Do moravské metropole zavítají od dubna do června tři pražské soubory. Diváci se mohou těšit na baletní soubor pražského Národního divadla, soubor Bohemia Balet, Pražský komorní balet a na uvedení baletu Bajadéra v rámci festivalu Ruská kultura v České republice.Jako první se představí 19. dubna Bohemia Balet, soubor studentů a absolventů Taneční konzervatoře hl. m. Prahy v Mahelově divadle s inscenací Petr Pan. Taneční fantazii na motivy světoznámého příběhu Peter Pan skotského novináře, dramatika a spisovatele Jamese Mathew Barrieho má na repertoáru již dva roky, od ledna 2013. Petr Pan je pohádka o chlapci, který nechtěl vyrůst, malé holčičce Vandě, která se bojí usnout a jejich společné dobrodružné cestě do Říše snů, do Země Nezemě, o bojích s piráty i s krokodýlem – lidojedem. Pro Bohemia Balet vytvořila taneční verzi této pohádky Francouzska Bérangère Andreo.
Do Janáčkova divadla zavítá 28. dubna Balet Národního divadla s inscenací Brel – Vysockou – Kryl / Sólo pro tři. Baletní soubor naší první scény se do Brna vrací po delší přestávce a přiváží oblíbený titul, který na repertoáru ND bude v květnu už osm let. Choreografii vytvořil Petr Zuska na písně trojice evropských rebelů – písničkářů. A přestože se všichni tři vyslovovali k vážným problémům doby a společnosti, najdeme tu jak nadčasové pojetí smrti, lásky a zrady, tak i nečekaný humor a nový pohled na situace vyjádřený úspornými prostředky. Petr Zuska k inscenaci před několika lety řekl: „Tři zpívající básníci, tři velcí umělci, tři lidé. Tři různé kultury, osobnosti, osudy. Ač rozdílní v rámci jazyka, hudebního projevu i poezie textů, přesto existuje daleko více toho, co je naopak spojuje. Dnes již klasici, kteří se klasiky stát nechtěli, jako by promlouvali podobnou řečí. Slovy, která tryskají hluboko z nitra hrudníku, a která jsou pravdivá tak, jak pravda jen dokáže být. Slovy, která neúnavně rebelují proti násilí, šosáctví a zradě, která nepřestanou vyzdvihovat cit, něhu a lásku. Tři nekompromisní bojovníci za lidství s velkým L.“V květnu se uskuteční 14. ročník mezinárodního festivalu Ruská kultura v České republice. Jako zahajovací představení uvede ND Brno 7. května v Janáčkově divadle balet Bajadéra. Kromě domácích baletních sólistů a souboru Národního divadla Brno vystoupí v hlavních rolích ukrajinská baletka Jana Salenko, aktuálně působící jako první sólistka Státního baletu Berlín, společně s prvním sólistou Maximem Čaščegorovem angažovaným v současnosti v Bavorském státním baletu Mnichov. Balet Bajadéra byl v Čechách jako plnohodnotný celovečerní kus nastudován velmi pozdě a prvenství drží právě brněnský soubor – v roce 2003 Bajadéru inscenoval Jaroslav Slavický, inscenace měla obnovenou premiéru v roce 2013.
Na samém konci sezony čeká brněnské publikum hostování Pražského komorního baletu. Vystoupí 25. června v Mahelově divadle s večerem složeným ze tří choreografií pod souhrnným názvem 3 české kvartety. Loňská premiéra představuje díla tří choreografů různých generací tvořících na hudbu význačných českých skladatelů. Na programu je Slovanský kvartet, jedna z nejosobitějších a nejvyhraněnějších komorních skladeb Antonína Dvořáka. Jedná se o dílo šťastné životní pohody, radosti z dosažených úspěchů i nabytého uměleckého sebevědomí. Výrazná melodika, vzácná dokonalost kompoziční práce a zvuková ušlechtilost řadí toto dílo k nejkrásnějším kvartetním skladbám světové hudby. Této inspirace využívá choreograf (a v současnosti šéf brněnského baletního souboru) Mária Radačovského, který jako ústřední téma choreografie staví ženu v různých podobách či úhlech – žena milovaná, opouštěná, osamocená, sama sebou, hledající, milující. Autor nabízí divákovi pohled do nejniternějších pocitů ženy, ať už jde o radost ze života, lásku, smutek či hněv.Nejmladší choreografickou generaci zastupuje Hana Polanská Turečková s choreografií Černé zrcadlo. který je podle choreografky existenciálním abstraktním baletem jako metaforou nikdy nepoznaného tajemství života a světa. Choreografie je inspirována obrazem Vladimíra Houdka Černé zrcadlo. Spolupráce Hany Polanské Turečkové a Vladimíra Houdka by se dala popsat jako „jevištní či filmová koláž tance a malby hledající definici vztahu mezi jazykem těla a obrazovým ztvárněním“ a je silně inspirovaná modernismem. Ústředním zájmem tvůrčí dvojice jsou současné možnosti abstrakce, která je vždy procesem, vztahem, abstrakcí něčeho a nikdy nedosáhne vytoužené čistoty a bezvztažnosti. Ideu obou umělců podporuje i existencionální kvartet Vladimíra Sommera.
Večer uzavírá kvartet Z mého života Bedřicha Smetany v choreografii Pavla Šmoka. Patří mezi vrcholná díla světové komorní tvorby. Jeho obsah vyplývá z názvu: je to jímavá niterná zpověď skladatele, zamyšlení nad dosavadním životem s jeho radostmi i strastmi, nadějemi i zklamáními, je to i vyznání víry ve vlastní vznešené poslání a hořká rezignace z marného zápasu se zákeřnou chorobou (kvartet vznikl dva roky poté, co Bedřich Smetana ohluchl). Tragický patos nerovného boje umělce s nevyléčitelnou nemocí se stal i ústředním tématem choreografie Pavla Šmoka.
Zdroj: Národní divadlo Brno
josefina
Vážená pani Šturová,dodatečne blahopřeji k významnemu jubileu.Vždy jsem se svojí rodinou obdivovala umeni jak Vaše,tak…Rozhovor s Astrid Štúrovou: „V divadle to byla krásná léta, bylo to naplnění mého dětského snu…“