Spolupráce s Ogounem a Šmokem
Narodil se 27. února 1936 v Brně. S tancem začal až v 18 letech, kdy navštěvoval baletní školu I. V. Psoty, kde studoval mimo jiné u Olgy Kvasnicové. Díky mimořádnému talentu a fyzickým dispozicím byl brzy přijat jako elév do baletního sboru Národního divadla Brno (1953). Po základní vojenské službě (1955–1957) se vrátil a od roku 1961 tančil na pozici sólisty.
Jeho technický a výrazový růst byl úzce spojen s choreografickou osobností Luboše Ogouna, jehož estetika tzv. nové vlny československého baletu formovala Janečkův interpretační habitus. Paralelně dozrával v dlouhodobém partnerském dialogu s Martou Synáčkovou. Tento vztah nebyl pouze technickou spoluprací, ale soustavným hledáním společné výrazové řeči, která umožňovala modelovat psychologicky i pohybově náročné role pod Ogounovým vedením. Janečkovo jevištní působení se v té době již vyznačovalo dramatickou intenzitou a schopností vnitřní koncentrace. V moderním repertoáru vytvořil například roli Letce (Pilota) v Hirošimě (1963), která bývá označována za jeden z jeho klíčových partů té doby, dále postavu Svědomí ve Fantastické symfonii (1963) či Andrije v Tarasu Bulbovi (1963).