Laterna Magika uvede inscenaci o životě seniorů V parku
Městský park je místem, kde se odehrává nespočet příběhů. Můžeme je vidět každý den. Mladý pár si pod rozkvetlým stromem dává první polibek, paní se psem usměrňuje svého mazlíčka a školák mezi keři ztratil svůj nový fotbalový míč. A na té nejobyčejnější z obyčejných laviček se náhodou setkávají Josef a Zuzana. Senioři, které toho na první pohled moc nespojuje. Ale kdo ví, co mohou změnit tři odpolední setkání v parku…
Fotografie ze zkoušky. Zuzana Hrzalová a Josef Kotěšovský. Foto: Jan Malíř
Komorní inscenace, která propojuje prvky nonverbálního divadla a filmové poetiky, nahlíží s humorem a laskavostí na život seniorů. Osamělost stáří ustupuje do pozadí díky pantomimické komunikaci, ve které nechybí humor, drobné náhody ani malé lsti. Dialog beze slov odhaluje radosti i výzvy podzimu života a připomíná, že realita sice občas vstoupí do hry, ale přátelství má tu moc nás znovu postavit na nohy. Autorské dílo o čtyřech účinkujících oslavuje každodenní okamžiky, které se díky lidské kreativitě a vzájemnému pochopení stávají výjimečnými. Soubor ho poprvé uvede 4. listopadu v La Fabrice.
Dramaturgyně Ladislava Petišková o inscenaci: Poetická groteska V parku nepředkládá divákům senzační příběh ani děj. Její námět je vzat z obyčejných okamžiků každodenního života. Duchovně navazuje na plátno inscenace Krajina těla, jehož široce pojatý záběr zahrnuje ztvárnění problematiky času, přírody a lidského věku. Na rozdíl od předchozího titulu se libreto V parku soustřeďuje na komorní problematiku života dnešní stárnoucí generace, jejíž aktualitu posiluje budoucí populační situace obyvatel naší země.
Jádrem inscenace je sled dní prožívaných dvojicí současných seniorů během poklidného odpočinku v městském parku. Podstatou je proces vytváření vzájemného vztahu od negace až po jeho smírné zakončení; vše se děje v rámci přírodního koloběhu, který má také vlastní průběh. Prostředí parku je pro tyto návštěvníky místem tichého osamění, ale jejich mysl a vzpomínky hranice nemají. Ozřejmit je pomůže jedinečná technika Laterny magiky umožňující zobrazení intimních pocitů, společenských událostí, jež formovaly jejich život, pracovní nebo tvůrčí zkušenosti a mnohých dalších aspektů zralého života.
Park může být na jedné straně výsledkem ušlechtilých záměrů umožňujících modernímu člověku harmonický pobyt v kultivované přírodě, na druhé straně i klamným světem, pod jehož povrchem (anebo nad ním) číhá na nic netušícího návštěvníka nebezpečí. Park může být místem milostných schůzek a společenských radovánek i prostředím smutku a mezilidských tragédií. Pro nás je místem odpočinku dvou neznámých seniorů, již zde zastupují lidské bytí jako fenomén, jehož povaha může být v novém uměleckém zpracování stále ještě zdrojem nečekaného poznání.
V prvním plánu inscenace na jevišti vidíme chvíle veselého i smutného rozjímání nad neduhy i půvaby stáří, stylizované do roviny poetické grotesky. Průběh setkání staré dvojice na lavičce se odvíjí v humorném procesu vzájemného poznávání, jež dospěje v průběhu tří dnů od lhostejnosti, pocitu osamělosti, úzkosti z neznámého, drobných peripetií a sporů až k pochopení lidských zvláštností partnera a jež vrcholí harmonickým vyrovnáním se s vlastním osudem. K úspěšnému naplnění tohoto záměru jim napomáhá několik postav – ošetřovatelka a její chlapeček, zahradník či kolemjdoucí.
Věkově pokročilejší občany hrají dva umělci – tanečníci a herci pohybu, jejichž životní dráha je bytostně spjata s Laternou magikou. Josef Kotěšovský a Zuzana Hrzalová zde po několik desetiletí vytvářeli řadu nezapomenutelných rolí. V intencích režie Radima Vizváryho mohou vložit do svých nových postav leccos ze svých uměleckých a lidských zkušeností, protože jde o tvorbu ve specifickém laternovském stylu. Díky obecně srozumitelnému námětu je vhodné i mimické zpracování beze slov, širší a pestřejší rozměr dodává jevištnímu dění filmová linka. Počítá se zde především s empatickou osobností významného kameramana, režiséra a světelného designéra Jana Malíře a s jeho uměním procítěné výtvarné imprese. Výsledná kombinace jevištních a filmových akcí má vytvořit poeticky stylizovaný, ale do značné míry i reálný obraz života těch, kteří již vstoupili do pomyslného podzimu života. Typická multižánrovost Laterny magiky dodává celku energii a povyšuje zdánlivě prostý námět do roviny obecné platnosti.
