, kteří se klasiky stát nechtěli, jako by promlouvali podobnou řečí. Slovy, která tryskají hluboko z nitra hrudníku, a která jsou pravdivá tak, jak pravda jen dokáže být. Slovy, která neúnavně rebelují proti násilí, šosáctví a zradě, která nepřestanou vyzdvihovat cit, něhu a lásku. Tři nekompromisní bojovníci za lidství s velkým L.“
V květnu se uskuteční 14. ročník mezinárodního festivalu Ruská kultura v České republice. Jako zahajovací představení uvede ND Brno 7. května v Janáčkově divadle balet Bajadéra. Kromě domácích baletních sólistů a souboru Národního divadla Brno vystoupí v hlavních rolích ukrajinská baletka Jana Salenko, aktuálně působící jako první sólistka Státního baletu Berlín, společně s prvním sólistou Maximem Čaščegorovem angažovaným v současnosti v Bavorském státním baletu Mnichov. Balet Bajadéra byl v Čechách jako plnohodnotný celovečerní kus nastudován velmi pozdě a prvenství drží právě brněnský soubor – v roce 2003 Bajadéru inscenoval Jaroslav Slavický, inscenace měla obnovenou premiéru v roce 2013.
Na samém konci sezony čeká brněnské publikum hostování Pražského komorního baletu. Vystoupí 25. června v Mahelově divadle s večerem složeným ze tří choreografií pod souhrnným názvem 3 české kvartety. Loňská premiéra představuje díla tří choreografů různých generací tvořících na hudbu význačných českých skladatelů. Na programu je Slovanský kvartet, jedna z nejosobitějších a nejvyhraněnějších komorních skladeb Antonína Dvořáka. Jedná se o dílo šťastné životní pohody, radosti z dosažených úspěchů i nabytého uměleckého sebevědomí. Výrazná melodika, vzácná dokonalost kompoziční práce a zvuková ušlechtilost řadí toto dílo k nejkrásnějším kvartetním skladbám světové hudby. Této inspirace využívá choreograf (a v současnosti šéf brněnského baletního souboru) Mária Radačovského, který jako ústřední téma choreografie staví ženu v různých podobách či úhlech – žena milovaná, opouštěná, osamocená, sama sebou, hledající, milující. Autor nabízí divákovi pohled do nejniternějších pocitů ženy, ať už jde o radost ze života, lásku, smutek či hněv.
Nejmladší choreografickou generaci zastupuje Hana Polanská Turečková s choreografií Černé zrcadlo. který je podle choreografky existenciálním abstraktním baletem jako metaforou nikdy nepoznaného tajemství života a světa. Choreografie je inspirována obrazem Vladimíra Houdka Černé zrcadlo. Spolupráce Hany Polanské Turečkové a Vladimíra Houdka by se dala popsat jako „jevištní či filmová koláž tance a malby hledající definici vztahu mezi jazykem těla a obrazovým ztvárněním“ a je silně inspirovaná modernismem. Ústředním zájmem tvůrčí dvojice jsou současné možnosti abstrakce, která je vždy procesem, vztahem, abstrakcí něčeho a nikdy nedosáhne vytoužené čistoty a bezvztažnosti. Ideu obou umělců podporuje i existencionální kvartet Vladimíra Sommera.
Večer uzavírá kvartet Z mého života Bedřicha Smetany v choreografii Pavla Šmoka. Patří mezi vrcholná díla světové komorní tvorby. Jeho obsah vyplývá z názvu: je to jímavá niterná zpověď skladatele, zamyšlení nad dosavadním životem s jeho radostmi i strastmi, nadějemi i zklamáními, je to i vyznání víry ve vlastní vznešené poslání a hořká rezignace z marného zápasu se zákeřnou chorobou (kvartet vznikl dva roky poté, co Bedřich Smetana ohluchl). Tragický patos nerovného boje umělce s nevyléčitelnou nemocí se stal i ústředním tématem choreografie Pavla Šmoka.

Zdroj: Národní divadlo Brno
Témata článku

Diskuze

Vyplněním e-mailu se přihlásíte k odběru automatických notifikací, které vás upozorní na nový příspěvek v této diskuzi.

Odesláním příspěvku souhlasíte s pravidly pro diskutující

Buďte první, kdo zahájí diskuzi pod tímto článkem!
Přidat komentář

Zajímá vás celý článek?

Každý článek vzniká díky týmu odborníků, kteří investují svůj čas, energii a vášeň, aby vám přinesli ten nejkvalitnější vhled do světa tance. Podpořte naši redakci – každý příspěvek má smysl.

Přispět na obsah

Pokračovat ve čtení zdarma.