Životopis
Jean Gaspard se narodil 31. června 1796 v početné rodině vysloužilého francouzského vojáka (ranhojiče a provazochodce) Philippa Deburaua a kolínské služebné Kateřiny Kráfové. (Jméno matky je nejisté, neověřená teorie udává jméno Krásová, omyl mohl vzniknout následkem špatně čitelného kurentu). Rodina opustila Kolín v roce 1802, cestou kočovala a v Paříži se objevila jako skupina provazolezců až v roce 1811. O pět let později byl Jean Gaspard angažován do Théâtre des Funambules jako statista, klaun a akrobat. Záskokem za mima Blancharda získal roli v pantomimě Harlekýn lékař a po jednoznačném úspěchu svého výkonu se stal trvalým představitelem pierota na této scéně. Měl dceru Rosinu a syny Philippa a Charlese, z nichž druhý jmenovaný kráčel ve šlépějích svého otce. Převzal po něm – údajně s velkou věrností – matrici pierota i repertoár. Jean Gaspard vystoupil za svůj život zhruba v sedmdesáti titulech dobových pantomim. Charles Baudelaire o něm později napsal: „Tam, kde by byl Deburau jen smočil koneček prstu, aby jej olízl, tam si anglický pierot namáčel obě pěsti a nohy… Náš pierot není vulgární postava… Je spjat se všemi mými vzpomínkami na dětství a jeho vybělený duch, mávající křídly svého rukávu, nás pronásleduje ještě zralým věkem…“ Deburau byl vysoké, hubené postavy s podlouhlou, bíle nalíčenou tváří s rudými ústy. Zpočátku oblékal bílou halenu s velkými knoflíky a předlouhými rukávy, na hlavě malou čepičku. Jak obohacoval svůj repertoár, ustupovala jeho maska pierota soudobému oblečení. Svůj tradiční typ uváděl na scénu pouze úvodem a závěrem hry, zatímco v průběhu děje vystupoval v individuálním kostýmu jako více méně reálná postava. Na pařížském hřbitově Père-Lachaise stojí prostý náhrobek s nápisem Deburau. Sem putovali snad všichni čeští mimové, aby uctili jeho památku. V roce 1986 byla odhalena v Kolíně na budově radnice, kde se Deburau před dvěma sty lety údajně narodil, pamětní deska od sochaře Jaroslava Hylase. Od 1992 se zde koná mezinárodní divadelní festival Gasparáda (původní název byl Kašparův kolínský memoriál, mezi lety 2000–2012 Mimoriál).
Jean Gaspard Deburau – Pierot z Kolína
Jméno Jeana Gasparda Deburau (31. 7. 1796 – 17. 6. 1846) je všeobecně spojováno s vrcholným obdobím romantické pantomimy 19. století. V našich zemích byl považován pro svůj původ za symbol lidového génia spjatého s uměním pantomimy Čech a Francie. První připomněl jeho památku Josef Kajetán Tyl, inspirován vyprávěním akrobata a mima Felixe Chiariniho o Deburauově českém původu, ve své povídce Pouť českých umělců (1948). V rámci své beletristické licence mu však přidělil jméno Jan Kašpar Dvořák, což později způsobilo zmatky českých životopisců. Druhým byl básník, osvícený kritik a reportér Jan Neruda, který navštívil v roce 1869 za svého pobytu v Paříži Deburauova syna Charlese a své zážitky zveřejnil v dobových časopisech. Nejvíce se o Deburauovu popularitu zasloužil František Kožík, který od roku 1939 vydával svou knihu Největší z pierotů po léta ve velkých reedicích. Deburauovým českým původem se zabývali i zahraniční autoři – hlavně skvělý znalec jarmarečních umění Tristan Rémy. Ten uvěřil v český původ umělce až poté, co jej ověřil v matrikách kolínský archivář Václav Prášek.
