Cirkus: Existencialismus, absurdita a euforie
Cirk La Putyka si v kontextu české novocirkusové scény dlouhodobě drží výsostné postavení díky uměleckému rozpětí a různorodosti svých kulturních aktivit. Všeobecná je pestrost, kontrast divadelní kašírky s hloubkovou emoční investicí a přiznaná hra s líbivostí anebo globálně povšechným, aniž by se tým vzdával originality nebo experimentálních snah. Set premiér na své domácí scéně v pražském multifunkčním prostoru Jatka78 zahájil Cirk La Putyka uvedením halucinačně-komiksového víření Kafkovým světem v režii amerického režiséra Daniela Gulka. Tak jako je K velmi jednoduchým řešením názvu inscenace, tak přímočaře se odehrávala i jedna popisná scéna za druhou. Celek nenabídl žádná velká scénická ani artistická překvapení. Zcela opačný zážitek však poskytla prosincová novinka Rest in Euphoria čili Odpočívej v euforii. Cirk La Putyka v čele s režisérem Rostislavem Novákem ml. se erotikou prosycenou burleskou zařadil, byť dočasně, mezi vyhlášené kabaretní podniky. V této práci se zrcadlila vášeň i vzrušení v duchu Moulin Rouge či La Clique. U příležitosti patnáctých „narozenin“ souboru se na letní scéně v šapitó Azyl78 v pražské Stromovce sešlo na pětatřicet účinkujících tří generací včetně živé hudby Cirk La Putyka Band, aby v kompozici sestavené finským režisérem Maksimem Komarem vzdali hold vytrvalosti, píli a soudržnosti komunity. Okamžik nabídl i dosud u „Putyky“ neviděná cirkusová čísla, jako například ukrajinskou houpačku (z etických důvodů souborem změněný název z russian swing), a také zdařile propojil divadelní vzpomínkové vstupy s řadou tanečních choreografií a vypointovaných gagů.
Losers Cirque Company principála Petra Horníčka se již zabydlela ve svém Divadle BRAVO! v pražském Braníku a ještě šířeji se s devatenáctou premiérou v řadě rozkročila mezi žánry. Na námět Kateřiny Šedé nastudoval soubor v režii Tomáše Dianišky zábavní činoherní inscenaci s akrobatickými prvky Národní sbírka zlozvyků. Romantická komedie akcentující špatné nebo nelibé návyky lidí se sice výrazně vzdálila původním cirkusovým produkcím, navíc pohybové vstupy jako by byly více brzdou než oživením dění, ale rozhodně povzbudila všeobecný divácký zájem o tvorbu „Lůzrů“.
.jpg)
Ostravský spolek Cirkus trochu jinak podpořil vznik company BoCirk, kterou zaštítil své umělecké projekty. Mezi první z jejích zásadních počinů patřilo celovečerní sólo Erlend v režii Jana Jiráka, ve kterém svým výkonem za podpory živého hudebního tria velmi překvapil akrobat Jindřich Kopidol. Pražská premiéra se odehrála počátkem roku v sále Jatka78, severomoravská pak na sklonku sezóny v Komorní scéně Aréna, čímž v tamějším divadle zahájila plánovanou udržitelnou dramaturgickou linii nového cirkusu v Ostravě. Tato fyzicko-cirkusová skica portrétu cizince uvnitř každého z nás byla sondou, nakolik se současný cirkus dokáže poddat intimitě a nevzbuzovat adrenalinová očekávání.
Dalším ze specifických uměleckých počinů uvedených v uplynulé sezóně se stal česko-australský koprodukční projekt The Veil v režii Joshuy Hoareho. Ten neokázalým způsobem propojil svět fyzických výkonů a klasické hudby. Základem existenciálně laděné inscenace bylo totiž Requiem Gabriela Faurého z 19. století a australský akrobatický perfekcionismus. Multižánrové scénické dílo s odkazem na pohanské, středoevropské i nadnárodní rituály posledního sbohem nabídlo adrenalin, avšak generovaný postupy současného komorního cirkusu v úzkém vztahu s majestátní skladbou a operními hlasy.