Ve znamení decentralizace
Důsledkem loňské krize kolem z. ú. Tanec Praha a divadla PONEC je decentralizace taneční scény a vylidnění této žižkovské stagiony. To je na jednu stranu dobře. Diváci si své oblíbené soubory najdou vždy a všude, zatímco infiltrace většího množství tanečních a pohybových projektů do prostor, kde nebyly tak obvyklé a časté, osloví nové diváky, kteří nevyhledávají specifický žánr, ale drží se v blízkosti svého kulturního prostoru. Příčinou toho, že už nemáme konkrétní místa, „kam se chodí na tanec“, ale spíš síť stagion alternativního divadla a performance, kde se tanec objevuje, je samozřejmě vedle loňské roztržky rezidentů PONCE s pořadatelskou organizací také fakt, že ani Studio ALTA během rekonstrukce nefunguje jako divadelní prostor. Najednou je mnohem víc tance v Divadle X10, ve Venuši ve Švehlovce a také v Arše, která se od uplynulé sezony profiluje jako ARCHA+ repertoárem pro mladé diváky, ale také třeba v galeriích a pod širým nebem. Je to produkčně komplikované a možná trochu divácky nepohodlné, ale myslím, že je dobré se na věci dívat z kladné perspektivy a přijímat změnu jako součást transformace taneční komunity. Nové centrum pro současný tanec s důrazem na jeho divadelní, jevištní podobu se jistě znovu zformuje. Bude to ALTA? Vstane PONEC jako fénix? Možná, že se stane něco úplně jiného. Možná je potřeba, aby takové místo vzniklo už jiným mechanismem než „vymyslet, zafinancovat, vybudovat, zaplnit, řídit“. Nechme se překvapit.
Divadlo PONEC odpočívá
Možná nabírá nový dech, aby se jeho zdi zase trochu více zaplnily diváky. V minulé sezoně se více tančilo ve Studiu Krenovka v rámci různých lekcí a workshopů než na jevišti. Finanční potíže organizace provoz zkrátka poznamenávají. Dramaturgická rada, kterou stále tvoří Dagmar Bednáriková, Sylva Šafková a Honza Malík, sice v září představila Natašu Novotnou jako hlavní rezidenční umělkyni, ale mnoho nového se neurodilo. Rada v září avizovala, že v rámci open callu vybrali k podpoře 23 Poems Collective (Eliška Benešová, Karolína Šnajdrová, Kristýna Peldová a Tereza Krejčová), FARO Moving Space (platforma Lenky Knihy Bartůňkové a Petry Pellarové) a Adrianu Štefaňákovou, nicméně za první půlrok 2025 v PONCI nikdo premiéru neuvedl. Novým typem programu jsou tzv. open stage večery, které mají být do roka čtyři. Dva již proběhly: první připravily choreografka Kristýna Peldová a vizuální umělkyně Enya Belak působící ve Slovinsku, druhý patřil surrealistické choreografii Cadavre exquis Daniely Hanelové a jejím tanečním filmům.
. Foto Vojtěch Brtnický.JPG)
Měly se konat večery studentských choreografií a bylo avizované, že svou dosavadní tvorbu uvede Ester Trčková. Nataša Novotná v rámci Noci divadel obnovila ve dvou nových obsazeních sólo Sacrebleu. Na podzim měla představit novinku... Ale zdá se, že plány ztroskotávají na financování. Proběhla Česká taneční platforma, která přilákala zahraniční promotéry, a pak v produkci z. ú. Tance Praha tradičně červnový festival. Konal se v plné šíři, včetně zakončení ve velkém stylu v Hudebním divadle Karlín, kam se pravidelně vrací. Hvězdami byli choreografové Idio Chichava a jeho mosambický kolektiv, multižánrový YAV a Amala Dianor s partou tanečníků nabitou energií urban dances, tedy nálož tance s africkými kořeny, navrch izraelský tvůrce Emanuel Gat se svým souborem. Festival obohatila koprodukční premiéra Simone Sandroniho Budiž světlo. Ne snad, že by se festival TANEC PRAHA profiloval jako mainstreamově naivní a podbízivý, ale rozhodně letos nehýřil závažnými společenskými tématy a v hlavním programu vše směřovalo k oslavě tance jako takového, k choreografii spíše živelné než virtuózní, ale nedostižně energické a se vzkazem, že v pohybu je život.