Když se mluví o politickém rozměru divadelních a tanečních inscenací, pozornost se často soustředí na jejich tematický obsah. Politikum umění se však neodehrává pouze v tom, o čem inscenace jsou, ale především v tom, za jakých podmínek mohou vzniknout – kdo má možnost tvořit, komu je dlouhodobě přiznávána důvěra a viditelnost a čí životní zkušenost je považována za kompatibilní s profesionální tvorbou.
