Zemřela Anna Halprin, matka amerického experimentálního tance

Anna Halprin v roce 2010. Zdroj Wikimedia Commons.

Merce Cunningham o ní řekl: „Vše, co dělala ... je velmi silnou součástí historie tance.“

Anna Halprin založila The San Francisco Dancers’ workshop v roce 1955. Místo ve studiu nebo na jevišti se skupina setkávala na venkovní taneční „palubě“ navržené jejím manželem, Lawrencem Halprinem, proslulým zahradním architektem, v jejich domě v Kentfieldu, severně od San Franciska.

Mezi tanečníky, kteří se workshopu účastnili, byli Simone Forti, Yvonne Rainer, Trisha Brown a Meredith Monk, všichni umělci, kteří se stali vlivnými osobnostmi skupiny známé jako Judson Dance Theatre v 60. letech a působili v newyorské čtvrti Greenwich Village.

Stejně jako Anna Halprin i skupina Judson upřednostňovala základní pohyby před vysoce stylizovanými a při vytváření své choreografie se často spoléhala na improvizaci. Přepsali pravidla pro taneční vystoupení, přesněji řečeno, je zahodili.

Anna spolupracovala také s inovativními hudebníky jako Terry Riley, LaMonte Young, Morton Subotnik a Luciano Berio, stejně jako s básníky Richardem Brautiganem, Jamesem Broughtonem a Michaelem McClurem. Mezi mnoha další významné umělce, kteří u ní studovali, patří Robert Morris, Chip Lord, Eiko a Koma, Wanda Coleman, Janine Antoni, Carrie Mae Weems, Theresa Hak Kyung Cha, Dohee Lee a Dana a Shinichi Iova-Koga.

Tradičnímu pojetí tance navzdory, Anna Halprin rozšiřovala hranice, aby řešila sociální problémy, budovala komunitu, podporovala fyzické i emoční uzdravování a propojovala lidi s přírodou. V reakci na rasové nepokoje šedesátých let spojila skupinu černošských a bělošských tanečníků ve společném představení Ceremony of Us. Poté založila první mnohonárodnostní taneční skupinu a stále více se zaměřovala na témata sociální spravedlnosti. Když jí na začátku 70. let diagnostikovali rakovinu, využívala tanec jako součást svého uzdravovacího procesu a následně vytvořila inovativní taneční programy pro pacienty s rakovinou a AIDS. Byla průkopnicí ve využívání expresivního umění k léčení. V roce 1978 se svou dcerou Dariou založila Tamalpa Institute, organizaci, která nabízí lekce založené na terapeutické síle umění.

Během své dlouhé kariéry Anna vytvořila více než 150 tanečních divadelních děl a napsala tři knihy. Mnoho jejích tanečních počinů vyrostlo z vlastních životních zkušeností. Poté, co její manžel čelil život ohrožující krizi, vytvořila představení Intensive Care: Reflections on Death and Dying (2000). Tváří v tvář svému stárnutí pracovala se staršími lidmi ve své komunitě na performanci Seniors Rocking (2005), kterou předvedlo více než 50 seniorů venku v houpacích křeslech. Na počest památky svého manžela vytvořila trilogii, včetně Spirit of Place, site-specific projektu ve venkovním divadelním prostoru, který sám navrhl (provedeno v roce 2009, krátce před jeho smrtí). Na oslavu svých 95. narozenin v červenci 2015 se připojila ke svému vnukovi Jahanovi Khalighimu v poetickém duetu a svým dědicům předávala celoživotní vzpomínky a moudrost.

Jako důkaz své víry ve schopnost tance budovat komunitu a vytvářet změny řekla v roce 1997: „Nechť existuje budoucnost, ve které se více z nás bude nazývat umělci. Nechť je budoucnost, ve které budou všichni lidé tančit společně.“

Zdroj: annahalprin.org, washingtonpost.com