Nepatří k těm balerínám, které od kolébky tvrdě trénovaly. Její rodiče byli vědci a Nataliino objevení tance bylo dílem osudu. Do Leningradského choreografického učiliště (dnes Akademie ruského baletu A. J. Vaganovy) nastoupila, až když jí bylo třináct, ale devítiletý vzdělávací program školy ukončila za šest let. Byla zkrátka přirozený talent, proto rychle a strmě stoupala po kariérním žebříčku už v prvním angažmá v Kirovově, dnešním Mariinském, divadle (1959–1970), v roce 1965 získala zlatou medaili ve Varně a o pět let později cenu Anny Pavlové v Paříži. Při hostování Kirovova baletního souboru v roce 1970 v Londýně uchvátila jako mladičká dvacetiletá dívka svou interpretací Giselle a rozhodla se zůstat na Západě, jelikož si uvědomovala, že doma má, co se týče (nejen) repertoáru, velmi omezené možnosti. Svou kariéru mimo rodné Rusko zahájila v Americe, stejně jako před ní George Balanchine, který rovněž z vlasti ovládané bolševiky utekl (obdobně jako později Rudolf Nurejev a Michail Baryšnikov). V Sovětském svazu se Makarova stala další personou non grata.
Natalia Makarova. Nejen úžasná Giselle, ale také ceněná herečka a uznávaná inscenátorka klasických baletů
Útěk na Západ
Do druhé poloviny deváté životní dekády vstupuje Natalia Romanovna Makarova, narozená 21. listopadu 1940 v Leningradě (dnes Petrohradě). Se svým půvabným obličejem, velkýma výraznýma očima, vysokými lícními kostmi, dokonalým štíhlým, pružným tělem a dlouhými končetinami se stala jednou z nejobdivovanějších tanečnic, které kdy obuly baletní špičky.
Natalia Makarova. La Bayadere. Royal Ballet. Foto: zdroj Wikimedia Commons.