Před 110 lety se narodil Boris Milec

Tanečník, choreograf a pedagog Boris Milec (vlastním jménem Bohumil) se narodil 23. prosince 1906 v Písku. Tento den uplyne 110 let od doby, kdy přišel na svět, připomeňme si proto jeho život a dílo. V mládí se Boris Milec věnoval hojně sportu a byl držitelem mnohých atletických rekordů. K tanci se tedy dostal „přes sport“, jak uvádí Vladimír Vašut v knize Svět tance a baletu. V roce 1925 dokončil studia na reálce a roku 1946 absolvoval tělesnou výchovu na Univerzitě Karlově v Praze. Na přelomu dvacátých a třicátých let se uplatnil jako zpěvák ve smíchovské Aréně, kde se začal věnovat i choreografii. Mezi jeho učitele patřili například bratři Sam a Charlie Piocauniesové, Remislav Remislavský, Jelizaveta Nikolská či Fedora Fokinová. Tanečně a choreograficky se angažoval na mnohých pražských scénách, jmenujme Velkou či Malou operetu a divadlo Rokoko. Jako varietní tanečník podnikal zájezdy po Evropě, jeho partnerkou často byla uznávaná tanečnice a baletní mistryně Naďa Hajdašová (26. února 1914–8. září 1969), se kterou vytvořili úspěšný akrobaticko-taneční pár. V roce 1938 uskutečnil dvouleté zahraniční turné po Turecku a Řecku. Jakmile se vrátil do vlasti, působil v divadle Unitarie a ve Varieté Odeon na Vinohradech. V roce 1946 se stal zakladatelem a uměleckým vedoucím Tanečního divadla se sídlem v Komické zpěvohře v Karlíně, provozované agenturou Umění lidu. Jednalo se o samostatný taneční soubor, který se orientoval na soudobou tvorbu a experimentální hledání nových tanečních a pohybových forem. Taneční divadlo mělo okruh externích spolupracovníků, hudebníků (Ivo Dědina, Ivan Mladý, Harry Macourek), předních choreografů (Marie Anna Tymichová, Robert Braun, Saša Machov aj.), jeho dramaturgem byl teoretik a kritik Jan Reimoser. Interpretačně zde působily například Růžena Mazalová, Dana Ledecká, Manon Chaufour, Jarina Smoláková a mnohé další. Kromě hraní v karlínském divadle podnikalo těleso četné mimopražské i zahraniční zájezdy. Mezi Milcovy choreografie v tomto souboru patřily například drama Děvín (hudba J. Kovařík a J. Fiala), taneční perzifláž Tancem ke štěstí, krátký balet Rozbitý džbán (hudba A. Casella) či Romance (hudba P. I. Čajkovskij). Úspěch rovněž sklízelo, jak vyzdvihuje publikace Československý balet Lidky Schmidové, dílo Nikdy již válka…, v němž „život a mír vítězí nad hrůzami války“. V Milcově choreografii a na hudbu Václava Nelhýbla získalo na Mezinárodní choreografické soutěži v Kodani v roce 1947 bronzovou medaili a diplom. Hlavní postavy Vojáka-mrzáka a Smrti zde ztvárnili Bedřich Füsseger a Růžena Mazalová. Füsseger vyhrál navíc Cenu za nejosobitější výkon mezinárodní choreografické soutěže. Jak se uvádí v Českém tanečním slovníku: „Taneční divadlo bylo významným pokusem o vytvoření prvního profesionálního tanečního divadla, nezávislého na služebních povinnostech ostatním složkám v divadle… Kritika zpočátku existenci Tanečního divadla přijímala pozitivně, později z pozic dobové ideologie pro parodické vyznění některých děl a nedostatek optimismu je postupně odmítala; vývoj Tanečního divadla se tak zastavil. V poslední Premiéře 1948 se projevila rezignace na další hledání a inscenační výboje.“ Taneční divadlo začalo ztrácet návštěvníky a v roce 1950 mimo jiné i z ekonomických důvodů svou činnost ukončilo. Boris Milec se v padesátých letech začal věnovat Pražské lední revue (V srdci Evropy, Ženich na bruslích), později se stal šéfem, choreografem i režisérem Berolina-Eisrevue. Na rok nastoupil na místo uměleckého šéfa Československých cirkusů a varieté (1962). Další léta strávil za hranicemi naší země, v německých městech Darmstadtu v Scala-Eisrevue, v západním Berlíně v Deutsches Eistheater či v Mnichově v Europa Eistheater. Milec účinkoval i ve filmu, například ve snímcích Okénko (1933), Barbora řádí (1935), Půlnoční sen (1942), Až se vrátíš (1947) či Starcích na chmelu (1964). Stal se také pohybovým poradcem a choreografem při natáčení kupříkladu filmů Cirkus bude (1954) či Bratr Žak (1972). V roce 1966 získal státní vyznamenání Za vynikající práci. Do penze odešel roku 1975, avšak i nadále se aktivně věnoval pedagogice artistů a působil jako choreograf v oblasti populární hudby. Připravil tance do nesčetného počtu operet, revue či muzikálů (Kiss me, Kate, Halle atd.). Zemřel v Praze 15. června 1984.     Zdroje
Brodská, Božena – Vašut, Vladimír: Svět tance a baletu. Praha, Akademie múzických umění v Praze 2004.
Dzurňáková, Jozefína: Milec, Boris [heslo]. In: Český hudební slovník osob a institucí. Web Centra hudební lexikografie ÚHV FF MU. Dostupné [on-line] na:
www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php [cit. 17. prosince 2016].
Holeňová, Jana (ed.): Český taneční slovník: tanec, balet, pantomima. Praha, Divadelní ústav 2001.
Naďa Hajdašová [heslo]. In: Wikipedie. Otevřená encyklopedie. Dostupné [on-line] na:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Na%C4%8Fa_Hajda%C5%A1ov%C3%A1 [cit. 17. prosince 2016].
[-red-]: Běh kolem Ameriky: Historie lesního běhu „Kolem Ameriky“. In: Atletika Písek. Dostupné [on-line] na:
http://www.atletikapisek.cz/beh-kolem-ameriky [cit. 17. prosince 2016].
Schmidová, Lidka: Československý balet. Praha, Orbis 1962.
 

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: