Taneční aktivismus opět v Paláci Akropolis - Emergency Dances III.

Emergency Dances III. Foto Vojtěch Brtnický.

Kdo jsem opravdu já? Kým jsem v očích společnosti? Jak se můj vlastní obraz proměňuje v reakci na okolí? Je můj život opravdu můj, nebo jej žiji v závislosti na očekávání druhých? Jak mohu vnímat sebe sama v pravdivosti? Je realita, kterou žiji, ta, kterou žít chci? A mohu ji změnit? Jak odclonit zbytečnosti a nepotřebnosti a soustředit se jen na to zásadní? Jak jít a dojít k sobě samé? Na vlastní dech a pohyb v prostoru. Na cestu k vlastnímu středu.

Projekt Emergency Dances III. se měl v premiéře odehrát na podzim loňského roku. Místo živého vystoupení soubor před koncem roku uvedl speciální online verzi, ve které nabídl vhled do procesu tvorby doprovázený rozhovory Alice Koubové s tvůrkyněmi. I všechna tři živá uvedení nabídnou debatu po představení, do které se mohou zapojit i diváci. Tu bude moderovat filozofka performance Alice Koubová. Její postoj však není zaměřen na vysvětlování děl tvůrci samými, ale na povzbuzení divácké subjektivní zkušenosti a touze sdílet ji s ostatními. Koubová se táže po senzoricko-emocionálním zážitku, který samotným tvůrcům přináší odpověď na otázku, zda a v jakém rozsahu dílo doléhá na diváka a co si on z daného večera odnáší. Tento druh diskuze rozšiřuje divákův horizont o nové chápání tanečního díla.

„Snažíme se lidem, kteří nejsou běžnými diváky tanečního žánru, otevřít nový obzor porozumění a prožití díla, které není primárně narativní. Ukázat jim, že každý má potenciál k tomu, odnést si z tanečního díla hluboký osobní prožitek na základě vnitřní práce s určitým druhem uvolnění, oproštění a imaginace. Je to zvláštní druh ryzí emocionálně intuitivní zkušenosti. V živém kontaktu s tanečním dílem může divák nalézt až spirituálně terapeutický účinek,” říká kurátorka série Emergency Dances Miřenka Čechová.

Projekt Sádlo Ridiny Ahmedové předcházel a zároveň navazuje na její úspěšný podcast, kterým odpovídá na otázku, jak si hledat cestu k vlastnímu tělu, které nenaplňuje standardy a očekávání druhých. Passing Nikoly Križkové je meditativním zastavením uvnitř chůze, oproštěním se od vnějších vlivů a soustředěným ponorem do sebe sama, postupujícím v čase a prostoru. Mass Evy Staré se zabývá vytvářením možností, jak nahlížet na sebe samu a na vlastní realitu a táže se, zda to, co právě žijeme, je nejlepší možnou variantou.

V posledních čtyřech letech se soubor Tantehorse zaměřuje na tvorbu projektů, které zpracovávají angažovaná témata, témata s kritickým apelem, ale i na dokumentární počiny. Tyto projekty vznikají v cyklech, trilogiích, jako dlouhodobé, edukativně-performativní nebo v kontinuálních dílech. Ať už se jedná o sérii Emergency Dances I., II., III. propojující tanec a aktivismus, doprovázený vedenými diskusemi s diváky, site-specific projekt !O!/ Family Therapy, který vznikal po dobu dvou let v Tantehorse divadelní laboratoři, zabývající se duševním zdravím a odehrál se v prostoru industriální Pragovky nebo o biografickou trilogii Invisible, dávají hlas neviditelným ženám.

Zdroj: Tantehorse