Pocty festivalu …příští vlna/next wave… za alternativní umění uděleny

Pocty festivalu …příští vlna/next wave… za alternativní umění uděleny

Pocty festivalu …příští vlna/next wave… za alternativní umění uděleny

V Praze se 3. října udílely Pocty za alternativní umění, ceny festivalu …příští vlna/next wave… v Divadle Na zábradlí. Festival, který poskytuje platformu pro rozsáhlou prezentaci českého divadelního okraje a jiné alternativy všech možných uměleckých oborů, forem i žánrů, tato ocenění uděluje již od roku 2003. V letošním roce byly opět veřejně vysloveny a prokázány Pocty v šesti kategoriích. Tomáši Žižkovi a Radoslavě Schmelzové, autorům sérii knih o site-specific projektech, za Publikační čin roku. Osobností roku se stal Jan Malík, tanečník, pedagog, choreograf, producent a spoluzakladatel souboru NANOHACH. Za Producentský počin roku byl oceněn tým, který působí v nezávislém prostoru v Ostravě Stará Aréna. Tvůrci letní site-specific inscenace Autoatlas Ukrajiny (Ewa Zembok, Jana Hauskrechtová, Dominika Andrašková, Viktorie Čermáková, Matěj Samec) si odnesli ocenění Projekt roku. Ocenění Objev roku získal performer Pavol Seriš. Dramatik, režisér a herec Hubert Krejčí vstoupil do „síně slávy“ festivalu …příští vlna/next wave… jako Živoucí poklad.
Festival …příští vlna/next wave… pokračuje v Praze do 9. října, po té se přesune do Brna, kde proběhne ve dnech 10. až 14. října. Více informací na www.nextwave.cz nebo na www.facebook.com/festivalnextwave.


Slovo poroty k udělení cen:

Po Nině Vangeli (2003), Tatjaně Lazorčáková a Janu Roubalovi (2004), Vlastě Smolákové (2005), Josefu Kovalčukovi (2006), Ondřeji Cihlářovi (2007), Michale Pohořelé (2008), Petru Minaříkovi a Pavlu Řehoříkovi (2009), Vojtěchu Varyšovi (2010), Bořivoji Srbovi (2011), Petru Vášovi (2012) a Janu Dvořákovi (2013) v kategorii Publikační čin roku
Tomáši Žižkovi a Radoslavě Schmelzové
za dlouhodobou sérii dokumentárních a esejistických knih na různá témata divadla site-specific, především za publikace Umění místa, Art of Place a letošní KNOWtilus reflektující bohatou šíři umělecké praxe tohoto oboru alternativního divadla u nás, jež funkčně podporují studijní program Divadelní tvorba v netradičních prostorech na KALD DAMU.

Po Martinu Heřmanu Frysovi (2003), Ridině Ahmedové (2004), Kabaretu Caligula (2005), Johaně Švarcové (2006), Pavlu Smolárikovi (2007), Janu Mockovi (2008), Jánu Mikušovi (2009), Jindřišce Křivánkové (2010), Divadlu D´EPOG (2011), Janě Kozubkové (2012) a Iamme Candlewickové (2013) v kategorii Objev roku
Pavlu Serišovi
renesančnímu muži a všestrannému tvůrci, který plynule a poutavě střídá obory, žánry i druhy (nejen) umění. Ve svých projektech uplatňuje principy stand-up komedie, fyzického divadla, absurdního humoru, pantomimy a tance. Věnuje se také kreslenému humoru a krátkým filmům.

Po Jiřím Dobešovi a Zdeňku Závodném (2003), Občanském sdružení MOTUS (2004), Petru Bergmannovi (2005), Divadle Continuo (2006), Romanu Černíkovi a Evě Ichové (2007), Frantovi Sádrovi a Tomáši Lorenzu Zdenkovi (2008), Janu Horákovi (2009) Davidu Mírkovi (2010), doc. PhDr. Stanislavu Bohadlovi (2011) a Jiřímu Sulženkovi s Davidem Kašparem (2012) a Ewanu McLarenovi a občanskému sdružení Mezery (2013) v kategorii Producentský počin roku
Týmu Staré Arény (tedy Petru Sedláčkovi a spol.)
nezávislému prostoru, lépe řečeno ostravské Mekce pro mladé, alternativní a nezávislé umělce a diváky. V polních a důlních podmínkách tým provozuje kavárnu, která je zároveň také babiččiným obývákem, pracovnou, čítárnou i koncertním sálem, a sál, jenž slouží divadlu, hudbě i filmům. Stará Aréna funguje především na dobrovolnické bázi a je důkazem, že kultura je nezničitelná. I v Ostravě!!!

Po Tereze Goergievové (2003), Jiřím Jelínkovi (2004), Viliamu Dočolomanském (2005), Miroslavu Bambuškovi (2006), Jiřím Adámkovi (2007), Janu Komárkovi (2008), Rostislavu Novákovi jr. (2009), Petru Boháčovi (2010), Adamu Halašovi (2011), Miloši Orsonu Štědroňovi (2012) a Petru Macháčkovi (2013) v kategorii Osobnost roku
Janu Malíkovi
tanečníkovi, pedagogovi, choreografovi, producentovi projektů současného tance, vedoucímu a spoluzakladateli souboru NANOHACH. Svými aktivitami přesahuje obvyklé řízení jednoho souboru i samotný obor tance. Vedle již desetiletého vedení souboru NANOHACH, který je dnes jedním z nejlepších a nejprogresivnějších seskupení v oblasti nezávislého tance u nás, si velmi ceníme jeho otevřené spolupráce s pražským pochodem hrdosti homosexuálů Prague Pride a vyvolání letošní série veřejných debat o současném tanečním umění Mluvme o tanci!

Po Stefanii Thórs (2003), souborech Vosto5 (2004) a Krepsko (2005), Howardu Lotkerovi (2006), Viktorii Čermákové (2007), Petru Lantovi (2008), souboru Depresivní děti touží po penězích (2009), Janu Mockovi, Janu Hofmanovi a tvůrčímu týmu FKK (2010), Jiřím Sozanském (2011), Vilému a Lence Faltýnkovým (2012) a Skupině Spitfire Company (2013) v kategorii Projekt roku
Tvůrčímu týmu Autoatlas Ukrajiny (Ewě Zembok, Janě Hauskrechtové, Dominice Andraškové, Viktorii Čermákové, Matěji Samcovi)
Letní site-specific inscenace Autoatlas Ukrajiny, která se odehrávala na náplavce, lodičkách, v hospodě i galerii, byla (nejen) příjemným zpestřením letní Prahy. Putovní projekt neodhalil pouze genia loci pravého a levého břehu Vltavy, ale především představil povídkovou tvorbu současných ukrajinských spisovatelů a „ukrajinskou duši“. Režisérka, scénografka, dramatizátoři i herci zdařile propojili estetickou, osvětovou i zábavnou rovinu. Proto náleží tato Pocta všem.
A zejména
po Ivanu Vyskočilovi (2003), Bořivoji Srbovi (2004), Janě Pilátové (2005), Evě Kröschlové (2006), Václavu Martincovi (2007), Evě Tálské (2008), Janu Schmidovi (2009), Ctiboru Turbovi (2010), Arnoštu Goldflamovi (2011), Bohdanu Holomíčkovi (2012) a Andreji Krobovi (2013) v kategorii Živoucí poklad
oceňujeme dílo a důsledně po celý život a za všech režimů nezávislý postoj dramatika, režiséra a herce Huberta Krejčího.
Patří ke generaci zakladatelů brněnské Husy na provázku, s nimiž studoval na brněnské JAMU. Jeho celoživotní skepse vůči všemu lidskému konání, jízlivost v osobním kontaktu a nekompromisní životní i umělecké postoje a v neposlední řadě i obdiv k asijskému umění jej však vedly k životu uměleckého solitéra. Dlouhou dobu žil a působil v rodných Pardubicích, kde vyučoval asijským pohybovým technikám, vedl soubor Yorickova pantomima a psal své komorní hry a hříčky, jež shrnul v několika souborech. Nejznámější z nich jsou Hry ze smetiště, z nichž dodnes čerpá řada amatérských i profesionálních souborů včetně Husy na provázku. Právě s tímto divadlem a především jeho Studiem Dům spolupracoval dlouhodobě a díky své výuce pohybových technik na JAMU ovlivnil několik generací herců. Jeho autorskou a režijní stopu však najdeme i v brněnském HaDivadle, vídeňském Theater Brett, hradeckém Klicperově divadle, pražském Dejvickém divadle, Divadle v Dlouhé, a dokonce i v pražském Národním divadle. V posledních letech několikrát spolupracoval s režisérem J. A. Pitínským, především v Divadle v Dlouhé a v plzeňském Divadle Alfa. Jeho texty lze číst v časopisech Svět a divadlo a Divadelní noviny. Zdroj: festival

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

prosinec 2019

Po Út St Čt So Ne
25
26
27
28
29
30
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23 24
25
26
27
28
29
30
31
1 2 3 4 5
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: