Dnes je tomu právě 40 let, co zemřela Máša Cvejičová

Dlouholetá členka Národního divadla v Brně tanečnice a choreografka Máša Cvejičová se narodila 10. prosince 1901 v Praze. Od dětství navštěvovala baletní školu Augustina Bergera a v letech 1914‑1920 byla i členkou baletu Národního divadla. Následně odešla do Lublaně, poté Záhřebu a Bělehradu, kde působila v letech 1920‑1930. Podnikla studijní cesty do Milána (1928‑1929), Paříže (1932) a Londýna (1938). V Národním divadle v Brně působila v letech 1930‑1944 a 1948‑1961.

26. 3. 2017 osobnosti

Máša Cvejičová. Foto: Český taneční slovník

Autor Natálie Erbesová

V roce 1928 se provdala za pěvce Nikolu Cvejiče, se kterým žila do 2. světové války. V roce 1930 nabídl ředitel Národního divadla v Brně Ota Zítek Cvejičovi angažmá. Ten nabídku přijal pod podmínkou, že se jeho žena stane choreografkou a vedoucí baletního souboru. Zítek Cvejičovi vyhověl a Máša Cvejičová nahradila šéfa baletu, kterým do té doby byl Ivo Váňa Psota.

Prvním baletem, který v Brně vytvořila, bylo nepříliš úspěšné Labutí jezero (1930). Spolu se Psotou vytvořila choreografii Novákovy Signorina Gioventù a Nikotiny (1930). Nastudovala Raymondu (1931), balet Belkis, královna ze Sáby, Z jitřní země (1933) nebo baletní pohádku Zlatá fantazie (1934).

Uvedla řadu baletů Igora Stravinského - Pták Ohnivák (1931), Petruška (1932), Apollon musagète (1933) nebo Svatba (1933). Dále Marnotratného syna Sergeje Prokofjeva (1933), Borodinovy Polovecké tance (1933) a Špalíčka Bohuslava Martinů (1933).

V roce 1935 se souborem nastudovala komponovaný večer nazvaný Slovanské obrázky v tanci, který se skládal z Musorgského Obrázků z výstavy, Chopinových Les Sylphides, Janáčkových Lašských tanců a Pohádky o bláznu, který sedm jiných bláznů přelstil Sergeje Prokofjeva (chor. Emerich Gabzdyl). Byla u nás první, kdo inscenoval Glierův sovětský balet Makový květ (1935, původní název Rudý mák). Ve stejném roce nastudovala dva balety jugoslávského skladatele Kresimira Baranoviče Nosáček a Perníkové srdce.

„Léta 1930‑44 byla nesporně důležitým životním úsekem kdy mohla uskutečňovat své plány a uplatnit okruh děl a autorů, s nimiž pociťovala vnitřní spříznění, a jež uvést si kladla za nejvyšší umělecký cíl. Mnohé se jí podařilo vlivem příznivých okolností upevňujících na čas její vedoucí postavení, ale zejména tu sehrálo svou roli šťastné tvůrčí spojení s dirigentem Balatkou, který její snažení podporoval, sám jsa přesvědčen o nesporných hodnotách jihoslovanské tvorby." [1]

Cvejičová choreograficky spolupracovala také na operních inscenacích. V období 1930‑1944 vyučovala v baletní škole I. V. Psoty. Po roce 1948 vytvářela choreografie pro brněnskou operetu: Netopýr (1950), Boccaccio (1951), Nebe na zemi (1952), Polská krev (1952), Začarovaný zámek (1954), Mam’zelle Nitouche (1954), Cikánský baron (1955), Žebravý student (1956), Vévodkyně z Gerolsteinu (1957), Vdova z Valencie (1958), Maskotka (1958), Zbojník Ondráš (1958), Polinek Čanity (1959).

„Máša Cvejičová pevně ovládala pole své působnosti a pro tento specifický obor nevychovala nikoho, byla velkým praktikem jeviště, dovedla z mála vytvořit mnohé, její choreografie byly stylové, vyvážené, souzněly s atmosférou inscenace, přirozeně ji spoluvytvářely, vycházejíce důsledně z režijních záměrů.“ [2]

S brněnským publikem se rozloučila Straussovým Cikánským baronem dne 27. února 1961. Zemřela v Brně 26. března 1977.

Zdroje
Holeňová, Jana (ed.): Český taneční slovník: tanec, balet, pantomima. Praha: Divadelní ústav, 2001.

Srba, Bořivoj, Dufková, Eugenie (ed.): Postavy brněnského jeviště: Umělci Národního, Zemského, Státního a Národního divadla v Brně: Český divadelní slovník. Brno: Národní divadlo, 1994.

[1] SRBA, Bořivoj, DUFKOVÁ, Eugenie, ed. Postavy brněnského jeviště: Umělci Národního, Zemského, Státního a Národního divadla v Brně : Český divadelní slovník. Brno: Národní divadlo, 1994, s. 572.

[2] Tamtéž, s. 573.