Zemřel nestor taneční kritiky Vladimír Vašut
Včera 2. března 2017 nás po dlouhé nemoci opustil taneční dramaturg, libretista, kritik a publicista Vladimír Vašut. Pro český tanec nepostradatelná a výjimečná osobnost, jež stála po boku choreografických géniů u zrodu Pražského komorního baletu. K jeho 85. narozeninám mu ještě loni přálo mnoho osobností (odkaz na článek naleznete zde), jejichž slova svědčí o tom, že vzpomínka na něj bude žít v srdci českých tanečníků věčně.
Vladimír Vašut (26. 3. 1931 - 2. 3. 2017)
Taneční kritik, dramaturg, libretista. V letech 1950 až 1957 Vašut studoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a také taneční teorii na divadelní fakultě Akademie múzických umění. V roce 1964 se podílel na vzniku souboru Balet Praha Pavla Šmoka a Luboše Ogouna. Ke spolupráci se Šmokem se vrátil v roce 1984, kdy působil jako dramaturg Pražského komorního baletu, až do roku 1994, tedy celých deset let. V šedesátých letech také navázal spolupráci se Státním divadlem Brno. Mimo jiné byl přes dvacet let zaměstnán jako odborný pracovník divadelního ústavu Akademie věd ČR (tehdy ČSAV) v Praze. Velkou část svého profesního života věnoval tvorbě baletních libret. Z jeho pera vznikla například díla Batalion, Hirošima/Svědomí, Milá sedmi loupežníků, Plamen, Pygmalion, Šťastná sedma, nebo Toro. Ve spolupráci s Pavlem Šmokem to byl například Záskok či Nedbalky. Vašut se věnoval také pedagogice, vyučoval na Filozofické fakultě UK v Praze, či na Taneční katedře hudební fakulty AMU, kde se stal v roce 1993 profesorem, později též vedoucím katedry.
Vladimír Vašut byl aktivní i v publikační činnosti, napsal mnohé kritiky, studie a články v domácím i zahraničním tisku, také je autorem několika knih. Jmenujme Baletní libreta (Panton 1963), Saša Machov (Panorama 1986), V hlavní roli Emerich Gabzdyl (Profil 1988), Pavel Šmok na přeskáčku (Akropolis 1997), Svět tance a baletu (spoluautorství s Boženou Brodskou, AMU 2004). V roce 1989 získal Národní cenu ČSR za dramaturgickou specializaci.
Zdroj: TA
Marcela Martiníková-Krobová
Pane Bartoši,dvacet let jsem žila umělecký život s Jaroslavem Slavickým. Od rána do večera na baletním sále, večer…
Zlatá Praha – Smutný obraz českého tance