Medaile Artis Bohemiae Amicis pro Sašu Machova

Medaile Artis Bohemiae Amicis pro Sašu Machova

Medaile Artis Bohemiae Amicis pro Sašu Machova

Včera, 3. července 2013 byla v Nosticově paláci udělena medaile Ministerstva kultury Artis Bohemiae Amicis tanečníku, choreografovi a baletnímu mistrovi Sašovi Machovovi in memoriam za „šíření dobrého jména české kultury“. Cenu na návrh Tanečního sdružení ČR převzal z rukou ministryně kultury Aleny Hanákové synovec Saši Machova Ing. Petr Švec v doprovodu své dcery. Za přítomnosti předních zástupců české taneční scény si tak všichni připomněli 110. výročí narození tohoto významného umělce, jehož zásluhy českému baletu nebyly doposud náležitě oceněny. Ministryně kultury připomněla jedinečnou osobnost Saši Machova, kterou umělecky formovala spolupráce s představiteli české divadelní avantgardy i zahraničního baletu, i jeho houževnatý boj s politickou mocí na straně umění. Zdeněk Prokeš, člen Rady Tanečního sdružení ČR, vyjádřil lítost nad ztracenou kontinuitou odkazu choreografova díla a vyzval mladou generaci k nezapomínání kořenů, na nichž český balet stojí. Taneční kritik Vladimír Vašut připomenul úspěchy, jakých dosahovala každá Machovova inscenace mezi odbornou i laickou veřejností, a jeho žena počítala množství květin, kterými byli sólisté za jeho vedení pravidelně na jevišti zasypáváni. Petr Švec poté zavzpomínal na dětské chvilky strávené v baletním studiu, kdy zahrnut sladkostmi od tanečníků překvapeně sledoval profesní přísnost svého jinak laskavého strýce a obdivoval jeho pedagogický talent. Medaili Artis Bohemiae Amicis za šíření dobrého jména české kultury obdržely v minulosti i další osobnosti spojené s českou taneční scénou. V roce 2008 byl in memoriam vyznamenán tanečník a choreograf Ivo Váňa Psota, v den svých 95. narozenin obdržela v tomtéž roce ocenění tanečnice a choreografka Zora Šemberová. Cenu udílejí ministři kultury od roku 2000, mezi prvními držiteli medaile jsou také choreografové Jiří Kylián a Pavel Šmok. Saša Machov, vl. jm. František Maťha Tanečník, choreograf a režisér Saša Machov byl žákem primabaleríny Národního divadla Jelizavety Nikolské. Jeho avantgardní přístupy jej sblížily v roce 1927 s Osvobozeným divadlem Voskovce a Wericha, kde působil zprvu jako herec a tanečník do roku 1929, znovu pak v letech 1936 až 1938, kdy se po odchodu Joe Jenčíka stal choreografem: připravil zde choreografie např. do titulů Balada z hadrů, Nebe na zemi, Těžká Barbora, Pěst na oko. V letech 1929 až 1934 byl šéfem baletu Státního divadla v Ostravě a podílel se jako choreograf na 27 operních a 49 operetních představeních. V letech 1934 až 1936 byl angažován v divadle E. F. Buriana, v jehož díle Fagot a flétna v roce 1929 debutoval jako tanečník. Před nacisty emigroval do Řecka a působil zde jako baletní choreograf řeckého královského baletu v Aténách a současně zde založil taneční školu. Po napadení Řecka Němci dobrovolně vstoupil do československé zahraniční armády, od roku 1941 působil v čs. africkém sboru. Při africkém tažení proti Rommelovi v roce 1943 onemocněl malárií. Na léčení byl odvelen z Tobruku do Londýna, kde připravil pohostinsky choreografii Prodané nevěsty, což mu umožnilo vstup do Sadler´s Wells Opera, kde režíroval, připravoval koncerty pro čs. vojáky a spolupracoval jako choreograf s filmem a revuálními scénami. Přestože po válce měl možnost zůstat v Sadler´s Wells Opera, vrátil se však do Prahy, kde ale nenašel uplatnění. Na výzvu E. F. Buriana, který byl po válce ředitelem Státního divadla v Brně, odešel do Brna a v sezóně 1945/1946 byl uměleckým šéfem baletu, přičemž se však zabýval především operní režií. V sezóně  1946/1947 byl jmenován choreografem Národního divadla v Praze, v roce 1948 pak šéfem baletu Národního divadla. Za pět sezón svého působení v ND pozvedl soubor na skutečně světovou úroveň. Snažil se v dramaturgii i režii vytvořit osobitý český balet. Na scénu uvedl díla Stamice, Janáčka, Dvořáka; právě v těchto pracích byl nejblíže k naplnění své představy o vytvoření nezaměnitelného, specificky českého balet; českou intonaci dokázal však vnést i do inscenací Popelky nebo Šípkové Růženky (1948). Machov ve své osobě spojoval citlivého choreografa s vynikajícím dramaturgem a režisérem, k jeho přednostem patřila i muzikálnost, smysl pro básnivou metaforu i údernou dramatickou zkratku a vytříbená výtvarná kultura. U svých interpretů vyžadoval maximální tvůrčí součinnost, dokázal jasnozřivě odhadnout a rozvinout jejich bytostný umělecký typ. Tradičně podceňovaný baletní žánr pozvedl na úroveň plně srovnatelnou s činohrou i operou, přinesl mu nebývalou diváckou oblibu i společenskou prestiž. K jeho největším choreografickým výkonům patřily inscenace Viktorky a Romea a Julie (1950). Politické poměry po Únoru 1848 vedly až k jeho vypovězení z ND Praha a v důsledku politické perzekuce, která ho postihla jako účastníka západního odboje, dobrovolně ukončil svůj život 23. června 1951. (Zdroj: Český taneční slovník, V. Vašut: Saša Machov)

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

listopad 2019

Po Út St Čt So Ne
28
29
30
31
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ