Velkolepé projekty i site specific
Sezonu zahájili 420PEOPLE s Moment in Time Sylvy Šafkové. V abstraktním tanečním divadle zkoumá plynutí času, jeho sub-jektivní vnímání a fenomén černých děr, u nichž dochází k jeho di-lataci. Zpomalený čas výborně tančili Eliška Hulínská, Francesca Amy Amante, Filip Staněk a Viktor Konvalinka. V komorním pro-středí Studia Maiselovka uvedl Václav Kuneš Smoke and Mirrors, tanečně hudební dialog Francesky Amy Amante a kytaristy Filipa Zubáka. Výrazné skleněné scénografické prvky Vladimíry Klumparové a Hynka Dřízhala byly i výtvarným zážitkem.
Emilie Leriche a Pascal Marty vytvořili pro Lenka Vagnerová & Company obraz rozpadající se rodiny v rozpadajícím se domě Your Shadows, My Ghosts. Pohyblivá scénografie odhaluje prázdné kouty a zdi se strhanými tapetami, zvoní analogový te-lefon a spleť vztahů je možná jen vzpomínkou. Adam Sojka, Leo Terris, Lukas Lizama Garrida, Jana Hampl Maroušková, Paula Morejón García a José Guzmán jsou skvělými interprety.
DEKKADANCERS si k 10. výročí „druhé generace“ nadělili Studio 54, což ani není inscenace, ale živý obraz slavného nočního klu-bu. Choreografové Ondřej Vinklát a Štěpán Pechar tančí zakla-datele, další vynikající tanečníci jsou hosty i hostiteli. V prosto-rách Divadla Archa vznikl skutečný prototyp klubu, taneční čísla a celá show byly velkolepé, ale bez ambicí pronikat do hloubky fenoménu. Speciální galapředstavení 10 dkg DEKKA bylo prů-řezem celou historií od roku 2009 do současnosti. Ve druhém ročníku DEKKA Kick-Off vznikly tři choreografie tří začínajících autorek, konal se opět ve spolupráci s ARCHOU+.
Farma v jeskyni uvedla několik menších a site specific projektů, které zdůrazňují její sepjetí s Centrem současného umění DOX. Performeři připravili sérii intervencí All Is Good in Heaven ve vý-stavě díla Davida Lynche Up in Flames. Projekt Never So Close vytvořil jako svou osobní uměleckou výpověď, pohybovou a au-diovizuální koláž Gioele Coccia, italský choreograf, tanečník, fil-mař a dlouholetý člen souboru. Autorský projekt Andreje Štepity a hudebníka Štěpána Janouška sliboval dialog, ale Mizející muž je spíše samostatnou taneční choreografií, na níž navazuje im-provizační one-man-band koncert.
V komorní, ale akcí nabité inscenaci Jany Burkiewiczové Směj se, pořád se směj! excelují Michal Heriban a především Paulína Šmatláková. Ironizuje svět motivačních TEDx Talks, nedosažitel-nost „amerického snu“ a jejich průvodní jevy – falešný úsměv, nesnesitelný tlak na výkon a dokonalost, toxickou povahu stále dravějšího prostředí byznysu.
Taneční premiérou Tantehorse byl nový díl série Invisible s po-řadovým číslem IV. Rukojmí. Miřenka Čechová v něm názorně ukazuje proces ztráty svobody ve vztahu s manipulátorem a její znovunabývání. Ženu, jež tento boj podstupuje a vyhrává, tančí Adriana Štefaňáková, každou reprízu doplňuje beseda s odbor-nictvem na dané téma. Čerstvou novinkou je multižánrový projekt S(t)igma, v němž Čechová pokračuje ve zkoumání aktuálního tématu manosféry. Sama se na scénu jako interpretka vrátila v experimentu Spitfire Company DVACETjedna: každá ze 20 při-zvaných režisérek a choreografek pro ni vytvořila dvouminutový materiál, choreografii či hereckou akci, které dohromady tvoří obraz Nory 21. století.