Odvážné kroky do neznáma
Cirk La Putyka jednak vsadil na jistoty v podobě programového návratu divácky velmi úspěšných dočasných projektů, jakým bylo
R.I.E. – Rest In Euphoria nebo Okamžik pro šapitó Azyl78, ale také si vyhlédl výzvy na opačném estetickém spektru s okleštěním ak- robatické virtuozity ve prospěch autentického bytí. Podzimní novinka Hey, Earth! v režii belgického choreografa Thomase Steyaerta a interpretaci osmi performerů mísila náznaky objektově-pohybového divadla, nového cirkusu, performance a konceptuálního umě- ní. Vybočení ze zažitějšího dramaturgického rámce podnikla „Putyka“ již mnohokrát, ať to byly Dolls či Black Black Woods a jiné tituly. Tentokrát se vyhnula ustrnutí v komfortu důsledně. Na první pohled komunikačně nekonzistentní počin působil jako sled situací generovaných buď náhodně, nebo na nesnadno čitelném principu. Druhý pohled na tento specificky budovaný vesmír rozehnal pů- vodní vjem ideového vakua a pootočil perspektivu vidění k vizuálně-kinetickému dění založeném na sou-dechu a vzájemné chemii, jako by se jednalo o laboratorní extrakt civilizace pod mikroskopem filozofa. Podobný obraz paradoxu – vztahu dystopie a utopie, avšak bez desítek objektů na scéně, v jedné své části evokovala i show En Masse režiséra Yarona Lifschitze v provedení australského souboru Circa. Uvedl ji festival CirkUFF v Trutnově. Autor totiž akrobaty, tímto určitý vzorek lidstva, umístil do rozměrné nafukovací krychle s transparentními stěnami.
Pro období festivalů pod širým nebem si Cirk La Putyka zlehka vyrazil pro inspiraci na plovárnu, aby v režii Charlie Wheellera nalezl pramen mládí. Svižná a osvěžující letní komedie SPLASH šponovala akrobatické výkony, sázela gagy s pointami v pravou chvíli a na- plno rozhazovala bezstarostné veselí.
Také soubor Losers Cirque Company se pro inspiraci obrátil do zahraničí. V režii Firenzy Guidi vznikla inscenace Cizinec. Charakterizovalo ji spektakulární narušování genderových stereotypů expozicí poetických i obskurních výjevů, prudká zkratka akcentující nedořečenost akcí a náznakovost vztahů. Významné místo v inscenační struktuře také zaujímalo scénografické řešení Petra Horníčka v podobě varia- bilních konstrukcí. Temperamentní koláž současného tance, fyzického divadla a vzdušné i pozemní akrobacie asociovala vlnu italského neorealismu či svět doslovného i symbolického podsvětí. Pro repertoár souboru se sídlem v pražském Braníku se Cizinec stal klíčovým obratem k opětovné fyzicky intenzivní práci v žánru nového cirkusu.