V 60. letech 20. století se v euroamerickém prostoru začala v umění naplno rozjíždět postmoderna. Zavedené koncepty se bortily pod náporem myšlení a ideálů nové generace, která zpochybňovala vše a přicházela na scénu s radikálními postoji, otázkami a manifesty. V tanečním světě se ve Spojených státech stalo středobodem nových snah Judson Dance Theatre a umělecké osobnosti kolem něj soustředěné. Zde se začalo debatovat o tom, co a jak může tanec sdělovat, jak by mohl vypadat, kdo se mu může věnovat a co vše by se za tanec vůbec dalo považovat. Objevovaly se nové pohybové techniky, pozornost začala postupně přitahovat jména jako Merce Cunningham, Trisha Brown nebo Steve Paxton. Byli nesmlouvaví, inovátorští a sví.
Místo lékaře choreografem aneb Životní osud Glena Tetleyho
Profesionální tanečníci a tanečnice mají napříč styly víceméně společný velmi raný začátek svého tréninku. Tělo je potřeba začít formovat co nejdříve, aby bylo dostatečně tvárné, a budovat mu postupně sílu, aby následně něco vydrželo. Dnes už si téměř bez ohledu na přírodou darovaný talent a píli neumíme představit, že byste se na prahu dvacítky mohli rozhodnout pro profesionální taneční dráhu a bez jakýchkoli předchozích zkušeností uspět. Pokud byste tedy nebyli Glen Tetley. A nebyla 50. léta minulého století a nebyli byste muž (protože těch příběhů veleslavných tanečnic, které se pro kariéru na divadelních prknech rozhodly až v osmnácti, dvaceti letech je oproti jejich mužským kolegům povážlivě málo, ale o možných příčinách si třeba povíme něco příště). V případě Tetleyho se nicméně potřebné proměnné sešly, a tak si dnes můžeme připomenout 100 let od narození tohoto eklektického choreografa 2. poloviny minulého století.
Glen Tetley. Foto: zdroj Wiki Commons.