Ve čtvrtek 30. ledna zemřel v Paříži jeden z nejvýraznějších tanečních interpretů generace 50. i 60. let, francouzský tanečník Jean Babilée, jen několik dní před svými 91. narozeninami. Tanečník, kterému bylo pro nekonvenční názory na tanec i životní styl přezdíváno rebel baletu. Hvězdná část jeho kariéry odstartovala v roce 1946 v slavné choreografii Rolanda Petita Chlapec a Smrt. Znovu se ji uvolil tančit ještě v 61 letech a New York Times psaly o triumfu.
Jean Babilée (vlastním jménem Jean Gutmann) se narodil 2. Února 1923. Studoval balet na škole při pařížské Opeře, ale jeho kariéru v začátcích přerušila válka – po otci byl napůl židovského původu. Nejprve unikl z Paříže, kde již tančil v Opeře, v roce 1940 před obsazením města a uchýlil se do Cannes, ale když se o dva roky později vrátil, jen o vlásek unikl hrozícímu nucenému nasazení do Říše. Do konce války pak zůstal aktivní v domácím odboji. Po válce se vrátil k tanci, jako umělecké jméno si zvolil příjmení matky za svobodna. Jeho osudem se stala spolupráce s choreografem Rolandem petitem. Byl sólistou jeho souborů souboru Les Ballet des Champs Elysées a Les Ballets de Paris de Roland Petit a sám také pro ně vytvořil několik choreografií. Od 40. let stoupala jeho popularita jako technicky zdatného mužného tanečníka nadaného velkou silou, říkalo se o něm, že má nejlepší skoky od dob Nižinského. Jeho světový věhlas překonal až Rudolf Nurejev.
V 50. letech tančil jako host v pařížské Opeře a v Aerical Ballet Theatre. Posléze vedl vlastní soubor, Les Ballets Jean Babilée (1955-1959). V letech 1972 a 1973 byl šéfem baletu ve Strasbourgu. Maurice Béjart pro něj vytvořil balet Life. Věnoval se i činohře a hrál v několika filmech francouzské nové vlny. Na jevišti stál naposledy v roce 2003 v osmdesáti letech. V roce 2000 o něm byl natočen film Le Mystère Babilée (režie Patrick Bensard).
Na sklonku ledna zemřel slavný francouzský tanečník Jean Babilée, bylo mu 90 let
zprávy
Diskuze
Přidat komentářNEJČTENĚJŠÍ
-
Zemřel Milan Sládek, průkopník slovenské pantomimy
zprávy -
Scales - Taneční performance, která zkoumá propojení člověka a technologií
zprávy -
Šeherezáda se na prkna Národního divadla vrací po padesáti letech, tentokrát v podání Maura Bigonzettiho
zprávy -
Pátá kapitola Emergency Dances trvala pět hodin. Dlouhé přestávky utlumily zájem, otevřenost i pozornost diváků
recenze -
Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
recenze
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
včera
pierrot_le_fou
Romane, moc díky za tu první reakci. Cením si na ní zejména toho, že se pokouší otevřít prostor k rozmluvě o věci jako…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
před 7 dny
Roman Zotov-Mikshin
Znova si nerozumíme. Já jsem odpovídal na poslední větu z Vaší předchozí odpovědi. “Není to celé naprosto zbytečná…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
před 7 dny
Petr K.
To je dost trapný pokus otočit co jsem napsal přesně naruby. Realita je, že svět je přeplněn zajímavým obsahem a kdo se…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
před 7 dny
Roman Zotov-Mikshin
Jojo… znáte ten vtip?Starý včelař umírá a všichni blízcí jsou kolem něho a ptají se: ty jsi tak starý a moudrý, řekni…
Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
před 7 dny
Petr K.
On tenhle pohled na kritiku občas bývá prezentován jako konec umělecké kritiky, protože krom jiného znamená, že recenze…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
před 8 dny
Roman Zotov-Mikshin
Preference, vkus recenzenta tím pádem přináší obrovské omezení samotné kritice - dekódování umění probíhá jen skrze…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
Hana Polanská
Je škoda, že v článku není uvedeno, kdo za tím štěstím, že máme Hamiltona (a nejen jeho, ale i další dědice a ikony…Jakákoli jedinečnost. Julyen Hamilton zase v Praze