Dobrého choreografa nebo choreografku samozřejmě nedělá skutečnost, že si jich všimne dramaturgie tradičních baletních kolosů. Přesto podle mě i dnes fungují určité milníky, které v profesním životopisu působí velmi dobře. Dvě původní díla pro balet Opéra national de Paris a The Royal Ballet. Interní choreografický post v Nederlands Dans Theatre a Salder’s Wells. Jedna tvůrčí Benois de la Danse a dokonce pět Olivier Awards. Ocenění od Jacob’s Pillow. To vše (a vpravdě mnohem víc) činí z Crystal Pite jméno, které rezonuje, dostává se mu mimořádné pozornosti a pokud si někteří troufnou predikovat, i zápisu velkými, nesmazatelnými písmeny do análů taneční historie.
Crystal Pite, fenomén, který „tvoří dějiny“
Na celosvětovém tvůrčím tanečním nebi se aktuálně vyjímá vybraná řádka choreografických jmen. Ve vodách současného tance je genderový poměr choreografek a choreografů (i díky vlně modernistek z první poloviny 20. století) relativně vyrovnaný. V tuzemském prostředí si troufnu tvrdit, že ženy dokonce převažují. Podíváme-li se však na prkna velkých divadelních domů, jejich taneční repertoár je dominantním pánským klubem a žen, kterým se dostane onoho abstraktního privilegia vstoupit, není příliš. Když tedy některá vejde a podaří se jí podmanit si tělesa i publika souborů, jako je Opéra national de Paris nebo The Royal Ballet, vzbudí to pozornost a jménu dotyčné se dostane dalšího puncu a záře z tradičních zlatých portálů. Mezi těmi, kdo v posledních letech svítí nejjasněji, je bezpochyby kanadská tvůrkyně Crystal Pite, jež dnes slaví své půlkulatiny.
Crystal Pite. Foto: zdroj Wiki Commons.