Premiéra baletu Divadla J. K. Tyla v Plzni – Cabaret Ragtime

Před devíti lety obohatila repertoár plzeňské scény inscenace experimentálního tanečního divadla Time of Pain / Čas bolesti. Udržela se na něm tři sezony, v r. 2002 reprezentovala DJKT na Mezinárodním festivalu Divadlo. Autorem libreta, choreografem i režisérem byl mladý ředitel baletu ve Zwickau Bronislav Roznos. Na sklonku roku 2010 se Bronislav Roznos spolu se scénografem Robertem Schragem vrátil do Plzně, aby tu nastudoval další ze svých děl, Cabaret Ragtime. Česká premiéra v podání plzeňského souboru se bude konat 19. března.
Tvůrce představení přijel do Plzně opět ze zahraničí. Od počátku minulé sezony je totiž ředitelem a šéfchoreografem baletu ve Volkstheater Rostock. „Tato inscenace vznikla v roce 2007 a udržela se úspĕšnĕ na repertoáru mého souboru až dodnes. Základem pro vznik Cabaretu Ragtime byl hudební smĕr 20. a 30. let. Období, které mĕ oslovuje nejen po hudební stránce, ale i jako celek. Architektura, móda, stejnĕ jako i jakási duševní a morální uvolnĕnost té doby. Nemĕl jsem ale v úmyslu vytvořit dílo v historickém duchu,“ uvádí choreograf Bronislav Roznos. „Rozhodl jsem se rozvinout tuto atmosféru na pozadí soudobého reálného příběhu. Příbĕhu členů jednoho kabaretního souboru, který večer co večer předstupuje před své publikum se zámĕrem jej pobavit a vytvořit pro nĕj iluzi uvolnĕné atmosféry. Realita je ale v mnoha případech jiná, a tak vznikl z kontrastu mezi iluzí a realitou hlavní konflikt této inscenace.“ Soubor Bronislava Roznose měl v době tvorby premiéry tohoto kusu pouze 10 členů. Proto se rozhodl roli šéfa vytvořit sám. Od toho momentu mu bylo jasné, že by tato inscenace mohla působit jako autobiografie, stejnĕ jako biografie jeho tanečníků. „Ale není to tak docela pravda. Jednotlivé příbĕhy a osudy protagonistů jsou vymyšlené a nevztahují se na tanečníky osobnĕ. Na druhou stranu jsem se za dobu svého působení jako choreograf s podobnými situacemi také setkal. V roli šéfa se tak objevují i mé jisté charakterové rysy. Také v reálu požaduji od svých tanečníků absolutní nasazení a kreativní přístup. Zároveň se cítím být jedním z nich, snažím se chápat jejich profesní i osobní problémy a vážím si jejich připravenosti za každých okolností vydat ze sebe to nejlepší,“ uzavírá choreograf.

Bronislav Roznos (*01.01.1967) se narodil v Hodoníně. Absolvoval taneční konzervatoř v Brnĕ ve třídĕ Ludvíka Kotziana, jako student získal na Československé baletní soutĕži 2. cenu a jednu sezónu byl členem baletu Státního souboru (1985/86). Zájem o moderní tanec ho z Brna odvedl na čtyři roky do Pražského komorního baletu Pavla Šmoka, bĕhem angažmá studoval choreografii na Hudební fakultĕ Akademie múzických umĕní v Praze. V roce 1990 odešel do Nĕmecka. Byl sólistou u Philippa Talarda, jednu sezónu v Ulmu a čtyři roky v Mannheimu.
V roce 1995 se stal v Nĕmecku nejmladším ředitelem a šéfchoreografem – v Theater Plauen – Zwickau. Na jeho soupisce se objevily tituly ve stylu tanečního divadla (mj. Carmina burana, h: C. Orff, 1996; Medea, h: P. Dusapin, 1997; The Queen, h: skupina Queen, 1998; Pierot, h: Z. Pololáník, 1999; Dr. Jekyll a Mr. Hyde, h: A. Breiter, 2000; Tanzmarathon, h: G. Miller, J. Brell aj., 2001; Morrison, h: skupina The Doors, 2003; T.A.N.G.O., h: koláž, 2005).
V roce 2001 se v Divadle J. K. Tyla v Plzni (a v roce 2005 ve Státní opeře Praha) představil celovečerním tanečním divadlem na téma „bolest je elementární“ Time of Pain / Čas bolesti (h: skupina Dead Can Dance, P. Glass, Ondekoza, C. Nomi, Les Tambours du Bronx). Volná dramaturgická stavba scén (Pašije, Narození a smrt, Hon na čarodĕjnice, Uniformita, A nebudeš-li svolný, Rozkoš) přinesla syrové taneční obrazy působivĕ podpořené bubny a desítkami hořících svíček. Bronislav Roznos se hlásí ke Šmokovi  i Talardovi, dali mu sebevĕdomí vyjadřovat se po svém, hledat svůj obraz, originál. Emocionalitu, pragmatismus i logiku básnivosti získal od Pavla Šmoka, neotřelou a nezvyklou symboliku tvarování jevištních dĕl i tĕl v jakoby nadreálném prostoru u Philippa Talarda. Roznos si vybírá nekonvenční inscenační postupy, ozvláštnĕnou řeč tĕla a taneční znaky vždy poučené klasickým tancem. Jeho inscenace experimentují a nahlížejí zvolené téma pod nĕkolika úhly, mají blízko k rituálu či tajemné legendĕ. U tradičních dĕl i nových projektů drží diváka v napĕtí a zaujme ho kontrastem, revoltou proti sentimentu. Kouzlo jeho taneční poezie je v protipólu očekávaného. (Výňatky ze studie Jany Holeňové)
Od roku 2009 působí Bronislav Roznos ve Volkstheater Rostock jako ředitel baletu a šefchoreograf. Na této scénĕ vytvořil celovečerní díla jako Frida Kahlo, Sluha dvou pánů či Mephistosyndrom, taneční divadlo na téma psychopatie s podtituly Sexuální zneužívání dĕtí v katolické církvi, Amoklauf, Stalking.