Ema Destinnová - Bouře a klid

Ema Destinnová - Bouře a klid.

Operní pěvkyně Ema Destinnová jako inspirace pro současné tvůrce. V koprodukci ProART Company a Tanzkompanie Golde G. vzniká multižánrová scénická báseň o Emě Destinnové. Premiéra proběhne 28. ledna 2019 v brněnské Vile Tugendhat.

Sama Destinnová se vedle své operní dráhy realizovala jako autorka básní, románů, písní, překladů a jednoho dramatu. Autor projektu Martin Dvořák proto vyzval spisovatelku Alenu Mornštajnovou, skladatele Antonína Fajta, Omara Rojas Ruize, Jana Hanáka alias Sonority, Kryštofa Okrouhlého a choreografku Golde Grunske, aby společně s ním z pocitu o Emě Destinnové vytvořili vlastní dílo. Mozaika z těchto děl pak tvoří kostru večera, jímž jako leitmotiv prostupují Destinnové písně z cyklu Zahrada srdce a vybrané písně Antonína Dvořáka. Podoby a pocity pěvkyně ztělesňuje pětice interpretek – tanečnice, herečka a zpěvačka - doplněná o mužského protihráče a jevištního partnera Enrica Carusa.
Představení se hraje v českém i německém jazyce současně, vedle písní z pera Emy Destinnové a Antonína Dvořáka tu stojí současné kompozice elektronické hudby, které vycházejí z nahrávek a hlasu Emy Destinnové. Každá z pěti interpretek pak ztělesňuje odlišné podoby a vlastní představy o Emě Destinnové. Žánrově se večer rozprostírá mezi hudebním a tanečním divadlem a činohrou.
Kateřina Beranová je rodačka z Brna, ale její kariéra čítá především koncertní zastávky ve Vídni, Londýně, Paříži, New Yorku, Lipsku. Irene Bauer je emeritní členkou Wiener Staatsballett. Herečka Kateřina Jebavá je brněnskému publiku známá z inscenací Husy na Provázku a HaDivadla. Dvojice německých tanečnic Grunske – Parejos jsou představitelky braniborské nezávislé taneční scény s mezinárodní působností.

Ema Destinnová (1878 – 1930) - světově významná česká operní pěvkyně, skladatelka, spisovatelka. Národní hrdinka, vlastenka. Svou mezinárodní kariéru započala v Berlíně (Hofoper) a rozvinula v New Yorku (Met), Londýně (Covent Garden), Paříži (Theatre du Chatelet) a konečně i v Praze (Národní divadlo).

Zdroj: ProART