Jiří Horák nastudoval s plzeňským baletem Labutí jezero

17. 11. 2016 zprávy

Po šesti letech se na jeviště plzeňského Velkého divadla vrací balet Labutí jezero, tentokráte v choreografii Jiřího Horáka. Premiéra se koná 19. listopadu 2016 a od 18:15 ji bude ve foyer předcházet dramaturgický úvod teatrologa Jaroslava Someše. Veřejná generální zkouška proběhne 18. listopadu od 11 hodin.

Čajkovského balet Labutí jezero patří k divácky oblíbeným titulům, pro každý baletní soubor je však výzvou a zkouškou jeho technické vyspělosti. „V klasickém baletu se odhalí každá chyba, je náročný na přesnost provedení, bezchybnou práci paží a nohou, vše musí být jako podle pravítka,“ potvrzuje Jiří Horák, který se ve svém pojetí bude držet známé verze Petipy a Ivanova. „Druhý obraz a pas de deux Odilie a Prince ve třetím obraze bude v tradiční verzi Petipy a Ivanova, ostatní obrazy budou vytvořené mnou,“ dodává.
„Diváci se mohou těšit na velkolepou podívanou, kterou podpoří kostýmy a scéna Aleše Valáška navržené v souladu s klasickým pojetím tance. Výsledný efekt podpoří i projekce Petra Hlouška a light design, jehož autory jsou Tomáš Pilař a Jakub Sloup. Po hudební stránce dílo nastudoval Jiří Štrunc, jenž se za dirigentským pultem bude střídat s Norbertem Baxou,“ dodávají zástupci DJKT.
V Plzni bylo Labutí jezero poprvé uvedeno v roce 1940 Josefem Juglem, podruhé v roce 1955 v choreografii a režii Jiřího Němečka, roku 1958 v pojetí Luboše Ogouna, v roce 1967 v pojetí Věry Untermüllerové a v roce 2002 v choreografii a režii Jiřího Němečka ml.. Tato inscenace se na repertoáru držela celých 8 let. Dvojroli Odetty/Odilie ztvární Jarmila Dycková. „Titulní dvojrole v Labutím jezeře je snem každé tanečnice. Je velmi náročná, proto se o ni někdy dělí dvě sólistky. Mně ale vyhovuje, že se v dvojroli setkám s postavou něžnou i vášnivou,“ říká Jarmila Dycková, kterou znají diváci například jako Múzu ve Stravinského Svěcení jara nebo jako Carmen.
Titulní úlohu alternuje Kristýna Piechaczková, příležitost dostane i mladá tanečnice z Japonska Mami Hagihara. Jako Princ se představí Michal Kováč, Grzegorz Mołoniewicz a nováček souboru Joshua Lee. „Pravidelné hostování v hlavních rolích přislíbili vynikající tanečníci Radka Příhodová a Adam Zvonař. Ten je v současnosti v angažmá v Mnichově, s rolí Prince se setkal už v Národním divadle i ve Státní opeře,“ prozrazuje choreograf Jiří Horák.
Rudovouse tančí Miroslav Hradil, Grzegorz Moloniewicz, Richard Ševčík nebo Martin Šinták. Bena Michal Kováč, Joshua Lee, Grzegorz Moloniewicz nebo Richard Ševčík, Královnu Martina Drbušková nebo Petra Šintáková. Roli Ceremoniáře ztvární doyen souboru Jiří Žalud v alternaci s Petrem Brettschneiderem.

Jiří Horák
Narodil se 23. července 1966 v Jilemnici. Po absolvování Hudební a taneční konzervatoře v Ostravě pokračoval ve studiu na Baletní akademii A. J. Vaganovové v Petěrburku ve třídě B. Bregvadzeho a C. Šatilova. V roce 1987 se stal prvním sólistou Národního divadla v Praze, kde vytvořil všechny hlavní role klasického repertoáru, například Prince v Labutím jezeře, Louskáčkovi a Šípkové Růžence, Jamese v La Sylphide, Alberta v Giselle, Romea v Romeovi a Julii, Basila v Donu Quijotovi, Armanda v Dámě s kaméliemi aj. V roce 1997 přijal angažmá v Národním divadle Brno, kde také působil jako baletní mistr a pedagog. Byl zván jako host ke spolupráci s dalšími baletními soubory (Světový baletní festival v Japonsku, Salcburské taneční divadlo, Laterna magika v Praze…). Jako choreograf debutoval s inscenací Dafnis a Chloé v Národním divadle Brno. Vytvořil řadu celovečerních baletů, jako jsou například Peer Gynt, Manon, Catulli Carmina, Zvoník od Matky boží, Šípková Růženka, Louskáček.
V současné době vyučuje klasický tanec na Taneční konzervatoři hl. m. Prahy. Pedagogicky působí i v baletních souborech ND Praha, Laterna magika, Dance perfect, a jiných. Často je zván jako člen poroty různých baletních soutěží.

Zdroj: DJKT