Ravelovo Bolero a Orffova Carmina burana na scéně Velkého divadla v Plzni

Ravelovo Bolero a Orffova Carmina burana na scéně Velkého divadla v Plzni

Ravelovo Bolero a Orffova Carmina burana na scéně Velkého divadla v Plzni

Dvě světoznámá hudební díla vzniklá ve 20. století, patřící i dnes k nejčastěji uváděným, spojuje v sobě nová inscenace plzeňského operního souboru, na níž se vedle orchestru DJKT podílí také baletní soubor. Premiéru bude mít v sobotu 8. června. Slavnému Boleru bude v první části programu předcházet La valse z r. 1920. Maurice Ravel ho zkomponoval na žádost šéfa Ruského baletu Sergeje Ďagileva, aby pro tento ruský soubor, působící v Paříži, napsal balet na téma „Vídeň a její valčíky“. Tak vznikla poměrně krátká skladba La Valse, již však Ďagilev po vzájemném rozkolu do svého repertoáru nepřijal. Skladba zazněla koncertně poprvé 12. prosince 1920 v Paříži, premiéra jevištního ztvárnění La Valse se konala 12. ledna 1929 v Monte Carlu.
Bolero napsal Ravel pro Idu Rubinsteinovou, která je tančila v choreografii Bronislavy Nižinské jako jediná sólistka baletu, jíž sekundovalo dvacet tanečníků. Premiéra se konala v pařížské Národní opeře 22. listopadu 1928. Bolero je starý španělský tanec, který vytvořil v roce 1780 Sebastian Zerezo na španělském dvoře v Cádizu. Byl tančen dvěma tanečníky za doprovodu kastanět a citery, příp. dalších nástrojů. Ravel vytvořil moderní verzi tohoto starého tance. O skladbě se skladatel vyjádřil: „Mé mistrovské dílo? Přirozeně Bolero. Škoda jen, že neobsahuje žádnou hudbu.“ Sám také dílo označoval jako „prosté cvičení instrumentace“.
Se členy baletního souboru nastudoval obě díla v Plzni dobře známý choreograf Zdeněk Prokeš. (V letech 1991–2007 tu vytvořil choreografie pro balety Gaité Parisienne a Vůl na střeše, operety Netopýr, Čardášová princezna, muzikály Sugar a Funny Girl, opery Faust a Markétka, Poprask v opeře, Carmen a Otello.) K Ravelovu Boleru Zdeněk Prokeš říká: „Jsem si vědom, že s touto skladbou se od roku 1928 utkalo již mnoho významných choreografů, z mnoha jmen alespoň: Bronislava Nižinská, Serge Lifar, Leonid Lavrovsky, Anton Dolin a Maurice Béjart. Taneční tok z jednotlivých pramínků zvolna a jakoby mechanicky roste s plným napětím až do omračujícího finálového proudu. V mé verzi jsem se snažil ve vztahu k hudební předloze vyjádřit různorodost lidských vztahů, osamocenost člověka, ale i lidskou sounáležitost.
Druhou část večera bude tvořit koncertní provedení Orffovy kantáty Carmina burana pro sólové hlasy a sbor s orchestrálním doprovodem. Jeviště ovládne orchestr DJKT a operní sbor rozšířený o členy Nové české písně (sbormistr Zdeněk Vimr), posílený dále Dětským sborem Základní umělecké školy B. Smetany (sbormistryně Lucie Hofmanová, Alena Tupá). Hudební nastudování je dílem dirigenta Jiřího Štrunce.
Carmina burana (Beuernské zpěvy) nesou název podle benediktinského kláštera v Beuern, v jehož sbírkách Carl Orff objevil soubor středověkých písní s moralistními a satirickými náměty, ale i písní tanečních, milostných či oslavujících pití, jídlo a hry. Písně vybrané z této pestré směsice uspořádal Orff ve své kantátě do tří oddílů: 1. Štěstěna, vládkyně světa, 2. V krčmě, 3. Dvorní láska. poprvé zazněla 8. června 1937 ve Frankfurtu nad Mohanem. Dramaturg opery Zbyněk Brabec o Orffově díle: „Carmina burana je scénická kantáta, na níž Carl Orff pracoval v l. 1934/36. Bývá provozována jak v divadle, tak (častěji) na koncertním pódiu. Byla napsána na texty středověkých vagantských písní - náboženských, milostných, pijáckých, satirických. Pocházejí z 11.–13. století a jsou psány v různých jazycích - v němčině, latině a starofrancouzštině. Výběr písní vypráví o vrtkavosti štěstěny a prosperity, o pomíjivosti života, radosti z návratu jara a o nebezpečí z přehnaného pití, obžerství, hazardních her a chtíče.“ Zdroj: DJKT

Témata článku

Tanec

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: